Něco z Alenky

Skvelé....... úchvatné......... neopakovateľné........ perfektné........ a mohol by som v superlatívoch pokračovať do zabudnutia, pretože tento fantastický kúsok od môjho najobľúbenejšieho Československého filmového tvorcu, Jana Švankmajera, si to zaručene zaslúži. Ide o dokonalé, a nevinne, tak správne, zachytené myšlienkové pochody detskej fantázie. Síce by som si nebol úplne istý, či ide o hranú rozprávku určenú vyslovene pre deti, skôr nie ako áno, ale je to svojim bizarným spôsobom náhľad do nekonečnej detskej predstavivosti, ktorej sa medze nekladú a človek vekom naň zabúda a vytráca sa s jeho podvedomia. Nebudem tu opisovať scénky, je to zbytočné, to treba vidieť iba by som chcel podotknúť, že režisér Jan Švankmajer má aj tuto svoj rukolapný podpis. Či už nakrúca surrealistické horory alebo takéto rozprávky, je stále vidieť, že je to jeho práca. Celosvetovo uznávaný umelec pracuje s takou svojskou technikou stop-motion a clay-motion (plastelínou) čo vytvára neskutočný vizuálny zážitok. Nieje to vyslovene pre každého ale je to neskutočne zaujímavé a pútavé. Pútavé..... minimálne ako toto dielo. Něco z Alenky, ako už napovedá sám názov, sú iba útržky a zopár myšlienok z knihy Lewisa Carrola, Alica v krajine zázrakov. Ináč to je celé nakrútené podľa neskutočnej fantázie Švankmajera. Alica, hlavná postava, sa hrá vo svojej detskej izbe, kde má plno hračiek a tak troška bordel, v tom si zrazu všimne, že sa vedľa nej začne hýbať vypchatý králik. Hlodavec sa oblečie a proste odíde zo sklenenej dózy, kde bol zapečatený . Ona ako zvedavé dieťa, uteká hneď za ním. Ďalej už iba vidíme vizuálnu fantáziu dieťaťa ako si všetko predstavuje, hoci sa to odohráva čisto iba v ich rodinnom dome. Dostane sa do pivnice, na povalu, proste všade ale pritom si stále predstavuje svoj príbeh. Všetky postavičky sú narozprávané jej hlasom a takmer vždy je zachytený ten konkrétny rozhovor prostredníctvom záberu na jej pery. Koniec je úchvatný a nádherný. Alica sa preberie v jej izbe, pri hračkách, ktoré zohrávali dôležitú úlohu v celom dejstve. Tak či onak, ide však o mindfuck zo všetkým čo k tomu patrí. Pozrieť si to pod vplyvom nejakých omamných látok, asi by mi explodovala hlava. (01.08.2015)

Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. (02.12.2015)

Esenciální surrealismus v podobě zpracování Alenky v říši divů. Jednoznačně nejlepší Švankmajerův celovečerák, u nás prakticky nedoceněný, což je veliká škoda. Po prvním zhlédnutí jsem nestačil žasnout nad tvůrcovou imaginací, tak neskutečně hravou, tak moc přibližující nám právě tu dětskou fantazii, které jsme bohužel (nebo snad bohudík) už odrostli. Dechberoucí...100%. Jsem moc zvědavý s čím přijde Tim Burton a jeho Alenka... (11.11.2008)

Filmy Jana Švankmajera vynikají originální animací podivných tvorů a předmětů asi především proto, že limity metody stop-motion, tedy určitou trhanost pohybu loutek, se pod jeho režií stávají prostředkem, který ještě umocňuje fantastično jeho světa. Společně s estetikou předmětů ze zaprášených půd, sklepů a starožitnitctví tak vznikl tento geniální autorský film, který se určitě řadí mezi nejlepší adaptace Alenky vůbec. Byť se jedná jen o volnou adaptaci, Švankmajerovi tvorové (jejichž účinek by byl poloviční bez působivých a stejně originálních zvukových efektů), ale i jím vytvořené prostředí dodávají filmu velkou přidanou hodnotu, spočívající v bezbřehé imaginaci autora. Film jsem si dopřál na blu-ray (anglické vydání) a jedná se o velice povedený obrazový přepis navíc s bohatou bonusovou výbavou. Doporučuji všem fandům. Škoda, že z podobné klenoty si v ČR nevydáváme sami. (29.02.2012)

„...pomyslela si Alenka.“ Hned první větou mě dostala. Alenka v kraji Jana Švankmajera. Svět je magický multiprostor, jehož oltáři jsou stolky s šuplíky. Díky těmto šuplíkům svět funguje. Z nich povstávají věci a do nich jsou opět ukrývány, jimi lze procházet z dimenze do dimenze. Jestliže se šuplík otevírá na tlesknutí (podobně jako se udělá světlo zmáčknutím čehosi na zdi), mělo by to tak fungovat pokaždé. Nefunguje. Ale Alenka vždy najde způsob, jak šuplík otevřít. Být Alenkou neznamená být naivním nehotovým před-člověkem, nýbrž být chladně racionálním soudcem, vnímavým pozorovatelem tohoto magického světa, hravým suverénem. Přesto: Když se Alenka píchne, teče krev. Když je smutná, tečou slzy. Z ostatních se sypou jen piliny. Magičnost světa je jen jednou jeho stránkou; svět, v němž jest každému stát se do-spěl-ým, je nekonečnou řadou pilinových ultimát. Stát se dospělým znamená stát se Bílým Králíkem. Spěchajícím, ustrašeným, vyšňořeným hlupákem, jemuž je vše samozřejmé. A jenž se mstí za to, že nemá čas, že je jen funkcí zbytečna. Anebo mít času dost, doslova, jako Zajíc s Kloboučníkem: stále dokola se opakující totéž bez významu. Anebo být kartou ve hře vyšších karet, případně vyšší kartou ve hře nikoho. Srazte jim hlavu! Na Alenčině hlavě však můžete dříví štípat, ale rozdělávat oheň už ne. Švankmajera bych považoval za jejího spojence, nebýt toho žlutého másla, co si Bílý Králík otřel do její bílé podkolenky. Asi mu dám srazit hlavu. (05.10.2011)