Pohádka máje

Film je režisérsky i herecky nesmírně dobře zvládnut. Vraťme se ale k předloze Viléma Mrštíka, který se narodil 300 m od mého baráku. Mrštík jak známo byl psychotik, který se podřezal skalpelem kvůli paranoie. Nevytvořil tu žádný impresionistický román jak učí ve školách. Vytvořil tu prostě velmi žádanou červenou knihovnu. Ríša je bohém, alkoholik a kurevník. Helenka je vytlemená blbka z lesa, nemající páru cože je sex. Ríša ji objevuje jako divošku z džungle a je to pro něj lákavé a objevné řezivo. Toto by ve skutečnosti se stát mohlo ale skončilo by tragicky. Mrštík to elegantně obalil do romantiky, proto dílo mělo úspěch a i film měl za války obrovský úspěch, protože lidi chtěli alespoň na 88 minut zapomenout na gestapo a obecnou národní tragedii. (12.08.2012)

Režisér Vávra v naprosté velkoleposti a kráse představil půvaby a taje našich jarních lesů a tůní, jimiž se prohání víla. Víla, jež podlehne svodům pražského floutka a lenocha. Atmosféry venkova a probouzející se krajiny jsem si, pro její skvělé nasnímání, užil do syta, milostného vzplanutí, pro nesympatické a nedotažené postavy, už méně. (19.10.2015)

Další z českých filmů, na který jsem koukala kvůli státnicím. Jméno režiséra Vávry bylo celkem lákadlem, ač tohoto režisérského barda považuji spíše za zručného řemeslníka, který uměl prokličkovat každou dobou, než objevného filmaře, pár hodně zdařilých kousků ve své filmografii přece jenom má. Pohádka máje to však není. Námět dle Mrštíků je přesně takový, jako většina české literatury té doby (19. století). Dnes je to prostě vyčpělé a naivní. Pohádka máje má sice v hlavní roli skvělou Natašu Gollovou, kterou mám z té sorty hereček asi nejraději, ale co naplat, když ten příběh a celý film je s prominutím tak debilní... (17.04.2012)

K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. (06.10.2008)

Dnes už jen s úsměvem mohu film vnímat v celé jeho kráse. Chybí snad už jen otevírání studánek, takže jsem zamáčkl slzu dojetí. Výlupek Ríša (Beneš) plný rebelství, a coby Helenka (Gollová) roztomile křehká. I to bylo pro ni příznačné. Lyrika Mrštíkových dialogů v idylické scenerii venkova má snad i cosi společného s Karlem Hynkem Máchou. Byl pozdní večer první máj… (28.09.2016)