Zelená karta

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)

Peter Weir je znám především jako tvůrce napínavých a mysterózních filmů. Mám s ním skvělou zkušenost s Truman Show. Zde mi ale překvapivě posloužil jako tvůrce vhodného filmu na Valentýnskou projekci (:D), když zabrousil do oddychové romantické komedie, která je navíc známá a dobře hodnocená. A musím říct, že výsledek byl celkem příjemný, byť jsem se zpočátku skoro zapomněl, že chci sledovat romanťárnu a začal se spíše těšit na komediální střet ekoložky a konzervy a na veselé obelsťování úřadů.:D Taky můžu trochu litovat, že nejsem zatížen nostalgíí, ani jsem nebyl účastněn nějakého společného sledování s rodinnou či  abstraktní partnerkou, na které je tohle asi lepší než na sólo projekci. Navíc Andie MacDoweel mi moc nesedla už v (jinak skvělém filmu!) Na hromnice o den více a tady to dopadlo ještě hůr. .Ale například nápad s fotkami se mi líbil moc. Oceňuji i ten otevřený, ne vyloženě happy endový závěr. (14.02.2022)

V žánri romantických komédií je Zelená karta hodne nadpriemerný kúsok. Jedinou chybou filmu je, že veľmi rýchlo z hlavy vyšumí a tak každý rok aspoň dvakrát bol požičaný z videopožičovne a až keď som ho pustil, tak som zistil, že už to pozerám minimálne siedmy krát. Ale vždy som sa príjemne pobavil. (08.08.2007)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)