Siréna od Mississippi

Otevřeně řečeno, s tímhle kouskem mám opravdu problém... Francois Truffaut je můj oblíbený režisér a jeho režie konec konců ani v tomhle případě není zklamáním. Herecké obsazení je luxusní, Jean-Paul Belmondo i Catherine Deneuve jsou hvězdy první velikosti a už jejich pouhá přítomnost na plátně je přínosná. Navíc ani nehrají špatně. Co mi ale vadí, je scénář, resp. základní námět. Tohle melodrama s kriminální zápletkou má totiž značně nedůvěryhodný půdorys, je to vykonstruované až běda. Snímek je evidentně zasazený do doby svého natáčení, tedy konce 60. let, kdy vrcholí sexuální revoluce, technologie rychle zkracují vzdálenosti a spojují lidi z druhého konce planety, vrcholí budování konzumní společnosti, no a v téže době si úspěšný podnikatel vymění několik dopisů se zcela neznámou ženou a domluví s ní sňatek, aniž by se s ní kdy předtím setkal. To si ani nezavolají, aby mohl poznat zabarvení jejího hlasu? Kdyby se příběh odehrával v roce 1900, nemám s ním problém, ve 30. letech - dejme tomu - ale takhle? Poté, co muž zjistí, že byl okraden o všechny své úspory a jeho skutečná snoubenka zavražděna, neuvěřitelnou náhodou se potká s onou podvodnicí a pak stačí jeden krátký rozhovor završený větou: "Stále tě miluji," aby té ženě odpustil a přes její kriminální minulost plánoval společný život, ba co víc, byl ochoten pro ni vraždit a ztratit veškeré své postavení. Prostě mi to celé skřípe a nevěřím tomu ani za mák. Tři slabé hvězdičky za režii a herecké výkony. Celkový dojem: 50 %. (11.04.2009)

Přepsáno v dubnu 2018. Siréna od Mississippi je intimní psychologické drama v noirovém podbarvení. Truffautova estetická poetika si pohrává s nejintimnějším vnitřním rozpoložením, intenzivně důrazným způsobem servíruje na podnose niterní sevřenost, pochybnosti i odevzdanost. Prohrabuje se vnitřkem pocitů, ohlíží se za příčinou a rozporuplnosti nechává výběr k rozkvětu, rozvratu i hledání. Kriminální zápletka je jen vějičkou, která má navodit temnější psychologické prostředí a punc vnitřnímu pnutí. Nastává zápas o dominanci, uchopení, závislosti, porozumění, podřízení i nejupřímnější lidský cit. Dávkuje napětí, vtahuje fascinací, hraje si s kontrasty a protichůdností. Stylový formát opěvuje myšlenkovou a pudovou intimnost, nabízí jedinečně podmanivá okénka do vnitřku podléhání a uchvácení. Hlavní postavou temnější psychologické romance je Louis Mahé (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladý a bohatý francouzský továrník z ostrova Réunion. Lehkomyslnost a lákavá elektrizující tajuplnost stojí na počátku nové životní etapy. Ústředním bodem je propadnutí fascinaci. Vynáší na vrchol blaha a pocitu výjimečnosti. S masochistickým uspokojením si odřezává plátky kůže. Oddání smyslnosti povznáší, existenční nutnosti rozdělují a bodají, utajení podléhá strachu, přesvědčení o vítězství zuřivě brání vydobyté území. Přijmutí bez zábran a se vším povznášejícím i destruktivním dopadem až do posledního dechu vyčerpání. Druhou stranou romance je Julie Roussel alias Marion Vergano (pozoruhodná a šarmantní Catherine Deneuve), chladnokrevně prospěchářská osudová žena. Sebevědomá rafinovanost nedává čas na rozmyšlenou. Podmaňuje si aristokraticky nataženou paží, dráždí smyslností vábících pohyby boků, podrobuje si necudně otevřenou rozkoší. Cílevědomý pragmatismus i pudy nejvnitřnější vášně, rozporuplnost, vypočítavost i otevřená odevzdanost. Cit, láska, chtíč, odměna, souznění, bolest. Výraznější postavou je Comoli (zajímavý Michel Bouquet), soukromý detektiv z Réunionu. Zadání je jasně srozumitelné, zaujetí je dáno neobvyklostí, vývoj slibuje konflikt. Z dalších rolí: Louisův poctivý a dobromyslný společník Jardine (sympatický Marcel Berbert), po zmizelé sestře pátrající Berthe Roussel (Nelly Borgeaud), či Marionin temný stín Richard (Roland Thénot). Siréna od Mississippi je potemnělejší druh osudové romance. Truffautem zkomponované obrazy nejintimnější vnitra mě uchvacují svým umným zachycením podstaty pocitů. Pro mě velmi strhující ucelený prožitek! (15.06.2009)

Truffautova další studie milostného šílenství s výtečnou dvojicí Belmondo - Deneuve. Hitchcockovské reference zahrnují taky Psycho, ale víc spíš Vertigo či Marnie. Když je podle Truffauta muž beznadějně zamilovaný, objektu jeho posedlosti projde naprosto všechno - a jeden by mu to i věřil. Každopádně podivný a silný film. 90% (12.07.2007)

Už dlouho mě žádný film nenutil tak často přepínat divácký hlediska! Úžasně "ujetý" mix žánrů - pocta nejen Hitchcockovi ale filmům noir vůbec i klasickým melodramatům. Deneuve je skutečně nádherná (jako zamilovaná i jako nenáviděná) a Belmondo se i tady pohybuje na své vyjeté koleji od dramatického herectví k lehké sebeparodii. Skoro celý film jsem se bavil a bylo mi úplně jedno, že spoustu těch trapně šroubovaných dialogů, semo tamo ne zcela fungující střih a prkenné herecké výkony ve vedlejších rolích zřejmě nemyslel Truffaut vždycky v nadsázce. Je to pastiš, excesivně přehnaná žánrová směska a jako takový by tenhle film i měl být vnímán. Je ale zároveň fekt, že se na něj musíte naladit hned od počátku, nereptat a nechat se vést Duhamelovou hudbou, která vám vždycky nenápadně naznačí, v jakém že to žánru se zrovna pohybujete! (31.03.2007)

Jsem strašně rád, že až na malý procento času, hrají ve filmu vlastně jen dva lidé, Jean - Paul Belmondo a Catherine Deneuve a je to moc dobře, protože jedině tak může naplno vyniknout jejich mimořádný herecký talent. Ovšem to není nic proti samotnýmu příběhu, který je vlastně o lásce, ale aby takovou lásku člověk pochopil, musí jí jedině sám zažít, jinak nemá nárok. Nádherný, napínavý, dramatický a strhující, no prostě nezapomenutelný příběh, který musí zapůsobit velmi silně, na každýho komu dělá srdce buch-buch, buch -buch, buch-buch. (11.07.2008)