Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Nepatřím mezi skalní fanoušky Bjork, a v některých pasážích se mi zdá její hudba přímo protivná. Nic proti nikomu, ale ruku na srdce, vy, kdož jí zbožňujete, jak dlouho ji vydržíte poslouchat? Je to jako jazz, nebo Led Zeppelin, buď si je zamilujete, nebo si na ně zvyknete a nebo je prostě nemůžete poslouchat, protože je vám z té hudby mdlo. To je můj případ s Bjork, nemůžu její hudbu vystát a nesnáším, když mi ji někteří děsně vnímavý rádoby intelektuálové předkládají jako geniální a libou muzikantku...(ne, pardon, jistě taková je, ale já, takový hudební analfabet...) a na večírku, kde by se dalo klidně vesele křepčit v rytmu nějaké melodické, předvídatelné muziky, většina lidí spíše sedí a užírá se nějakou vnitřní depresí, kterou u nich Ta Bjork vyvolala. Asi na to nemám orgány, moje vnitřní, hudbu vnímající ústrojí je hold již pěkně zmlsané tou skvostnou hudbou Michala Davida, Standy Hložka, Petra Kotvalda, Britney Spears, Spice Girls a všech světových superstár;-). O filmu až jindy...omlouvám se všem, kdož jste se chtěli něco o něm dozvědět...ode mně...tak. ()
Dlouho mi trvalo, než jsem našla cestu k tomuto filmu. Důvod byl jediný. Björk. Jako malou mě děsily její klipy, nechápala jsem její hlasový projev a v podstatě vůbec žádný z jejích projevů. Jsem hroznej barbar. Zastřelte mě. Ale změnila jsem názor. Na Björk jako na herečku se koukat dá, pan režisér ji asi pěkně potrápil. Potrápil i mě. Zase jsem se rozčilovala tak, že jsem si málem ublížila. A co se týká hudby, New World z konečných titulků je skutečně nádherná a stále mi zní v hlavě. ()
Jsem rád, že svým jubilejním pětistým komentářem mohu říct, že jsem se opětovně zamiloval do média, které se nazývá film, do estetických možnosti, které má a do toho jaký příběh může zprostředkovat. Bez obav mohu napsat, že "Tanec v temnotách" kultovního a svérázného filmaře Larse von Triera, patří k dvaceti nejlepším filmům, které jsem kdy viděl. Od A do Z, všechno je zde boží - nezapomenutelná třesoucí se ruční kamera, syntéza citově vydírajícího sociálního dramata a muzikálu, herecký výkony (vévodí Björk, Trier si holt umí vybírat herečky, viz Prolomit vlny a Emily Watson), hudební scénky s velmi dobrou choreografii a jako Čech jsem rád, že si někdo vzpomněl na naší malou zemičku a Oldřicha Nového - i když si nevybavují, že by to byl tak geniální tanečník a muzikálový herec, ale to už je jen detail. Rozhodně plná palba a velký dík panu Trierovi. 100% ()
Tento podivný cynický výsměch kýčovitým muzikálům je vyděračský, nechutný a dost možná nejdepresivnější film, co jsem kdy viděl. Přestože mám za sebou stovky filmů a s nimi stovky scén křivd, ubližování, znásilňování, vražd, přesto jsem Larsovi skočil na špek. Povedlo se mu naprosto mě emocionálně rozsekat. Lars von Trier je dalším z řady ďáblů filmového plátna (např. Kubrick, Fassbinder, Bergman), co se svými postavami (a tudíž i s herci) zachází naprosto bez slitování a s cynickým úsměvem jim hází pod nohy stále větší a větší klacky. V případě Tance v temnotách je to opravdu už místy nesnesitelné a naprosto chápu, že řada lidí tento film nemůže vystát. I mě osobně postava Selmy svou zarputilostí až za hrob dost často pořádně štvala. Několikrát bych při sledování nejradši počítač vzteky roztřískal na kaši. Jenže - to je právě ten důkaz, že to funguje a že mě von Trier dostal přesně tam, kde mě chtěl mít. Povedlo se mu dodat příběhu něco hlubšího, nějakou poezii, přesah, cosi co nedovolilo, aby film sklouzl k prvoplánovému šokování. K tomuto filmu mám značně ambivalentní vztah. Zbožňuju ho, ale byl bych radši, kdyby nevznikl. ()
Na jednu stranu je zajímavé zahrnout do toho muzikál, na druhou stranu je to docela přehnaný. Snaha zaujmout a vytvořit jedinečný snímek se zde lehce vymkla z rukou, protože by mnohem lépe udělali, kdyby muzikál úplně vynechali. 5* za samotný námět, herecké výkony, film jako takový...0* za hudební projev, co trhá uši. ()
Miluju hudbu Bjork, takze je ponekud zvlastni, ze co mi na tomhle filmu vadi nejvic jsou jeji hudebni kreace. Pravdepodobne to bude mit co docineni s faktem, ze nesnasim muzikaly a v tomto pripade navic hudebni cisla az prilis okate odvadi pozornost od jinak totalne depresivniho pribehu a neskutecne nudi. Jinak je to ale super, vyborna story, skvele zahrane a predevsim extra emotivni zalezitost. 8/10 ()
Takový láskavý divácky vděčný příběh a takové originální svérázné provedení... Něco takového jsem si říkal, když jsem koukal na začátek filmu s hodnou slepou ženou a její laskavou kamarádkou z práce i milými ohleduplnými sousedy a situacemi s nacvičováním muzikálu nebo projížďkou syna na novém kole. Přišlo mi to vážně jako celkem milý film, který by mohl být divácky vděčný i pro širší obec, možná nebýt roztřesené ruční kamery, která mu ale po chvilce zvykání dává zvláštní kouzlo, originalitu, autenticitu a nezávilost, která to povyšuje výš. Prostě tomu dává takovou tu zvláštní úměleckou atmosféru, která mě ale většinou bavila. Nepůsobilo to na mě nudně a neměl jsem strach, co by z toho mohlo vylézt. Nečekal bych taky, ale ve mě můj první film kontrovérzního provokatéra Larse von Triera dokáže vyvolat i milé pocity. Navíc je zajímavé, jak se ve filmu střídá tvrdá realita se stylizovanými hudebíni čísly. Nějaké pocity smutku a šedi se postupně začínají objevovat (už třeba jen v té tiskařské ušmudlané práci) a se zasádním zvratem po první hodině se teprve vše převrátí a je rozjeta dramatická jízda, která trvá až do konce, nabídne nejedno zajímavé téma a že skončíme u další filmové kritiky justice a trestu smrti jsem vážně nečekal. Silná drsná poprava v závěru! O Björk jsem nikdy neslyšel, ale tato úmělkyně s originální vizáží i vystupováním dokázala přesně do takového filmu skvěle zapadnout a Selmu, stvoření s krásnou čistou duší dokázala zahrát skvěle a líbil se mi i její zpěv v originálních tanečních choeografíích. Je to celé možná až trochu moc hnáno do deprese. Proti Selmě je prostě vše - a nevím, co si myslím o těch názorech, že to Trier dělá schválně a je to jeho pouhá další provokace. Také nevím jestli označení Oldřicha Nového za hvězdu muzikálových filmů a stepaře, není spíše podobenství a symbol k Československu a pomrknutí, než vyložená neznalost. Každopádně na mě tímto prvním setkáním Trier zapůsobil, ať už po příběhové, formální, hudební nebo taneční stránce. ()
Ne, nemyslím si, že by to bylo citové vydírání. Drsné scény? No a co? Měl tu vraždu natočit po americku, s hudbou v pozadí a místo stroje na psaní použít nůž z Ikey? Podle mne je ta kombinace idealizovaného světa muzikálů se smutkem a šedivostí všedních dnů naprosto geniální. A na konci jsem měl na krajíčku, já, takovej velkej kluk. ()
Nemilosrdny Trier, ktery vzdy rad vyzdima Vasi dusi. Film si rozhodne zaslouzi pet hvezdicek, ale nedam, protoze ja ten film znovu videt nechci. ()
První film od Larse von Triera, který jsem měl možnost vidět a má očekávání se vrchovatě naplnila. Nenechte se odradit pomalejším začátkem, Dancer in the Dark je nejtemnější muzikál všech dob a strhující závěrečná půlhodina stojí opravdu za to. K tomu navíc syrová dokumentární kamera a dokonalý herecký i pěvecký výkon zpěvačky Bjork, která se do své role doslova převtělila. Příběh, jenž nutí k zamyšlení nad smyslem sebeobětování i nad spravedlností naší moderní společnosti. ()
Ne, Lars von Trier nebude můj šálek čaje a jeho film mě prostě tolik nedostávají. Tedy alespoň ne všechno. A právě snímek "Tanec v temnotách" je jeden z těch filmů, který mě tolik neoslovil. Muzikálová čísla překvapivě dobrá, ale příběh mi prostě přišel celkem jednoduchý a jen umocněný onou stylizací. ()
Ďalšia z Larsových podivností, ktorá ma úplne minula. Doslova som trpela celý čas. Príbeh bol absurdný, tanečné kreácie nezaujímavé a spev sa častokrát nedal počúvať. Najviac ma ale zamrzel herecký prejav trpiteľky Björk. Posobila ako psychicky labilná a jej grimasy ma neskutočne iritovali. Nebolo mi jej ľúto, nemala som slzy v očiach, ba skor naopak.. záverečné utíchnutie bolo pre mňa vyslobodením. ()
Jak silný motiv může dovést ke smrti.. ()
Ufffff! tenhle film mě doslova rozdrtil a naprosto dostal!! Psychicky jsem byl málem labilní. Šílená sada! Tohle je opravdu drsně emoční drama, atmosféru dokresluje občas roztřepaná kamera a při každém hudebním a tanečním čísle mě mrazilo po celém těle!! Bjork je prostě geniální osobnost, její zpěv je nezaměnitelný a perfektně přesvědčila i jako herečka. Kdo má rád Bjork, pro toho je tento film povinost! A nejen pro ně, doporučuji každému, kdo má rád netradiční filmy s jasně gradujícím špatným koncem, tady žádné pozitivum nenajdete. Co mě pobavilo, tak že Bjork za svého otce vydávala Oldřicha Nového, který se ve filmu i objeví, ovšem hraje ho jiný herec. Bjork totiž v tomto snímku pochází z Československa...Víc nemá cenu říkat, to se musí vidět a postupně se zažírat do děje, tak jako jsem se zažral já. Hodně smutnej depresivní film! ()
Tanec v temnotách je výjimečný film. Použít muzikál jako metaforu a ještě k tomu ho sloučit s takovýmhle tématem - to je prostě geniální! Tentokrát už musím zmínit fakt, že filmy Larse von Triera jsou pro mě ve srovnání s většinou ostatní produkce opravdovým emočním a intenzivním zážitkem, který ve mě dost často přetrvává ještě několik dní (což se mi stává opravdu jen velmi zřídka.)) Podobně jako v Breaking the Waves je zde hlavní hrdinkou trpící žena, jejíž morální hodnoty a smysl pro „tu správnou věc“ se střetávají s nespravedlností a neúměrnou krutostí (zejména psychickou) běžných lidí. Lars von Trier zcela jistě nezasazuje tyto typy postav do svých filmů samoúčelně, naopak prostřednictvím střetu jejich čistých charakterů s „tím zlým světem“ nám nastavuje zrcadlo a nutí obyčejného člověka k zamyšlení se nad hodnotami – na druhou stranu je smutné, že právě ono utrpení a páchané zlo potřebujeme nejprve naturalisticky „prožít“ ve filmu, abychom pak sami sebe přinutili k jakékoli reflexi (někdy ale ani to nepomůže, bohužel.)) I když Tanec v temnotách není film o hezkých věcech, je přesto svým způsobem krásný a jedinečný – minimálně v tom, kolik je v něm obsaženo emocí a jak důvěryhodně dokáže zobrazit lidskou morálku a lidské utrpení. Ta muzikálová intermezza, ve kterých Bjőrk pěvecky i výrazově exceluje, jsou zatraceně dobrou třešinkou na už tak povedeném (i když pro někoho asi i dost těžko stravitelném) dortu. Je pravdou, že je režisér dost neúprosný v útocích na divákovy city a je taky dost pravděpodobné, že pokud vnitřně tu celou šílenou smršť s hlavní hrdinkou absolvujete, budete se na konci cítit asi jako moucha v pavučině. Nicméně jakkoli Tanec v temnotách působí kontroverzně a provokativně, stále se jedná o nesmírně poutavé, mistrovsky zrežírované dílo, jehož smysl či poslání je obrovské. ()
...řekl bych, že se mi dostalo měrou vrchovatou citového vydírání od pana Triera... ()
Temný a bezcitný Lars von Trier na mňa opäť zaútočil. V chladných drámach sa tento maník celkom vyzná, takže nečudo, že ide o silný citový zážitok. Tým, že nemám rád muzikáli, mi síce tieto vsuvky veľmi prekážali. Neustále zasnenie hlavnej postavy ktoré vyvrcholili muzikálovým predstavením ma hnevali, no tie ostatné momenty a hlavne brutááálny koniec popravy na mne zanechali stopy... P.S: nIe som fanúšikom speváčky Björk a doteraz som nevedel ani ako vyzerá, takže, to, že ona hrá hlavnú postavu som sa dozvedel až v záverečných titulkoch... Jej herecký výkon bol veľmi dobrý. ()
Prvú polovicu, kým sa Trierov divácky sadizmus drží vrámci mnou akceptovateľných a vstrebateľných medzí, som si pretrpel a preplakal. Tú druhú už som bol pre vlastné psychické zdravie nútený sa emočne odpojiť a iba akceptovať Larsovu unikátnu a krutú scenáristiku, považovať ju za silný a špecifický výrazový prostriedok. Nadpozemsky úžasná Björk. ()
Velmi nečekané. Jakožto obdivovatel Catherine Deneuve jsem se na ni těšil, ovšem věděl jsem, že hlavní role je pro Björk, kterou zrovna dvakrát nemusím. Avšak ona velmi příjemně překvapila a zahrála dost dobře. Lars von Trier zase jednou ukázal, že je vskutku originálním režisérem. Tenhle film asi nebude pro každého, ale své vděčné diváky si jistě najde. ()
Zase jsem asi půl hodiny brečela, no. ()