Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Ja zacinam mit z toho Triera pomalu strach.Hudebni stranka je dokonala. ()
Evropa zůstává v mých očích nepřekonána, ale tohle je druhý Trierův film, na nějž se s chutí podívám znovu. Skutečně téměř celoevropský film se odehrává v USA, tohle může vymyslet jen Trier. A obléknout Deneuve do montérek dokázal taky jenom on. A naštvat, protože jsem se těšila na Stellana, který měl nakonec štěk, to dokáže vlastně taky jen Trier. ()
Opravdu krutý příběh. Až se z toho vzpamatuju, možná napíšu víc. ()
Nic proti Björk, ačkoliv mi její muzika nic neříká, ale ona, celé její herectví a postava, kterou ztvárnila mi svou blbostí a kafkovskou povahou byla příšerně proti srsti. Vadila mi ta rozklepaná kamera, ta zvláštní choreografie, Davida Morse nemam ráda a ta jeho hnusná role tomu moc nepřidala a když už chtěli holku z Československa aspoň ty jména se mohli naučit vyslovovat, protože asi nikdy nezapomenu na Ouldrič Nouvy. Kamarádka řikala, že budu strašně brečet, tak jsem si raději připravila kapesníky a nejspíš myslela závěrečnou scénu, ale oči sem akorát tak třeštila a slzu neprolila ani jednu. Nee, tohle fakt ne... ()
Moje druhé stretnutie s citovovydieračskou tvorbou šialeného Dána. Predtým som videl iba Vlny, ktoré na mňa pôsobili citlivo, pravdivo a ich postavám som veril. Tanec je podľa mňa prvoplánovo vydieračský, postavy sa chovajú za každých okolností ako čistí hajzlíci (čiže nastáva niečo ako prehnaná realističnosť, čím sa stáva fikciou) a Bjork so svojou nesympatickou aurou a prapodivnou hudbou nemôže byť pre mňa objektom takéhoto vydierania. Je to samozrejme môj čisto subjektívny názor, ale o tie tu práve ide. VIDENE ZNOVA: Na niektoré filmy treba správny vek, v tom mladom môžu filmy ako Tanec v temnotách oôsobiť príliš šokantne, až za tým človek nič viac nie je schopný hladať. Nebudem tvrdiť, že ostatné Trierove zárezy ma oslovili viac, len si priznávam, že niekedy jeden krát vidieť kvalitný film nestačí. Tu sa len tak mimochodom okrem toho vyzdvihovaného citového vydierania zaoberá aj Amerikou ako systémom nejakých tých hodnôt.... ()
Spoilery! Nechci znít jako nelida, ale tento von Trier se do mého vkusu teda rozhodně netrefil. Osud hlavní hrdinky mi byl po celou dobu tak nějak ukradený. Nesmírně mě její postava iritovala, a to z hlediska toho, jak byla napsaná i jak byla zahraná. Po drtivou většinu stopáže jsem enormně trpěl. Z celého snímku na mě zapůsobily maximálně dvě pasáže - vražda, ke které byla hlavní hrdinka přinucena a následně její závěrečná poprava. Zbytek pro mě byla pouze jakási nezáživná vyplňovací vata. Co se týče hudebních a tanečních kreací, tak tam stojí za zmínku snad jen ta první v kovotlačitelské dílně. Nikdy by mě nenapadlo, jak hezky mohou takové stroje znít. Při veškeré úctě, kterou k von Trierovi chovám, nedovedu označit tento snímek za nic jiného, než za obrovské zklamání. Nespatřuji v tomto díle absolutně žádnou hloubku. Myšlenkou a poselstvím mi snímek nejvíce připomínal Dogville, který tímto doporučuji před tímto filmem upřednostnit. ()
"Nejlepší", nejkontroverznější psycho-muzikál, který jsem kdy viděl! Závěr tohoto Trierova bizarního kousku se emocionálně vyrovnává se závěrem Zelené míle. ()
Od prvního záběru jsem měl obrovské potíže s kamerou a líbila se mi pouze první dvě muzikálová čísla. Přestože je Björk vcelku krásná žena s ještě krásnějším hlasem, film mě postupně zajímal stále méně a méně. Tam, kde měly přijít emoce, nepřišlo vůbec nic. Radši si znovu pustím Za zvuků hudby, ze kterého Tanec v temnotách používá několik písní a na tohle radši zapomenu. --- Tak si říkám, že kdyby to bylo natočeno na film a s klasičtější kamerou a záběrováním, bylo by to mnohem lepší. ()
Podařil se mi malý zázrak. Vyřešil jsem rovnici, o (téměř), dvou neznámých. Tou první byl Lars, kterého jsem znal jen velmi zběžně a to druhou, tou byla pochopitelně Bjork. Věděl jsem, že tahle osoba existuje, ale to bylo tak zhruba vše. Jinak jsem ji skoro neznal, neviděl, neposlouchal…což si teď celkem dost vyčítám. Bjork do tohoto filmu, nebo muzikálu zapadla naprosto dokonale a i když zde hraje spousta jiných herců, tak veškerou pozornost strhává tahle žena jenom na sebe. Její výkon, zpěv a vůbec celá hudba je naprosto perfektní, což můžu s klidným svědomím prohlásit o celém filmu. Pětka, nad kterou jsem neváhal ani minutu. ()
Som primerane hrdý na to, že som dokázal tento klenot Trierovej tvorby dopozerať do konca. Na druhej strane považujem záväzok, že už nikdy žiaden film od tohto režiséra, za dostatočne odôvodnený práve týmto filmom. Vôbec nepoznám speváčku Björk a skôr, ako som zistil, že ma jej hudba a interpretácia vôbec neoslovuje, som si všimol jej podobnosť s Lenkou Plačkovou od Ivana Mládka. Lenže to by muselo ísť o komédiu a o tú išlo iba v niekoľkých nechcených momentoch. Inak to bol výtvor režiséra, ktorý má o sebe až takú dobrú mienku, že prestal vnímať diváka na konci svojho snaženia. Nepovažujem za potrebné odôvodňovať svoje nízke hodnotenie. Od Larsa von Triera si zapamätám pozoruhodný film Dogville a ním aj môj záujem o tvorbu tohto pána končí. ()
Björk je tak originální a osobitá zpěvačka, že ani ve svých videoklipech nehraje nic jiného než sama sebe. Proto mě překvapilo, že dostala nelehkou hlavní roli ve filmu a zvládla ji naprosto bravurně. Navíc napsala i písně, které jsou přinejmenším stejně dobré jako její ostatní tvorba. Catherine Deneuve v montérkách ve fabrice působí také dost nečekaně. Lars von Trier postavil muzikál na hlavu a nebýt toho „Oldřicha Nového“, který ani nedokáže vyslovit vlastní jméno, byl by to dokonalý filmový skvost. ()
skvela bjork! ()
Příliš mnoho nemocných, příliš dlouhá léčení, příliš mnoho strastí. ()
Už jsem si u Larse von Triera zvykl, že při objevování jeho tvorby narážím střídavě na skutečně dobré či zajímavé filmy a pak na naprosté filmové výstřelky a úlety (...a obvykle skoro nic mezi tím), ale tímhle... tímhle mě úplně dostal ! Dokonce mě tu výjimečně neotravovala jeho tradičně rozklepaná kamera a jsem schopen mávnout rukou i nad tím komolením českých jmen. Nikdy bych si nepomyslel, že nějakému filmu od tohoto provokujícího dánského podivína jednou navalím bez zaváhání čistou pětihvězdu, ale Tanec v temnotách byl pro mě zážitkem už od prvních minut a silně na mě působil už během dlouhého abstraktního prologu s hudbou a koláží vizuálně fascinujících maleb či hned první následující scény se zkoušením písně na jevišti. To jsem ještě netušil, kam se děj během 140 minut vyvine, že mi von Trier nabídne ještě takhle silný příběh, s hned několika zajímavými tématy + jaký srdcervoucí nářez se zde zhruba po hodině zde začne vyvíjet a každou další scénou pak sílet... až do pocitově zdrcujícího finále... k tomu pravidelná muzikálová čísla, s vyladěnou choreografií, často neotřelým hudebním stylem a originálním projevem herečky a zpěvačky v hlavní roli, které krásným způsobem dolazují aktuální náladu filmu i hlavní hrdinky. Björk je zde nenápadně krásným stvořením, omezovaným však těžkým zdravotním handicapem, který Selmě nešťastně napomáhá k cestě do záhuby, z její ohromně působivé kreace cítit velké odhodlaní a velkou duši nacházející smysl v umění a zvláště ve zpěvu. Myslím, že jsem Björk slyšel poprvé, ovšem připadá mi obdivuhodné, kolik emocí stačila vyzpívat a vyjádřit leckdy několika tóny... zvláště k závěru skutečně dechberoucí. Catherine Deneuve lze vnímat jako velkou ikonu evropského filmového muzikálu už jen díky Paraplíčkům ze Cherbourgu, ovšem překvapuje mě, že jsem za poslední dobu na ní narazil v tomto žánru již podruhé (vedle Ozonových 8 žen) i ve 21. století... a musím říct, že ta ženská je úplně jako víno, zvláště pokud jde o herectví: čím starší, tím lepší! :-) Zakomponování odkazu prvorepublikové herecké hvězdy Oldřicha Nového do děje (byť trochu nepřesně coby muzikálové hvězdy) je už pro našince jen takovým milým bonusem navrch. Úžasný zážitek! [100%] ()
Ohromný zážitok! ()
Film postavený na kontraste dvoch svetov, v ktorých hlavná hrdinka "žije" - jej snový svet muzikálov, kde sú všetci ľudia dobrí a nikdy sa nič zlé nestane, a svet reálny, v ktorom jej pod nohy padá jedno poleno za druhým a počas celého diania trpí tak, ako len ľudská bytosť trpieť dokáže. Je to natočené klasicky trierovsky, t.j. divné strihy a kamera à la domáce video (okrem muzikálových sekvencií, ktoré sú "normálne") a je tu aj tradičné trierovské citové vydieranie. Ale tentokrát príliš tlačí na pílu a v niektorých scénach je to až neznesiteľné - chýba tu tá surová a drsná krása z Breaking the Waves, prípadne ten cynický nadhľad z Dogville, preto to na plné hodnotenie nestačí. Ale Björk má všetok môj obdiv, jej herecký prejav je nezabudnuteľný. 8/10 ()
Jak Björk nemusím, tady se mi líbila, ostatní herci včele s Deneuveovou a Morsem byli také výborní, spojení s muzikálem mi nevadilo, hudba (zvlášť na začátku a konci filmu) byla perfektní. Snímek ve mně vyvolal krajně pesimistickou náladu a několik dní mi nešel z hlavy, jak se říká, "zasáhl" mne, ale přece jen - vyprávěný příběh mi připadá velice nepravděpodobný a hlavně: vykalkulovaný. Já mu zkrátka uvěřit nedokázal. ()
Bizarní provokatér Trier s ještě bizarnější zpěvačkou Björk a jejich pohled na muzikál. Ani jeden z jmenovaných mi neimponuje a ona genialita, kterou na filmu vidí nejeden divák, mi nějak záhadně unikla. ()
Islandská speváčka Björk, v brilantnej úlohe česko - slovenskej emigrantky Selmy Ježkovej, podáva naprostý, strhujúci, existenciálny, neuveriteľný herecký výkon, v depresívnom, atypickejšom muzikáli, aký len môže byť, ktorý mi svojim experimentálnejším spracovaním pripomínal trochu iných kolegov, typu : Vlasy, Miloša Formana, alebo Jesus Christ Superstar, Normana Jewisona, a to všetko pod taktovkou, extrémne sústredeného režiséra Larsa von Triera, ktorý ma zo dňa na deň, viac a viac, prekvapuje. V kocke. Film je príbehom zasadený do roku 1964, keď už čisto sledujem prisťahovalkyňu v štáte Washington, ktorá pracuje v továrni, sem sa prisťahovala spolu so synom Geneom, aj on nosí okuliare, a taktiež mu hrozí trvalé oslepnutie, ako jeho mame, po ktorej zdedil tento handicap. Sú skromní, bývajú v maličkom prívese, na pozemku jedného policajta. Od rána do večera tvrdo pracuje, aby našetrila na synovu operáciu. Všetko sa skomplikuje, keď jej policajt ukradne peniaze. Príde si k nemu domov po ne... A od tohto momentu, je už iba niečo cez sto krokov na „stredoveký trest” / g-a-l-l-o-w-s. Samozrejme, keď už dotyčný / dotyčná čaká v tejto krátkej vzdialenosti, na posledný nádych svojho života. Vynikajúcej speváčke náramne sekundujú herci vo vedľajších rolách - Vidieť zapálenú Catherine Deneuve je fantastické. I takí David Morse s Petrom Stormareom, či aj cameo Joela Greya, sú prospešné pre celkové filmové vyznenie. 47. víkend, roku 2017, som venoval vyzývavému Dánovi von Trierovi, na ktorého si začínam postupne už normálne zvykať. Vyskúšam niekedy nabudúce čosi ďalšie z jeho režisérskych zárezov, a uvidím, či sa zmení môj doterajší postoj voči nemu samotnému ? Drieme tu skúsený, tvorivý potenciál, ktorý ma tak tento „požehnaný” víkend oslovil. Veľmi silný film, najmä v posledných cca 15 - 20 minútach, vtedy by som sa chcel najradšej prepadnúť pod zem, z toho všetkého žiaľu, ktorý ma ovládol na celej čiare ! ()
3,5*/5...Trierova ďalšia originálna psycho štúdia a film, na ktorý sa nedá zabudnúť..len neviem či to stačí. Björk-speváčku vôbec nemusím, ale Björk-herečka celkom milo prekvapila. S tými muzikálovými (ak sa to tak dá vôbec nazvať) číslami to nebolo najlepšie zrealizované, ale tá myšlienka prelínania reality a snenia sa mi veľmi páčila (najmä scéna pri vlaku). Škoda toho záveru, ktorý je naozaj dotiahnutý "ad absurdum" a mňa viac otravoval ako citovo vydieral...Zaujímavý film, ktorý už druhý krát vidieť nechcem! ()