Tomorrow, People Will Be Dancing Everywhere
Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Václav HuňkaHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Zdeněk Buchvaldek, Eva Kubešová, Miloš Nesvadba, Marcela Martínková, Jiří Vala, Jiří Adamíra, Pavel Šmok, Ludmila Vendlová, An Son-Chi, Jaroslav Hrkal (více)Obsahy(1)
Film "Zítra se bude tančit všude", chce lidovou písní a tancem bojovat za radostný život, za nového člověka, za družbu a přátelství všech národů, za mír. Provádí nás naši krásnou vlastí; s písněmi a tanci naší mládeže se dostaneme až do Berlína, který se stal v roce 1951 na čtrnáct dnů městem světového mládí a ukázal celému světu, že i píseň, tanec a radost bojuje za lepší svět, za mír. Film byl s velkým úspěchem promítán na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech i na Festivalech pracujících a po zásluze získal cenu přátelství mezi národy za optimistické a radostné vyjádření myšlenky mezinárodní solidarity mládeže a vyzdvižení významné úlohy lidové tvořivosti v této mírové družbě. (Filmový přehled)
(více)Recenze (152)
Ojojoj! No teda... Noční můra George Orwella, řekl bych. Ideologická zrůdnost, znásilnění NAŠÍ (!!!) lidové kultury, schematické a/nebo prázdné postavy (mladík je zlý, protože se potměšile směje, má rád jazz a nechce do Strany), zesměšnění Valachů a vše to vrcholí v extatickém tanečním finále, v jehož rámci požehnají naší "nové mládeži", která v jedné z nezapomenutelných scén s širokým a radostným úsměvem na tváři ukradne jedinci jeho svobodu volby, všechny národnosti světa. Pomoc! Ale sranda byla. "We want peace." - "Aj my." ()
Poselství této nehorázné sračky: Je jedno jsi li černý, bílý, hnědý, žlutý hlavně, že jsi rudý! ()
Tento film si zaslouží aspoň dvě hvězdičky. Tolik úžasné hlouposti ! Některé tance a zpěvy velmi "zajímavé"... ()
No, já nevím. Viděla jsem to dvakrát a klidně se na to podívám znovu... Je to normální propaganda. Ale jak už jsem psala u Osvobození Prahy, je celá řada filmů, které jsou taky agitka (Ivan Hrozný, Kriminálka Las Vegas, Skála) a nikomu to nevadí. Obsahuje celou řadu půvabných scén: Nad fotkou válečných hrůz."Takhle chce Ruda, aby to u nás vypadalo." "A podívej, jak je tu krásně, a co teprve na konci čtvrté, páté pětiletky." .... Jo, pak to bude vypadat jako na té fotce... ()
v tomto filmu je propaganda jako prase, ale musím říct že jsem se u toho dost pobavil a tance se zpěvem byli více než ucházející ()
Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. ()
Komedie - přesně to sedí. Ve chvíli, kdy během tance mladí svazáci porazili kapitalistické monstrum s obrázkem atomovky ve předu jsem propadl tak mocnému záchvatu smíchu, že nemohu dát než 5 hvězd. Ten optimizmus. To nadšení pro věc! No uznejte, soudruzi, že tohle se dnes už nevidí...:-D ()
Zábávná hodnota se tomu upřít nedá, o svojí době vypovídá víc než většina dnešních dokumentů a to nadšení mi div nevysmahlo sítnice...Ale tahle trapná hromada fekálií se za za "filmové umění" opravdu považovat nedá. ()
A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. ()
Upřimné nadšení, které na nás doléha z každičkéo kousku filmu je až nakažlivé. Všechno navíc pěkně v barvě! Každá tvář je rozesmátá, až na tu Adamírovu záškodnickou. Objevuje se tu dokonce i nestárnoucí Jarmilka Šuláková. A pak ten sukces v Berlíně, kde jsou opět všechny ty socialistické a lidovědemokratické tváře rozesmáté od ucha k uchu. I když mě zklamalo, že Sověti vyšli na prázdno, jejich vystoupení bylo minimálně stejně dobré! Jinak samozřejmě nejdementnější a tudíž nejzábavnější budovatelák. ()
Pln mladistvého optimismu a se zářícím svazáckým úsměvem cítím hluboké pohnutí. S prsatými svazačkami jsem absolvoval výlet z Prahy, přes Máchovo jezero a Beskydy až do Berlína! Ano, zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí! ;-) ()
Nebýt těch tupých úsměvů a blbečka v hlavní roli, který mi ale opravdu hodně lezl na nervy, tak se jedná o celkem pěkně natočený dokument své doby, podobně jako píše Marigold. Jistě, z dnešního hlediska, kdy vidíme a slyšíme odkazy na hrůzná 50.léta, o kterých víme své, je film celkem strašidelnou agitkou, ale nechce se mi dávat odpad jen za to, že nemám rád komunisty...Doporučuji doplnit záznamem divadelního představení "Zítra se bude..." od Hřebejka! ()
Vzhľadom na kontext, tematiku a spracovanie nemožno dať viac, ale ten film ma veľmi pobavil. Našťastie som nevidel „director's cut,“ len ukážky z neho, ktoré boli väčšmi socialistické ako samotný film v skrátenej verzii. Každopádne, tí valasi ma nesmierne pobavili. A tá kolosálna hudba! Odporúčam pozerať: s kamarátmi a s veľkým množstvom vína (čiastočne skonzumovaným predom) ()
Co to je za surrealismus?! ()
Názorná filmová ukázka dějin, která je zobrazená líbivou formou na objednávku tehdejšího režimu, neboli strašná sračka u které se člověk musí ironicky jen smát. Celou dobu poslouchat takové kecy jako "My chceme mír." /// "Všichni chceme jedno - naučit lidi se nově radovat - tančit, zpívat, ale to napřed znamená, že každý z nás se musí stát novým člověkem." /// "Všechny vás zveme na svatbu." /// "Můžete bydlet u nás v chalupě." (ačkoliv se vidí poprvé), mě už opravdu lezlo na nervy. Co mne ovšem nejvíce rozzuřilo, tak to byla maškara v samotném závěru, která měla na sobě bílý oblek s atomovkou. Všichni v tu dobu zvážnili a báli se jí, jakoby si vůbec neuvědomovali, že v tuhle dobu měl i Sovětský svaz atomovku a bezesporu byl jediným, kdo by ji použil. Holt takové propagandistické kidy si tehdejší režim žádal a my můžeme být jen rádi, že jsme tohle nepoznali. Ovšem zároveň mě také pobavilo ono plkání staré babky a dědka na Valašsku a také samotný začátek, kdy všichni na jevišti skáčou výš než Pérák SS z dílny Jiřího Trnky. Dokonce jsem si říkal, že ten sebou za chvilku práskne a sletí z pódia. Jediné, kvůli čemu můžeme poděkovat tomuto filmu, je to, že díky němu v závěru vidíme Berlín zdemolovaný válkou. [996. hodnocení, 105. komentář, 18%, 121. nejhorší film] ()
"My netancujeme pro zábavu!" ()
Jako reklama na lidové tance výborné, jako propaganda průměrné, jako film naprosto hrozné. Když přeskočíte všechny ty tanečky, zpívánky a průvody zjistíte, že to vlastně nemá téměř žádný děj, tedy takový plytký socialistický muzikál, když se tedy přeci jen zaměříme na to o čem to je, vidíme pouze dementní úsměvy svazáků (zejména Vala, Nesvatba a všechny přitomné mladé komunistky jsou na přesdržku), kteří řeší větší či menší krávoviny, jako jestli je možné zahrát to či ono bez basisty, kdo může za to že se basista opil (svatá prostoto), zda po cestě v autobuse zpívat lidovku nebo nějakou pecku o Stalinovi a tak podobně, nakonec nám z toho všeho vyjde, že jedinou sympatickou postavou je rebel Adamíra, kterému se nechce budovat socialismus, studuje vysokou školu, obdivuje kubismus, poslouchá jazz a protože se téhle hrůzné dementokracie nechce účastnit uteče na západ. Pokud mám hodnotit jakožto propagandu, není to o nic blbější než většina filmů této doby. ()
Představa, že to bylo myšleno vážně, mě děsí. ()
Jednou takhle za trest ve škole... ()