Poslední metro

Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti (05.01.2009)

Námět vynikající, herci skvělí ale scénář jakoby mírně zprasený. Některé dialogy mají být velice reálné ale sklouznou do přehrávání. Závěrečná rekapitulace je slepená z hoven jak hnízdo. Nejasná je úloha hlavního hrdiny při atentátu z gramofonem. Depardieu říká, jak kdyby šel na výběrové řízení do pojišťovny, "Už tady hrát nebudu, zapojím se do odboje", to je opravdu naivní. Podobné pocity jsem měl při sledování Nad Mraky od Wenderse. Z tohoto díla se dalo vytěžit daleko víc. (11.05.2008)

Nie som príliš priaznivec filmov z druhej svetovej vojny. Neustále používajú rovnaké motívy, dokola skôr zneužívajú tragédie holokaustu a ich pointy a posolstvá vyznievajú rovnako. Preto je príjemné naraziť na film, ktorý pôsobí inovatívne, aj keď som ho videl 30 rokov po jeho vzniku a odvtedy sa toho o danej problematike natočilo neúrekom. Romantická dráma na pozadí vojnových udalostí a vojnové udalosti na pozadí romantickej drámy. (20.05.2012)

Poslední metro je komerčně nejúspěšnější a divácky nejoblíbenější Truffautův film, kde se sešla silná herecká sestava v čele s herecky vyzrálou a navýsost půvabnou Catherine Deneuve a Gérardem Depardieu, který tehdy byl plný energie, charismatický a dosud neokoukaný. Přes nesporné režijní mistrovství a zajímavé okupační téma ale nemůžu dát plný počet hvězdiček, protože některé motivy ve filmu mi jednoduše nesedly. Funkční je ta část, která ukazuje svět pařížského divadla, herců a ostatních divadelníků a zároveň milostný trojúhelník mezi hlavními postavami, kdy manžel ukrývající se před represí jen bezmocně sleduje vznikající milostný vztah mezi svou ženou a jejím hereckým partnerem. Nepříliš funkční je naopak širší zobrazení historické éry okupované Francie, kdy dvě stě policistů hledá hlavního hrdinu a nezjistí, že se ukrývá ve sklepě svého divadla. Gestapo poté, co získá stopy po přítomnosti Steinera v Paříži, se nechá obalamutit tím nejbanálnějším trikem v době, kdy popravy a deportace běžely jak na drátku a široká síť udavačů a aparát gestapa prováděly efektivní práci. Tohle zlehčení a zjednodušení tíživé doby by se dalo omluvit v komedii, nikoliv ve filmu tohoto žánru. Nejzajímavější jsou momenty, kdy divadelní představení na prknech divadla splývá s reálným životem filmových hrdinů. Hravý, profesionálně velmi dobře natočený film. Celkový dojem: 85 %. (26.12.2008)

Na dvě hodiny jsem se najednou octinul v době druhé světové války v jednom pařížském divadle, sledoval nedivadelní drama divadelných herců a neodvážil jsem se při tomhle vynikajícím představení ani zakašlat. Z hereckých výkonů Catherine Deneuve a Gérarda Depardieuho jsem byl tak odbouchlej , že by mě před rypákem ujelo i poslední metro. (01.01.2008)