Tomorrow, People Will Be Dancing Everywhere
Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Václav HuňkaHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Zdeněk Buchvaldek, Eva Kubešová, Miloš Nesvadba, Marcela Martínková, Jiří Vala, Jiří Adamíra, Pavel Šmok, Ludmila Vendlová, An Son-Chi, Jaroslav Hrkal (více)Obsahy(1)
Film "Zítra se bude tančit všude", chce lidovou písní a tancem bojovat za radostný život, za nového člověka, za družbu a přátelství všech národů, za mír. Provádí nás naši krásnou vlastí; s písněmi a tanci naší mládeže se dostaneme až do Berlína, který se stal v roce 1951 na čtrnáct dnů městem světového mládí a ukázal celému světu, že i píseň, tanec a radost bojuje za lepší svět, za mír. Film byl s velkým úspěchem promítán na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech i na Festivalech pracujících a po zásluze získal cenu přátelství mezi národy za optimistické a radostné vyjádření myšlenky mezinárodní solidarity mládeže a vyzdvižení významné úlohy lidové tvořivosti v této mírové družbě. (Filmový přehled)
(více)Recenze (152)
Hrozná blbost, ale ta melodie vás chytne :) ()
Po shlédnutí této oskaroviny doporučuju poslech básní v podání L. Pelikánové. A teprve potom si začnete vážit života. ()
Záporák Adamíra a opilec, basista Remunda opravdu nemají chybu. Taky to molo ve tvaru UFO, na kterém se tančí na Mácháči, stojí rozhodně za vidění... ()
taková byla doba,navíc pár let po válce,to dnes jeden těžko chápe ()
Plnou hubu keců o míru v době, kdy tato zločinecká organizace vraždila lidi ve vykonstruovaných procesech a posílala na desítky let do uranových dolů......hnus a odpad. ()
Režie: laureát Stalinovy ceny Vlček. Jsem korespondentka „Komsomolské pravdy“. „Jéééé – komsomolské pravdy.“ Trojdupý krok. Globusy aspoň na plakátech. Členka komise, která se vetře do souboru: „Jednání Pavlovo je často diktátorské.“ Proč jí tam trpí? „Naučit naše lidi nově se radovat.“ „To bude pěkné, až bude všude na světě mír.“ Film je na počest amerických soudruhů zakončen americkými vlajkami. To asi má být poděkování americké ambasádě za spolufinancování projektu. Nejhorší momenty filmu: asi budovatelské písně. , „We want peace.“ (za hranicema ho asi nechtějí), Adamíra chce zlikvidovat socialismus tím, že rozloží taneční soubor, taneční vystoupení až na Ukrajince slabé, obří portréty Stalina a jeho kámošů (trošku menší), neuvěřitelně přepálená stopáž (vešlo by se to pohodlně do 70 minut). Divím se, že po promítání nevzali rozhořčení diváci ztečí ústřední sídlo KSČ a nevyhnali komunisty už v roce 1952. ()
Děkuji, s komunisty netančím... ()
Bombastický mozkový výplach, který si bere lidovou hudbu a tance coby rukojmí pro svazáckou agitku, v níž je potřeba mít celých devadesát minut hubu roztaženou jak rohlík. Individualita se po roce 48 nenosí, a tak má každý, kdo se vymyká, zákonitě vadný charakter. Naštěstí alespoň vedoucí souboru, věčně zakaboněný a zahloubaný intelektuál-zpátečník, časem procitne a nábožně uvěří v Československý svaz mládeže, aby v něm našel lásku a smysl života. Vše jest symbolicky zakončeno triumfálním bojem proti alegorické postavě atomové bomby — kde jinde než ve vybombardovaném Berlíně, v němž se všechny národy spojí v boji za mír. Jenže ouha: bojovat za mír je, jak známo, jako šukat za panenství. Tento film není odpad, nýbrž učebnice patosu, naivity, propagandy a pokrytectví. V době, kdy režim vraždí Miladou Horákovou, Záviše Kalandru a další, točí naoko dojemné spektákly o novém světě, člověku a všeobjímající lásce. Jediná postava, která vzbuzuje jakés takés náznaky sympatie, je mimořádně naivní (hlúpá) Rozárka z Valašskej dědiny, která jen touží po lásce a všichni svazáci jsou jí takříkajíc u prdele, protože o politice ani plnění závazků nemá ponětí. ()
V lukách se třpytí potoky, vítr nám chladí čelo, v srdci zní nápěv široký, že by se tančit chtělo. Písní a šťastným úsměvem vítáme nová jitra; už dnes je krásná naše zem, oč hezčí bude zítra! Zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí! Když dívka v tanci zavlaje, chlapec jí ruku podá, úsměvy letí do kraje rychleji nežli voda. Až do samoty nejtišší pronikne naše píseň, a každý, kdo ji uslyší, ten taky roztančí se! Kvetoucí zemí jede vlak, v slunci se leskne řeka a píseň letí do oblak a s nimi do daleka; do ulic velkých cizích měst, kde všichni mladí lidé začnou ji zpívat na počest života, který přijde! Můžeš se volně rozletět, písničko jasná, smělá, vždyť není síly na světě, jež by tě zadržela. Veselý, silný, mladý svět do tance se dnes dává; láskou chcem hory přenášet, šťastnému míru sláva! Sláva! ()
Spolu se Čtvrtníčkem - to by člověk blil. Nejvíc mě pobavila ta zmínka o Director´s cut, který je údajně ještě o dvanáct minut delší. Tak to je fakt soda. ()
Film nebyl špatný, ale jsou to padesátá léta.načež se na to dívám z úhlu pohledu jak se tenkrát žilo a je to hnus. A nejsmutnejší na tom bylo že řada zpěváků a tanečníků šlo v této době za mříže protože se určité žánry pánům komunistům nezamlouvaly. ()
Tak dneska se u nás nijak zvlášť kvalitní filmy netočí, ale je fakt, že takhle blbě už na tom fakt nejsme (a nikdy snad už nebudeme). Kdyby se uděloval oskar za obličej, kterýmu byste nejradši dali pěstí, tak si ho tady suveréně odnesou všichni. Tak blbě se v tomhle filmu všichni přetvařujou. Děs a hrůza. ()
Film, který vás prostě musí nabít pozitivní energií. Moc se mi líbily scény z Valašska, jak poslouchají zdejší lidové písně, jak jim stařeček nad hrobem zatančí lidový tanec atd. Rozárka je skvělá holka, takovou už dnes nenajdete. Svět nám zcyničtěl, zájem o národ a jeho kulturu vymírá, vše se topí v amerických sračkách. Mládež už netančí národní tance, dnes vládnou techno párty s ubohou tuc tuc rádobymuzikou. Jestli se někdo chce vysmívat mládeži padesátých let, tak by měl začít u té současné... ()
Eňo ňuňo, extra třída budovatelská pakárna, která dokáže člověka neuvěřitelně pobavit. V dnešní době se na to dá koukat jako na povedenou parodii. Je až zarážející, že tohle někdo mohl myslet vázně. Ten optimismus je doslova nechutný a vlezlý. Jedna věc, co stojí za zmínku je Jiří Adamíra a jeho záporná role člověka, který "nechce budovat socialismus". ()
Z principu odpad. Několik pětihvězdičkových scén však ve filmu je a ty doporučuji znalcům a obdivovatelům braku. Dávají totiž slovu trapnost zcela nový rozměr. Scénář této hrůzy je klasika. Několik naivních rozšklebených troubů svou demencí nakazí ostatní, kteří se nadšeně zapojí do budování socialismu. Tady je to okořeněno lidovou tvořivostí. Za zmínku ještě stojí roztomilý Nesvadba a charismatický, ještě mladý, Adamíra. Ten se měl narodit jinde. ()
O tom, co je krásné, rozhoduje strana, potažmo svaz... jedna rudá hvězda za to pobavení. ()
Za ty akrobatické triky na začátku by se nemuseli stydět i dnešní street danceři, ba co víc, většinu toho by ani nedali. Jinak samotný film je docela sračka, chudák Buchvaldek se vždycky vyskytne tam, kde to zavání průserem, nebo je to jinak? ()
Moje hodnocení je asi mimo mísu, protože jsem film viděla hodně hodně dávno, když jsem byla hodně hodně malá a nejspíš proto mám na něj celkem příjemnou vzpomínku (slunečné léto, rozjásané tváře..). Mno, možná by si zasloužil i dvě nostalgické hvězdičky, nicméně znovu se přesvědčovat o jeho kvalitách nemám zapotřebí ;-). ()
Šlak aby mne zkosil, nevím jak toto dílo posoudit. Ti mladí se tam furch chechtaj jak vemena. Že ty herce nebolely pysky. Komunistické pozlátko, servírované věřícím komančům se jistě ujalo. Ale zase na druhou stranu. Proč by to nešlo? Všichni lidi pohromadě. Já vím, je rok 2017 a migrační vlna. Jenže ono by to šlo, kdyby se všichni přizpůsobili všem, a toho druhé ctili a uznávali. V tomhle je myšlenka filmu naprosto vynikají. Jestli uskutečnitelná, to je jiná věc. Domnívám se, že při troše dobré vůle ano, a nebude ani třeba, aby se tak stalo pod obrovskými obrazy masových vrahů. Film je samozřejmě přizpůsoben KSČ a jejich zítřkům, což je pochopitelné, vždyť si jej také komáři zaplatili, a to i drahým barevným materiálem. Tento volili prý mezi „Pyšnou princeznou“ a tímto, nemohu napsat paskvilem. No, abych nepsal romány. Já to viděl už dvakrát a klidně, za rok za dva kouknu zase. Když zde hodnotím, tak se v těch špatných a nejhorších snímcích snažím nalézt nějaká pozitiva. A v tomto filmu rozhodně jsou. Buďto je anonymní hodnotitelé nevidí, nebo nechtějí vidět. Jejich věc. Nuže, sekvence v moravských horách jsou nádherné, dokonce i nářečí se jakž takž povedlo, a písničky odsud jsou prostě super. Dvacítka za to. Další dvacítka hercům, kteří „museli“. Ono cenit chrup, když je vám na blití, není asi jednoduché. No, některým to nevadilo, že jo. A třetí dvacítku dávám za kameru a celkové pojetí snímku, tedy i tu myšlenku vztahů mezi národy. To je asi vše, důvod k dalším plusům zatím nevidím, ale třeba později… ()
Už nikdy nebudu tak nahlížet na Rozárku z Tří oříšků pro Popelku jako dosud. Proč já jen tohle viděl! Bez rozdílů žánrů za 1. ()