Možnosti dialogu

Jana Švankmajera jistě jeho loutkové divadlo, které dostal v 8 letech od rodičů velice zaujalo, poněvadž jeho pozdější profesionální tvorba jako filmaře byla na loutky velice zaměřena. Již při jeho studiích na divadelní akademii múzických umění v oboru režie a scénografie se s loutkami setkává. Musím podotknout, že jeho filmy si veškerá mezinárodní ocenění jistě zaslouží. Například jeho krátkometrážní snímek „Možnosti dialogu“, který získal cenu za nejlepší animovaný film v Austrálii a mnoho dalších. Velice nápaditý a originální interpretace toho jak lidé mezi sebou „mohou komunikovat“ je velmi zajímavou podívanou na hlavy, které tvoří zelenina, ovoce, kuchyňské náčiní a jiné předměty. Dojde mezi nimi k tak velkému dialogu, až se z těchto materialistických hlav stanou hlavy téměř opravdové. Na tento „věcný dialog“ navazuje „dialog vášnivý“, kdy dojde, díky jejich vášni a touze po kohabitaci, k naprostému spojení postav z hlíny. Jejich vášeň je tak silná, až úplnou náhodou dojde k rozepřím a konečné vzájemné destrukci. Poslední část těchto možností dialogů je „dialog vyčerpávající“, kdy bysty dvou mužů na sebe vyplazují jazyk s různými nástroji a dochází k opravdu vyčerpávajícím kombinacím. Možnosti dialogu jsou dle mého názoru velmi věcným snímkem, který nám poukazuje jak vášnivé můžou dialogy mezi lidmi být, ačkoli bývají mnohdy víc než vyčerpávající. (13.12.2009)

Některé argumenty byly vážně nechutné. (22.03.2009)

Důkaz, že možnosti dialogu jsou ve Švankmajerově bizarním podání naprosto neomezené... A to i s odstupem více jak pětadvaceti let od vytvoření. (30.07.2007)

Lépe vyjádřit, že při hledání konsenzu je třeba ideje řádně rozmělnit, snad už ani nelze. (19.10.2009)

Janu Švankmajerovi stačí k vyjádření jen hromada plastelíny, několik předmětů denní potřeby (nějaká ta bota, kartáček na zuby...) a dvacet minut projekční doby. Úžasné. (02.05.2003)

Švankmajera jsem obcházel vždycky širokým obloukem, ale jestli bude i jeho další tvorba tak nápaditá a chytrá jako Možnosti dialogu, nastal čas se seznámit. :o) (30.04.2007)

Možnosti dialogu bez možnosti vést dialog... Švankmajer zkrátka k vedení dialogu nepotřebuje ani otevřít pusu, vše probíhá pomocí hutné metafory ve tvrdě surrealistické plastelínové animaci. Filmek se zkládá ze tří příběhů z nichž každý má svou trefnou pointu - 1) Mladší pohltí staršího 2) Vášeň zatemňuje mysl + po jejím odtemnění přichází strach z vzniklé odpovědnosti 3) Někdy může být první volba nejlepší a měnění perspektiv výsledku jen škodí... Na Švankmajerovy kousky se dívá dobře, ale smysl života z toho nevyčtete. 8/10 (19.09.2008)

Většinou mám radši, když Švankmajer něco říká, než když prostě "blbne". Ale tohle mě opravdu bavilo sledovat. Vlastně je to první jeho film, který bych chtěl delší, aby prozkoumal víc možností dialogu než jen ty tři. 4 a 1/2 (11.01.2014)

Geniální nadčasová surrealitka... No tak hlavně, abysme se dycinky domluvili, že... %-[] . . . Jinak je to všechno vo nezlomným lidským duchu! Možná teda!! Vivat Švankmajer!!! - - - - - (Poprvé viděno v legendárním brněnském klubu Esenc kdysi zhruba před čtvrtstoletím - v dobách, kdy se otevřeně domluvit moc nedalo a leckdo nezvaný k tomu často naslouchal, poté mnohé repete s chutí kdykoli, hodnocení 22.03.2009, komentář zde po televizním repete v rámci cyklu M.Č.A.F. na >možném prostoru< jako sedmašedesátý - 15.4.2011) (15.04.2011)

Té vášni toho Honza moc nedal teda. Nažhavená z úvodní debatní orgie, čekala jsem víc. Možná to bylo tím, že tam ve skutečnosti opravdu o nic jiného nejde. Žádné být či nebýt, pch. Jen starý dobrý in-and-out. Ovšem věcný dialog byl skutečně vyčerpávající, stejně jako vyčerpávající byl věcný. (21.12.2009)

Dialog věcný: Naprosto nekompromisní a kulervoucí záležitost; Dialog vášnivý: Naprosto nekompromisní a kulervoucí záležitost; Dialog vyčerpávající: Naprosto nekompromisní a kulervoucí záležitost; Celkově: Naprosto nekompromisní a kulervoucí záležitost. (07.10.2007)

K poznatkům ostatních recenzentů, aniž by se člověk opakoval, lze uvést jediné: nadčasovost, klasičnost Švankmajerovy metaforiky je mimo diskusi. (20.05.2022)

Film ktorý ma presvedčil že na Švankmajerovi niečo bude. Niečo malé geniálne, v tej jeho podivínskej mysli. A zároveň snímok v ktorom dotiahol k dokonaosti to svoje obľúbené "umění mystifikace". Film obsahuje tri spôsoby dialogu. Pri každom som len čumel. (27.08.2005)

Pro diváka, zvyklého na klasický (a mainstreamový) narativní film, je tvorba Jana Švankmajera jako sprška studené, živé vody. Možnosti dialogu pro mě takovou sprškou každopádně byly. Fakt osvěžující. (05.04.2007)

Z vlastní zkušenosti nedoporučuju sledovat při konzumaci varhulí... (19.03.2019)

no bohužel nesdílím většinové nadšení, můj mozek ještě nevyspěl natolik, abych slintal blahem u něčeho podobného... pointa těch krátkých příběhů mě ani v jednom případě neoslovila, takže ty hvězdy jsou vlastně jen za zpracování, které je samozřejmě působivé... to ale většinou nestačí. 50% (14.12.2008)

Víme mistře, lidi toho nakecaj, ale kde jste nechal pana Lišku? Jan Švankmajer se vrací ke staré dobré destrukci, kde vše, požírá vše a "ulítlej" Klusák to také nakonec zvládl. (09.10.2013)

To pravidelné vyvržení oponenta ve věcném dialogu je vlastně dost hnusné. Ale to nic není proti rozbíjení hlav ve vášnivém dialogu. Vyčerpávající dialog je nejlepší. (17.05.2019)

"Dialóg strúhadiel" v nepríjemnosti (ten zvuk, uf, tá predstava v realite, uf) u mňa vedie spomedzi zrejme všetkých scénok v rámci Švankmajerovej tvorby. Kdeže mäso na rôzne spôsoby... (01.03.2024)

Neuvěřitelné co jde natočit s troškou krámu a plastelíny. [44. MFF KV 2009] (12.07.2009)