Spoutej mě!

Tak jo, izolepu mám, provázky taky, nějaký ty pesety z dávných dovolených v kasičce zůstaly, k tomu sexy sestřih jako tuto Tonda Banderas.....vyrážím do Španělska! Cestou si rozmyslím, zda své hluboké city vyjevím a smyčku pevnou obkroužím Penelopičce Cruz, či Marušce Valverde a to by v tom byl čert, aby jedna z nich nepodlehla mým důrazným a těsným citům! Muchas gracias za inspiraci seňor Almodóvar. (07.05.2015)

Typický Pedro zhruba v polovině své tvorby. Jeho dvorní herec Banderas stále ještě jako mladý ucho, o Victorii Abril platí v podstatě to samé. Tentokrát homosexualita jen ve dvou náznacích (holky chystají šou na dotočnou, zneužitý Banderas na ulici) a kromě trochu bondage a klasické porce erotiky nic extrémního. Almodóvar se na začátku 90´s už zklidňoval. Hudba od Ennia mě trochu zklamala, čekal jsem víc. Jako související film lze Sběratele označit jen tím únosem, protože jinak je to atmosférou, motivací i koncem něco úplně jiného. (31.07.2013)

Pedrosito opět v mých barvách lásky a vášně, kde převládá jak jinak než rudá, kterou je Átame prosycen od začátku až do konce, na místech možných i nemožných jako je záchodová mísa, tranďák a nebo i ubrousky na stole.....zkrátka všude. Lásku může člověk poznat na nejrůznějších místech, při nejrůznějších situacích, ale když si to vezme do ruky Pedro, tak mi věřte, že tak absurdní situaci a následné splynutí dvou duší jste určitě ještě neviděli, natož zažili. Victoria s Antoniem se toho ujali zcela bezchybně o čemž svědčí i jejich vášnivá chvilka, která byla dokonalá, já jim jí totiž do písmene věřila. Hudební podkres Ennia a ten závěrečný puntík na konci v autě způsobily, že mám úsměv na rtech ještě při psaní tohoto komentáře....díky Pedro ! - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (04.04.2015)

Napriek tomu, že ani jeden z predchádzajúcich piatich Almodóvarových filmov u mňa nepreliezol cez tri hviezdičky neodmietam pozrieť si ďalšie, veď čo keby? Nemám ambície označiť tento film za jeden z jeho lepších, či horších. Pre mňa je podstatné, že bol pre mňa stráviteľnejší napriek použitému záveru. Nemusel som premýšľať, či tento variant Štokholmského syndrómu je uveriteľný alebo nie. Len som sa pozeral na môjho nie príliš obľúbeného herca, ktorý sa narodil v deň mojich 24. narodenín, počúval hudbu môjho najobľúbenejšieho skladateľa filmovej hudby a s údivom sledoval záľubu režiséra v zobrazovaní žien používajúcich WC. (09.02.2014)

Asi jsem na jinej styl humoru, zápletek a vykládání příběhu. Tady jsem měl chvílemi pocit, že si z nás diváků dělá řežisér nemalou srandu, v zápětí se ale snímek začal tvářit vážně. Takhle to probíhalo téměř celý film. Když to končilo, říkal jsem si, že se vlastně v průběhu nic moc nestalo, děj byl velice plochý, takový nemastný neslaný. Ale abych jenom nekritizoval, je potřeba vyzdvihnout herecké umění A. Banderase, kterému byste nějakou tu psychickou poruchu ve Spoutej mě! uvěřili. On je jeden z největších plusů spolu se španělštinou, která byla příjemným zpestřením. (06.02.2010)