Le Dernier Métro
Posledné metro
The Last Metro
The Last Metro
Režie:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHudba:
Georges DelerueHrají:
Catherine Deneuve, Gérard Depardieu, Jean Poiret, Heinz Bennent, Andréa Ferréol, Jean-Louis Richard, Paulette Dubost, Alain Tasma, Richard Bohringer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)
(více)Recenze (95)
Kulisy len priemerne a pribeh dokonale nudi. Truffaut sa tymto filmom inspiroval od rezisera Ernsta Lubitscha a jeho film byt ci nebyt 1942. Avsak tymto le Dernier metro Truffaut sliapol trochu vedla, asi ako Tarkovskij so svojim Solarisom : 30 % ()
Na Truffautovi se mi líbí, že se nikdy nezalekl jakéhokoli jiného typu filmu než kdy dřív točil a tak si vyzkoušel různé styly a žánry a tenhle film toho není zrovna výjimkou. Jednak tím válečným tématem, ale také tím, jak přístupné a divácké to vlastně je. To rozhodně nemyslím špatně, naopak je dobře, že si zrovna tohle našlo víc diváků, protože to téma fungování divadla během druhé světové je určitě zajímavé a nedá se říct, že by ho Truffaut podal špatně. Jen si myslím, že to není až tak výrazné jak mohlo být a že se tu tak moc nesourodě střídá divadelní zákulisí s událostmi druhé světové války, že to nakonec není pořádně ani o jednom. Do jisté míry to každé jednotlivě řekne o sobě sice dostatek, ale jako celek to podle mě nešlo moc dohromady, nebo aspoň ne takhle. Tentokrát mám z Truffautova filmu sice slabší zážitek, ale určitě ne špatný. Jen to mohlo být lepší... Silné 3* ()
Co je to nespecifikovatelné NĚCO co mění klasický romantický příběh ve vynikající film?Je to vědomé jemné balancování na hranici divadelního kýče? Je to estetické a stylové propojení zkoušejícího se divadla s filmem samotným, díky kterému nerozeznáme realitu od divadla? Jsou to vynikající herci, jejichž charisma vám nedovolí z nich zpustit oči, ani když zrovna třeba jen nehnutě stojí? Je to asi všechno dohromady, ale pravý recept znal asi jen pan Truffaut... ()
Ani divadelníci to nemali počas vojny jednoduché... Veľmi príjemné retro, na Truffautove pomery však fádna a nevýrazná réžia a herecky v hl. úlohách za mňa tiež poslabšie (Deneuve odťažitá, Depardieu nevýrazný). Slabšie 4. ()
38. Zlatý Glóbus za rok 1980 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie ()
Film opisuje osudy zamestnancov parížskeho divadla počas druhej svetovej vojny. 8/10 ()
Moc příjemné pokoukání... Na tenhle film se moc pěkně dívá, má skvělou atmosféru a herci jsou výborní. Jediné, co mu chybí, je trochu silnější příběh. ()
Divadlo jako realita a realita jako divadlo, krásná (slabé slovo pro tuto ženu) Catherine - Truffault dovádí svá hlavní témata k dokonalosti. Bohužel - zdá se mi, že ta realita je zde velice upozaděna a převedena do divadelního syžetu. Jistě to byl záměr - přesto mě to docela vadilo. ()
Uplkané nezajímavé-bohužel... ()
Čím víc filmů od Truffauta si dávám, tím víc mi kupodivu připadá jako takový francouzský Tarantinův kmotr, ale těžko bych vysvětloval proč – asi je to podobným druhem filmařského exhibicionismu či co to oba v těch filmech mají. I tentokrát mě to hodně bavilo (námět točící se kolem dělání divadla i doba, do které je zasazený, skýtají spoustu materiálu pro zajímavá mezilidská dramata i pro vnitřní boje jednotlivých postav a scénář, režie i herci s tím materiálem pracují opravdu dovedně; finální zmatení světa na jevišti a mimo něj je za sto bodov), leč ani tentokrát mě to úplně nepohltilo. Zvláštní, že jakkoli mám Truffauta svým způsobem hodně rád, zůstává pro mě věčně čtyřhvězdičkový. ()
Příběh z okupované Francie, kde je majitelka malého pařížského divadla Marion (krásná Catherine Deneuveová) nucena ukrývat ve sklepě svého židovského manžela, je sám o sobě vcelku zajímavý. Jsme svědky toho, jak se její osobní život, její starostlivost o manžela, mísí se životem na jevišti, kde se zrovna připravuje nová hra. Jsme svědky konfrontace dotyčné s tísnivou atmosférou doby, v níž prim hrají lidé šířící protižidovské nálady. A k tomu všemu hraje poměrně působivá francouzská hudba (mnohdy i dobová). Přesto tyto všechny klady mě film ale nějak příliš neoslovil. Zvláště postava Gérarda Depardieua mi moc sympatická nebyla a když v jeden okamžik dojde k jeho sblížení s Marion, nějak jsem moc nechápal, co na něm dotyčná viděla. Co jinak moc nechápu, je samotný název filmu, který vlastně se samotným příběhem vůbec nesouvisí a daná praxe jízdy "posledním metrem" v okupované Paříži, je pouze zmíněna v úvodu celého filmu. I v tomto směru jsem tedy očekával trošku víc. ()
Námět vynikající, herci skvělí ale scénář jakoby mírně zprasený. Některé dialogy mají být velice reálné ale sklouznou do přehrávání. Závěrečná rekapitulace je slepená z hoven jak hnízdo. Nejasná je úloha hlavního hrdiny při atentátu z gramofonem. Depardieu říká, jak kdyby šel na výběrové řízení do pojišťovny, "Už tady hrát nebudu, zapojím se do odboje", to je opravdu naivní. Podobné pocity jsem měl při sledování Nad Mraky od Wenderse. Z tohoto díla se dalo vytěžit daleko víc. ()
Truffaut nerozpráva len príbeh milostného trojuholníka, ale konfrontuje konanie ľudí pri strete s fašizmom, teda od otvoreného odporu cez odpor pasívny, vnútornú emigráciu až po konformizmus a kolaboráciu. ()
Krásný a jemný film bez velkých gest a patetických proslovů, který nechává divákovi velký prostor. Možná je to pro ostatní irelevantní informace, ale pod dojmem z tohoto filmu jsem Hřebejkovu Musíme si pomáhat ubrala ve svém hodnocení jednu hvězdičku... ()
Na javisku hráme .. ale v reálnom živote hráme ešte presvedčivejšie .. nikto nikdy navonok nie je naplno tou osobnosťou, ktorá je ukrytá v jeho vnútri. Záverečná scéna naskytuje otázku: Kto je kto? A čo vlastne cíti? Nikdy nevieš .. presne ako v každodennom živote. Výborný Truffautov film. Depardieu podal rozhodne výborný výkon, u mňa asi najlepší, čo som doteraz mohla vidieť a Catherine Deneuve nezaostávala ani na chvíľu. ()
V Posledním metru se Truffaut paradoxně přiblížil Hitchckokově pojetí filmu víc, než ve své záměrné poctě obdivovanému tvůrci, filmu Konečně neděle. Zatímco ten zůstává pietně stát ve stínu svého vzoru, Poslední metro se může směle zařadit po jeho boku. Především proto, že zde Truffaut pracuje se sobě vlastními tématy. Stejně jako Hitchcock dokázal propojit atraktivní žánrovou zábavu s hlubokými úvahami a vytvořil tak multidimenzionální dílo, které komunikuje s vícero typy diváka, aniž by se kterýkoli z nich mohl cítit ošizený. Pro někoho melodrama, pro jiného výsostně intelektuální úvaha o vztahu reality a fikce. ()
Jakkoliv je romanická linie banální a ta dramatická neoriginální, dá se vhodným zasazením (zde do divadelního prostředí) a výběrem správných herců docílit velmi zajímavé atmosféry. Ta ke konci graduje, což zanechává v divákovi dojem nejen při závěrečných "vajíčkových" titulcích. Nicméně Francoise Truffauta budu mít rád spíše za hravé komedie, které natáčel v 60. letech. ()
Někdy ve třech čtvrtinách filmu jsem se začal těšit, jak se konečně vybarví charaktery na pozadí nějakého opravdu osudového zvratu a nestalo se takřka vůbec nic, děj se došoural do předvídatelného finále a je tak pro mě zatím nejslabším Truffautovým filmem. I tak to stačí na lepší tři hvězdičky, hlavně za ústřední hereckou dvojici. ()
Bolo to veľmi dávno, keď mal Depardieu polovicu svojej terajšej váhy a mohol hrať milovníkov bez toho, aby sme o tom pochybovali. Len už po neviem koľký krát si v slovenských titulkoch milenci vykajú, ale možno je to jedna z nauáns francúzštiny a tak to má byť. Truffaut, ako zvykne, strieda scény divadelné a z reálneho života hercov, že niekedy nevieme, kam čo zaradiť. Možno je toho niekedy až príliš a podstatná časť deja sa odohrá v záverečnom prerozprávanom epilôgu. ()
Přepsáno v dubnu 2018. Poslední metro má jedinečnou atmosféru. Základním pilířem zájmu je citové napětí a elektrizující chvění, střet vnitřních světů. K tomu se přidává spletitá soudržnost i rozervanost divadelního světa, rámec velké sjednocující rodiny. Odchylky dráždí nesnášenlivost. Doba událostí je začleněna do truffautovského jemného ironického nádechu. Okupace se stává pouhou kulisou, dramatické politicko-společenské dění slouží k celkovému vykreslení charakterů a přibližuje dobové prostředí bez nutnosti podlézání a citového vydírání. François Truffaut svou filmovou estetikou poutavě vypráví skrze nálady vnitřních světů, které z postav vystupují a rozehrávají strhující příběh a nejosobnější intimitu ve velikosti i pádu. Hlavní postavou okupační romance je Marion Steiner (šarmantní Catherine Deneuve), úspěšná herečka a provozovatelka divadla v pařížské čtvrti Montmartre z donucení. Tíživost doby rozvrátila zavedený profesní i soukromý život. Hrdost a zakořeněný odpor musí dělat ústupky a kompromisy. Přitažlivost divokosti se stává nutkavou myšlenkou, neodbytným pocitem i osvobozujícím uvolněním. Polohou živočišné vášně je Bernard Granger (dobrý Gérard Depardieu), mladý talentovaný herec a idealistický romantik. Vzpřímená hlava se v pulsaci života stává předzvěstí. Temperamentu se dostává obdiv i rozčíleného odmítání. Rozpolcené napětí, doba nesvobody a romantická vzplanutí se v nestabilní proměnlivosti stávají blahodárnou oázou. Poslední částí romance je Lucas Steiner (dobrý Heinz Bennent), Marionin manžel a divadelní impresário v utajení. Původ nedává jinou možnost a žárlivost s ušlechtilostí svede svůj nutný boj. Cestou se stává pracovní zapálení a izolovanost se násobí. Výraznou postavou je Arlette Guillaume (zajímavá Andréa Ferréol), vnadná kostymérka, odrážející s pobaveným úsměvem Bernardův tanec svádění, směřující proti její vlastní podstatě. Důlěžitou postavou je Daxiat (velmi zajímavý Jean-Louis Richard), divadelní kritik a loajální přívrženec nově nastoleného režimu, který vždy sleduje své osobní zájmy. K výraznějším postavám patří Raymond Boursier (příjemný Maurice Risch), dobrácký divadelní technik, důvtipně věrný své divadelní rodině. A také Nadine Marsac (zajímavá Sabine Haudepin), mladá ctižádostivá herečka s bezelstnou naivitou i jasným cílem k dosáhnutí opojné popularity. Z dalších rolí: vstřícný a umně manévrující homosexuální ředitel divadla Jean-Loup Cottins (sympatický Jean Poiret), stará divadelní uklízečka Germaine Fabre (Paulette Dubost), rozporuplná Raymondova známost Martine Sénéchal (zajímavá Martine Simonet), malý talisman Jacquot (Franck Pasquier), jeho osobitá matka (Rose Thierry), snaživá hotelová služebná Yvonne (Hénia Ziv), Bernardův kamarád a člen odboje Christian Leglise (Jean-Pierre Klein), či šantánová zpěvačka Greta Borg (Rénata). Poslední metro rozehrává svou verzi romance v nejednoduché době a na okupační poměry se dívá s lehkým nadhledem a hravým idealismem. Hlavní pozornost je upřena na vnitřní pocity a rozpolcenost vztahů. Truffautův styl mi sedí a přináší intensivní filmové prožitky. () (méně) (více)