Horká kaše

Československé drama mapující život dospívající mládeže na sklonku socialismu na pražském sídlišti Jižní město. Ústřední linii snímku tvoří příběh šestnáctiletého chlapce a jeho pronikání do kruté reality života. Vypjaté životní situace dospívajícího jsou opakovaně přerušovány nástupem metalové hudby a záběry na živá vystoupení kapely Vitacit i s L. Bílou v její divoké éře. Ačkoli se tento film snaží proniknout do tehdejšího metalového podsvětí, činí tak pouze povrchně a hlavně proto, aby příznivce této hudby očernil a nesmyslně spojil s problematickou mládeží. Zatímco v rolích rodičů, jež byli příliš odcizeni od svých potomků, hráli známí herci, postavy dospívajících ztvárnily povětšinou neškolení amatéři. Výjimku představuje pouze výborný herecký výkon L. Benešové ve věku, kdy pranic nenaznačovalo, jak atraktivní ženou se stane. Celkové atmosféře filmu výrazně vévodí syrová pozdní socialistická architektura, při níž se spolu s vyprávěním o příhodách party hlupáků málokdo ubrání trudnomyslnosti. Přestože film nabízí poněkud pomalejší vývoj a spojení jednotlivých příběhů téměř nedrží pohromadě, včechny malé i větší nedostaky snímku spolehlivě přehluší závěrečná dechberoucí až nechutně dramatická scéna. Bohužel režisér Urban se až příliš tendenčně snaží o propojení tvrdé hudby s kriminální činností mladistvých, což je naprostá hloupost a nebýt tohoto idelogického přehmatu, nebál bych se Horkou kaši označit jako kultovní. (25.03.2013)

"Umlčte zvony umlčte kladiva co do nich buší umlčte tóny ďábelsky doznívaj a klid ruší" ...na některé věci nelze zapomenout, pardon dobu. Záměrem původně ideoligicky film, který měl zacílit na zlé a vlasaté máničky. Jisté paralely napovídají o dnešní době. Jenže ty máničky jsou stejný anachronismem jako vyhynulí ještěři. Ano tohle byl konec osmdesátých let... (po 25 letech jsem se na film podíval znovu a .... hudba a celý zpěv Doda mi přišel hodně úsměvný, naopak zbytek, ve mě evokoval Mechanický pomeranč a to se vší pompou i poctou, zmar a bezvýchodisko v zasrané době na zasraném sídlišti; tohle by měli opakovat navzdor všem vymydleným Discopříběhům a pochybným Kamrádům...) (20.08.2010)

Propagandistický film, kdy režim paradoxně kritizuje sám sebe. Odcizení obrovského sídliště, kde mládež bloumá bez cíle a bez zájmu a páchá trestnou činnost. Navíc kdo je fanoušek Vitacitu, tak je zároveň podvratný živel a jde to s ním z kopce. Mnohem hloupější než "Proč?". Film na mě působí nedotaženě. (05.10.2021)

Absolutně nevím, jak s hvězdičkami. Mouchy, sežerte si mě. Jsem z rodu mániček, takže se mi k tomuhle těžce vyjadřuje... Podpořena svým otcem-pamětníkem absolutně nesouhlasím s názorem, že by šlo o portrét metalové mládeže. Hlavními hrdiny jsou nějaký lůzři, co na ulici dvakrát přejdou kolem dlouhovlasých jedinců, a potom je tam vždycky jednou za čas záběr z koncertu Vitacitů, což s dějem absolutně nesouvisí. Tohle není portrét metalové mládeže. V podstatě by se dalo pochybovat i o okleštěném tvrzení, že jde o portrét mládeže. (17.01.2010)

Prej my jsme mládež metalová a poslouchaj Vitacit. To byly teda songy, až vyvolaly vzpomínky na vesnický bigbíty a tu dlouhou řadu strašných a ještě horších hudebních těles. Zlatý pankáči. Jinak k filmu, klasika o pochybný mládeži, která nemá do čeho píchnout, jelikož je sterilní sídliště a nastupující trend v životním stylu zcela vzdaluje od přírody i nějakých hodnot. Bohužel celkem nijak výrazně zpracováno a spíše než ucelený příběh se to jeví jako řetěz sond do jisté subkultury panelákových part výrostků, kde Mirky Dušíny a jeho rychlošípáky nahradila Bratrstva kočicích pracek a bandy různých Alžbět Prknářových. Máničky jedny! (27.07.2014)