Slunce, seno a pár facek

Intošové a ctihodní teoretici mají z Troškova jména pupínky bez ohledu na konkrétní film, jenže já aspoň trochu znám venkovskou mentalitu a přece jenom ještě pamatuju atmosféru před rokem 89, kdy se ty politicky mířené hlášky setkávaly s obrovským ohlasem u publika. Bylo mi 10 a s rodinou jsem na tom byl dvakrát (letňák ve Zbiroze, Kyjev v Praze Dejvicích), pokaždý kino narvaný k prasknutí, sedělo se i na schodech a hurónský smích provázel hlášky "Ať se propadnu do západního Německa" či "my jsme tu s tou přestavbou tak daleko, že už dnes se máme líp než zítra. Pozítří. Včera. Řekla jsem něco blbě, předsedóó?" A za to, co to ve svý době pro lidi znamenalo, si to dobrý hodnocení zaslouží. Naprosto podepisuju, co píše salahadin. BTW táta prožil dětství v Bavorově, podle něj je to spíš drama ze života než komedie. Uživatel sun.eagle to v první větě komentáře vystihuje naprosto přesně. (23.01.2007)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)

Vrchol žánru agro komedie. Něco tak ukrutně buranského a křupanského se hned tak nevidí, sleduji to s podobnou rozkoší, s jakou si občas vyslechnu píseň zábavovkové kapely. Je to tak blbé, až to rozesmívá. Upřímně naivní, prvoplánové a přitom svým zvláštním způsobem zvrhle pravdivé. Blbost některých gagů je tak krystalická a neředěná, že mě dostávají i na stý pokus. Troška je sice daleko za hranicemi vkusu, ale přesto si dokáže držet určitý standard a hrubý mustr, který filmu dodává jakous takous ucelenost. Pokud chci vidět skutečnou esenci českého vidláctví, pustím si Slunce, seno a pár facek. Nehodlám řešit, zda je to taková vidlárna záměrně, či nezáměrně. Prostě to fachá. Pravý filmový kompost s nezapomenutelným aromatem kravského trusu a hnoje. (03.02.2006)

Už se perou! Já to od začátku říkala, že si čumáky rozbijou!!! Cha Chá! Mno tak znáte můj názor na domácí buranskou kulturu a na pana režiséra Trosku a většinu jeho tvorby, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo. Taková kadence hlášek situací a vskutku brutálního humoru se prostě jenom tak nevidí. Jo tady si Troška ještě dokázal z toho buranství a typicky Český malosti udělat vkusně srandu a ne to hrdě prezentovat jako styl života jak to činí dneska. Pro mě zkrátka nejzásadnější Česká komedie všech dob!!!!!100% (14.12.2014)

Druhý díl působí vyrovnanějším a dotaženějším dojmem než první část, která se ještě hledala. Rvačkový konec už bohužel dospěl do vyložené crazy komedie, což kazí celkový dobrý dojem. Ale hromady kultovních hlášek a skvělá Růžičková dělají z tohoto filmu klasiku která nestárne a rád se na ni podívám každý rok. Druhý díl této pohodové série (viz koment k dílu prvnímu) již mnohem více tlačí na pilu, což s sebou nese následující jevy – jsou zde lepší fóry než v jedničce, ale těch trapných a trapnějších výrazně přibylo; postavy jsou lépe prokresleny (prostě je víc známe), bohužel často do značně bláznivější a neuvěřitelnější roviny; konec není komedie, konec je groteska. Celkově vzato, s druhým díle již mě nepojí taková nostalgická vzpomínka jako s Jahodami, přesto si myslím, že horší než průměrné hodnocení (především s přihlédnutím k třetímu dílu) si určitě nezaslouží. (19.02.2008)