Hodinář od sv. Pavla

...Philippe Noiret ako lyonský hodinár Descombes. Jean Rochefort ako pomerne zvláštny komisár Guiboud. Hneď na úvod išlo síce o vskutku naprosto vhodné, no zase plne nevyužité obsadenie, so zvláštnymi replikami zo strany hercov, a čo na to práve teraz vlastne priamo (od)poviete? Ďalej pokračujem. Ešte rovnako spadal do úvahy i Sylvain Rougerie ako protagonistov syn Bernard, nakoľko mu bola venovaná hlavná zápletka: Zločinu z vášne. Reakcia: Mediálny cirkus. Pointa? Postupne na ňu určite prídete. Réžia a scenár? Bertrand Tavernier. Výsledok: Rozpačitý priemer. Repríza? Ďakujem, viacej už neprosím. (02.07.2023)

,,Začínáte mi lízt na nervy!" Na tomhle filmu mi začlo jít na nervy postupně více věcí. Mimo neustálých politických levicových keců a líného tempa bez atmosféry taky podivný komisař Jean Rocherfort. Ale tentokrát jsem se příliš "nepotkal" ani s mým oblíbeným Philippem Noiretem. Hodináře od sv. Pavla nepovažuji za špatný film, ale zdaleka nevyvolal ve mě tak silné emoce, jak jsem od námětu o poznávání temné, ba přímo té nejhorší možné tváře syna ze strany otce očekával. Na každém druhém kroku čouhal silně levicový podtón, jehož smysl v takové dávce jsem ve výsledku moc nepobíral (SPOILER: když se několikrát jasně a dávno prokázalo, že Bernard žádné politické hnutí nepodporuje, ba dokonce politice nerozumí), tedy kromě toho, že režisér opět naplno světu prezentuje svou politickou orientaci. Některé ty politické dialogy plné různých až absurdních "příspěvků do diskuse" (návrh na pořad vysílající popravy jako hlavní program, zákaz provokativního filmu i v demokratickém zřízení a pod.), probíhající spočátku ještě v odlehčené atmosféře, mě zde hodně bavily, ale zároveň připadaly jaksi navíc. Momenty, z nichž jsem občas nabýval pocit promarněného námětu, doplňoval přehršel zdlouhavých "prázdných" scén, třeba té, jak si hlavní nehrdina u stolu půl minuty prohlíží balík se zbytkem uzeniny (nebo co to bylo).. aby pro jistotu asi jednou za půlhodinu přišla scéna, kdy mě film naopak totálně přikoval k obrazovce. To zejména během nostalgicky laděných vzpomínek otce na syna v dětství či zážitky z války. Snad mi díky nim na Hodináře zůstane i částečně pozitivní vzpomínka. Jako panu hodináři zase zůstala vzpomínka na setkání s neznámým klukem, který spozoroval, jak se pán změnil a jednoduše mu to přišel oznámit. :) "I když to trvalo jen minutu..." 55% (20.07.2020)

Těžko se mě tenhle film hodnotí, protože jsem ze žádné postavy necítil nic, co by naznačovalo jejich emoce, což vadilo zejména u Michela. Jak si k němu mám vybudovat vztah, když on si drží diváka na distanc. Philippe je samozřejmě výbornej herec, ale tady buď záměrně a nebo mu to předepisoval scénář pojal svou postavu takovým způsobem, že jsem si k ní za celou délku filmu nenašel cestu i když jsem hodně snažil. Příběhu dominuje linie vztahu otce se synem, po té co syn spáchá vraždu, ale velmi šikovně se dotýká i sociálních problémů tehdejší Francie. Za nejzdařilejší složku filmu považuju jednoznačně dialogy. (14.07.2014)

Psychologické drama o vztahu otce a syna, který se dopustí vraždy. Zatímco policie postupně rozplétá celý případ, otec se synem se k sobě snaží nalézt cestu a poznat jeden druhého. Otec se snaží pochopit motiv činu, aby sám mohl zaujmout nějaký postoj. Zajímavě zpracované, nicméně domnívám se, že snímek táhne Philippe Noiret, bez něj, no nevím... (25.07.2010)

Postupný přerod bázlivého a pokorného muže v neuvěřitelně silnou osobnost. Měla jsem strach, že policie, okolí i systém jako takový hodináře semelou. To, co se odehrávalo zhruba od poloviny filmu a vyvrcholilo úžasným závěrem, jsem dosud ve filmu neviděla. A všechno probíhalo tak přirozeně, nenásilně. Za to i za celý film uděluji plný počet hvězd. (14.09.2014)