Pohádka máje

Vážně si nevzpomenu na film, který mě poslední dobou nudil víc než tohle. No, fuj. Jen s určitou úctou ke tvůrcům a obsazení se držím od odpadu, protože tohle bylo opravdu utrpení. Nejjednodušší příběh, s jakým Vávra mohl přijít, celé je to obrovské prázdné klišé plné nanicovatých keců. Za těch 88 min se tam nestalo absolutně nic, jen Helenka pořád měla ráda Ríšu a pak ho zase ráda neměla a takhle to tu hodinu a půl střídali. A nejhorší je na tom, že mi tady vadila i ta Nataša Gollová... (17.02.2016)

K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. (06.10.2008)

Další z českých filmů, na který jsem koukala kvůli státnicím. Jméno režiséra Vávry bylo celkem lákadlem, ač tohoto režisérského barda považuji spíše za zručného řemeslníka, který uměl prokličkovat každou dobou, než objevného filmaře, pár hodně zdařilých kousků ve své filmografii přece jenom má. Pohádka máje to však není. Námět dle Mrštíků je přesně takový, jako většina české literatury té doby (19. století). Dnes je to prostě vyčpělé a naivní. Pohádka máje má sice v hlavní roli skvělou Natašu Gollovou, kterou mám z té sorty hereček asi nejraději, ale co naplat, když ten příběh a celý film je s prominutím tak debilní... (17.04.2012)

,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová! (21.04.2012)

Romantický film o lásce dvou mladých lidí, který prochází dětinskou zatvrzelostí díky mladosti obou postav a díky době konce 19. století.. Ríša (Svatopluk Beneš) místo studování práv híří po nocích a tak je poslán ke svému strýci faráři (Jaroslav Průcha) na venkov, kde potkává půvabnou Helenku (Nataša Gollová), spíše ještě dětsky stydlivou. Oba dva jsou do sebe od počátku zakoukaní, Helenka pro svoje plaché a naivní mládí odolává, ale pak se rozpoutá pravá romantika, kterou začne z nudy kazit Ríša. Nakonec musí přijít uvědomění a šťastný konec ve smíření obou. No, snad jim to dobře dopadlo. Z ostatních postav stojí za zmínku revírník, otec Helenky (Jaroslav Vojta), Ríšův otec (Theodor Pištěk), který zjistí, že jeho nezdárný synek místo učení dělá v Praze jen dluhy, a Ríšova bytná v Praze, paní Křížová (elegantně půvabná Vlasta Fabiánová).. (09.03.2010)