Cena medu

Hrozná a tísnivá deprese. Deprese zatuchlýho socialismu. Atmosférou mi Cena medu trochu přopomínala Dým bramborové natě, ale schází tomu Hrušínský. Vlastně mě tak napadá, že kdyby v tomhle filmu hrál jednoho z doktorů Hrušínský, hned by to bylo o něčem jinym. Za 1. nesnáším jakejkoliv žlutočernej poletující hmyz, takže jsem měla problém už s úvodní scénou, kdy roj na chlapce spadne. Za 2. se celej film opakuje základní problém - najít včelaře s krví AB. Nic novýho, furt stejný. 3. Hrozně nesympatický chování doktorů. Nečekala jsem, že to bude jako v Pohotovosti nebo Chicago Hope, ale tohle je vážně moc. 4. Herecký výkony jsou zde opravdu bída. Suma sumárum chtělo by to víc akce, možná méně deprese (ano, vím, že to je podle pravdy a že na tomhle tématu není nic úsměvného. Také neříkám, že to má bejt komedie!) a zřejmě zvolit jiné herce. Ale stejně ve mně vždycky tyhle socialistický temný filmy něco zanechaj a já na ně jen tak nezapomenu. Určitym způsobem je to podobný i Fany, snad tim chovánim doktorů. (15.07.2012)

Rozhodně zajímavý film z hlediska dnešních moderních technologií, kdy by stačilo pár kliků v PC a pár telefonátů na mobil a nutný dárce by byl povolán k odběru, zatímco v době, kdy se film odehrává, byli dárci v papírových šanonech a sehnat někoho přes pevnou linku nebylo žádné terno. Jinak je vtipné sledovat spoustu dnes 70ti letých herců v menších rolích 30ti letých zajíčků. Rozhodně slušná artovská záležitost, protože film zestárl tak dvojnásobně. (11.12.2023)

Slušný film, který má až neuvěřitelně civilní charakter, že mi připomíná až dokument a který rozhodně netlačí za každou cenu na pilu jako limonádová a pro mě dost odpuzující Nemocnice na kraji města. Je to takový Hailey po česku, na rozdíl od jeho dramat a množství epizod je to celkem jednoduché, při prvním shlédnutí jsem s napětím čekal až do konce, později mě nějak tak potěší pohled na Krkonoše i okolí a řada věcí, které jsou díky bohu pryč. Na druhou stranu posmívat se an bloc tehdejším esenbákům a tvrdit, že nikdy nikomu nepomohli a mát představu, že jedinou jejich "prací" bylo mlátit lidi je už na diagnozu...no a tak jediné, co mi vadilo byla ona medička v podání tehdy Vávrové, později Heřmánkové, jejíž "herecký" výkon se naprosto vyrovná dnešním modelínám v pokleslých seriálech a filmech. Zde ale asi omyl vyšel z představy castingu, aby byli herci co nejméně známí, což se ovšem tak docela nepovedlo. Ale na slušných 65% to rozhodně je. (05.01.2020)

Cena medu je film o chlapci, který dostal opravdu mnoho žihadel a tým lékařů se jej snaží zachránit. Nejsem doktor, takže neumím posoudit nakolik byl celý princip filmu logický či nesmyslný. Protože stačí si přečíst zajímavosti/chyby a všechno je najednou nesmysl. A s tím souvisí vlastně děj. Ten se totiž omezuje výhradně na shánění vhodného dárce respektive dárců. Prakticky celá stopáž je tomu obětována. Sledujeme úpornou snahu lékařů, policistů a nakonec i dobrovolníků najít včelaře s nedávným včelím bodnutím. Koná se doslova hon na tyto lidi neboť je tahají ze zahraničí, z oslav apod. A pak začíná motanice, kterou krev použít a kterou ne (ten měl žloutenku, ten zase nedostal letos žihadlo). Tohle bohužel na drama samo o sobě nestačí. Já měl z tohoto filmu v dětství obavy, doslova mě děsil, neboť samotná představa padajícího včelího úlu je šílená, ale doplněná o časté záběry včel padajících na kameru to ještě umocnily. Sám jsem kdysi málem šlápl na obří roj včel, který jsem jednou našel na chodníku a museli ho odstraňovat až hasiči, takže si to umím představit. Navíc maskéři se na chlapci opravdu vyřádili. Přestože to není špatný film tuším, že filmařům šlo o varování pro děti i rodiče, aby si dávali pozor a pak v hlavní řadě jako připomenutí faktu, kolik administrativních předpisů a nařízení stojí v cestě záchraně života. Oldřich Vlach to v závěru sestřičce vysvětluje, až jsem se divil, že komunisti tuhle scénu nevystřihli. Paradoxní je, že dnes, více než třicet let po natočení, je situace s byrokracií mnohem, mnohem horší. (20.01.2021)

Silný příběh o záchraně malého chlapce pobodaného včelami za dob socialismu plný byrokratických metod a postupů. Ošetřující lékař chce použít novou, ne zcela vyzkoušenou léčbu a to je dát chlapci krev od včelaře, který již pobodaný mnohokrát byl a tudíž má vyvinuté protilátky. A není to věc jednoduchá. Musí mít stejnou krevní skupinu. Ale kde takového urychleně sehnat? Jeden odjel za hranice na dovolenou, druhý měl žloutenku, třetí je značně opilý na zábavě, zkrátka reálné životní situace. Snímek si drží klidné tempo a nikam nespěchá. Nejsou tu v ději ani žádné odbočky jinam. Vše se drží jen v únavném shánění vhodného včelaře. Velmi krátká stopáž filmu je zcela na místě a snímku velice pomohl. Nostalgický dramatický film, který svoji dnes už historickou metodou léčby, má určitě co říct i dnešním divákům. (13.07.2014)