Three Thousand Years of Longing
Tritisíc rokov túžby
Three Thousand Years of Longing
Three Thousand Years of Longing
Režie:
George MillerKamera:
John SealeHudba:
Tom HolkenborgHrají:
Tilda Swinton, Idris Elba, Alyla Browne, David Collins, Kaan Guldur, James Dobbins Jones, Nicolas Mouawad, Megan Gale, Lachy Hulme, Erdil Yaşaroğlu (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Akademicky vzdělaná doktorka Alithea Binnie s tváří Tildy Swinton vede svůj život osaměle se striktně racionálním přístupem. Na svých cestách se ale v Istanbulu střetne s kouzelným džinem z lahve, kterého hraje Idris Elba. Výměnou za svou svobodu jí džin nabídne splnit tři přání. Neodolatelná nabídka má ale háček. Doktorka je zběhlá v mytologii a moc dobře ví, že s džinem není radno si zahrávat bez následků a že takto splněná přání se často zvrtnou a obrátí proti tomu, kdo po nich toužil. Džin jí začne vyprávět fantastické příběhy ze své historie a historie lidí. Nakonec se doktorka nechá zlákat a vysloví přání, které oba dva překvapí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (131)
Krásná pohádka ()
Sedlo mi to. George Miller si natočil dospělejší pohádku o zamilovaném džinovi a třech přání. A pojal to dost po svém. Samotný film má specifickou atmosféru, a klouže mezi dospělejší fantasy, pohádkou, komedií a romantikou. A kupodivu to nějakým záhadným způsobem drží při sobě a funguje to. Tedy za předpokladu, že přistoupíte na hru, kterou s Vámi Miller rozehraje. Miller nám ukazuje spoustu zajímavých nápadů a dobrých scén, ale pak přijdou momenty, u kterých si říkáte, že si z Vás režisér dělá srandu. Naštěstí převažují zajímavější a zábavnější scény, nad těmi z ranku lehkého bizáru. Tilda Swinton mi do tohohle filmu přesně seděla a její výkon mě bavil, protože má trefné připomínky a dobré dialogové výměny. Idris Elba svou roli zvládl dobře a jeho výkon se mi líbil, zvláště ve scénách, kdy začne vyprávět svůj příběh. Samotný film není bezchybný. Tempo občas kolísá, digitální triky nejsou nejlepší a občas je film trochu divný. Na druhou stranu bylo příjemné vidět něco originálněji pojaté a autorsky udělané. Tři tisíce let touhy není film pro každého, ale pokud se na něj naladíte, tak si ho můžete hodně dobře užít. ()
Překvapivě velká nuda. Měl jsem v kině co dělat, abych nezadříml, tuny jakéhosi klevetění o nesmrtelnosti brouka a skutek utek. Vizuálně je to standardní, nic, z čeho by si divák sedl na prdel... a obsahově, jak jsem říkal, úporné. 40% ()
kdyby ta rašple osvobodila džina z Aladina, spíše by tři tisíce let nezavřel klapačku. ()
Velmi dojemné. Přerývané vztahy. Přerývané štěstí. Bezmoc. Elba má v očích takový smutek, a zároveň pokoru. Velmi sympatický člověk. ()
Tři tisíce let touhy je skutečně zajímavou, poměrně originální a nápaditě zpracovanou podívanou, která ovšem pro mě osobně disponuje jedním zásadním problémem. Nevím pro koho je ve výsledku tato podívaná vlastně určená a komu jí tedy případně doporučit. Na romantiku je to totiž až příliš zvláštní, na drama zas prakticky bez emočně vyhrocených scén, jako fantasy pak asi ok, ale i v tomto ohledu je to takové rozporuplné, jelikož to sice na jednu stranu vyvolává téměř až pohádkový dojem, na druhou stranu ale pozor, pro děti to vhodné vážně není, no prostě divočina. Každopádně i přes tuto svou nezaškatuvatelnost to na mě osobně ale i tak takovým nějakým opravdu zvláštním způsobem zafungovalo, jen je těžké vysvětlit čím. Možná to způsobila ona zmiňovaná originálnost, kdy si tvůrci velmi netuctovým způsobem pohráli s klasickým motivem o džinovi a třech přáních, možná to bylo též zmiňovaným způsobem zpracování celého filmu, které bylo poutavé, zábavné, zbavené klišé a obsahující mnoho svěžích nápadů, prostě nevím, co ovšem vím je, že velký podíl na mém zájmu mají i oba ústřední herci, v podání charismatického Idrise Elbi a vážně výrazné Tildy Swinton, kteří Tři tisíce let touhy svými výkony také výrazně pozdvihli. Zkrátka tedy sice nevím, komu konkrétně tento film doporučit, nicméně důvodů proč tento snímek vůbec doporučit je dost, jen samozřejmě s varováním, že se rozhodně nejedná o žádnou mainstreamovou záležitost. ()
Šalamoun one man band, chlupaté nohy, otylost a terapie pro hospodyňky...Bizár, který neměl být nikdy zrealizován... ()
Taková pohádka o džinovi, který hledá lásku a o chytré paní co na ní přestala věřit. Od režiséra šíleného Maxe jsem čekal něco šíleného a přitom to bylo takové v poklidu. Na jedno shlédnutí to jde. 55% ()
Něco úplně jiného, než by člověk čekal podle traileru. ()
Do pusobiveho audiovizualu obalena banalni storka s prapodivnynm poselstvim, ktera se sice rozmachla pres tri tisice let, ale vetsinu casu stejnak nudi v jednom hotelovem pokoji. ()
V podstatě pohádkový příběh rámcově zasazený do dnešní doby, ale s četnými retrospektivami. Dobrá byla scéna, jak vědkyně omdlela, když spatřila džina. Na materialisty má setkání s nějakou transempirickou entitou zpravidla zdrcující účinek. Ale pak se hrdinka příběhu rychle srovnala. Otevřená a nedogmatická vědecká mysl by měla být schopná reflektovat a integrovat nová fakta. Poté vstupujeme do narativní části filmu, kdy se v příběhu vyprávějí příběhy. Takto konstruované fabule jsou pro orientální kulturu charakteristické. Tuhle část jsem si nejvíc užil, naštěstí tvořila v podstatě korpus filmu. Pobavila mě scéna s obézní odaliskou, která měla přezdívku Cukřenka. Hle, k čemu je dobrý tlustý zadek! V závěrečné části se film vrací do současnosti a vědkyně odjíždí s džinem do Londýna. Tam příběh začne haprovat a ztrácet na barvitosti, poetičnosti i zajímavosti. Cítil jsem v něm i lehce multikulturalistickou pachuť, hlavně však nedostatek tvůrčí invence. Škoda, že ten konec nebyl vymyšlený líp. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu, který má, mimochodem, rovněž nedovařený konec. - - - Sen o džinovi v láhvi (1. prosince 1992 dopoledne) - - - Jsem kdesi v cizině, snad v Ženevě. V antikvariátu nabízím Casanovovy paměti ve francouzštině v krásném vydání. Knihkupec mi za ně vybral hromádku jiných knih. Přehrabuji se v knihách a vybírám z nich ty, které mě zajímají. Mezi knihami objevuji zvláštní baňatou láhev s dlouhým hrdlem z hnědého skla a s ozdobnou nálepkou. Je asi z jedné třetiny naplněna nějakou tekutinou. Pokouším se přečíst arabský nápis na etiketě, ale nedaří se mi to, protože písmo je příliš kaligraficky kroucené. Vyrozumím pouze, že se jedná o egyptský výrobek a že to je asi nějaký gin. Nakonec láhev otevřu. Z hrdla začíná zvolna vystupovat tenký pramínek hnědého kouře připomínajícího kysličník dusičitý. Umístím láhev tak, aby její hrdlo koukalo ven z okna, aby kouř nešel do místnosti. Ten se teď už prudce valí z láhve plným proudem, avšak stal se téměř bezbarvým. Kapalina uvnitř láhve vře a začíná jí ubývat. Slunečné počasí, které venku panovalo, se rázem mění. Obloha se zatmívá a zdvihá se vítr, který rychle přechází ve vichřici, a ta strhává výzdobu z budov ozdobených pro nějakou slavnost. Trochu se bojím, že budu mít nepříjemnosti z toho, co jsem způsobil, a dívám se, jestli si nikdo nevšimnul, že jsem bouři rozpoutal já. Ale za chvíli je naštěstí po všem a znovu začíná svítit slunce. Opatrně vyjdu ven a vmísím se do společnosti mladých sympatických lidí z nejrůznějších konců světa. Na zemi se povalují láhve od drahých alkoholů, mezi nimi i moje láhev od „ginu“. Když ji nenápadně seberu, abych ji uklidil, všimnu si, že z dolní strany zátky vyčnívá černá ručička. Pak uvidím skupinu krásných dívek, které se s někým loučí. Je mezi nimi několik překrásných černošek. Protože si je chci prohlédnout zblízka, běžím k nim, jako bych se s dotyčným chtěl také rozloučit. ()
Pěkný vizuál, ale jako moderní variace na Tisíc a jednu noc to moc nefunguje. ()
Krásný, pohádkový vizuál...a to je tak asi všechno. Hezky se mi na to dívalo, ale bylo to takový klouzání po povrchu bez emocí, napětí a děje. Hlavní myšlenka o přáních byla zajímavá. Bylo tam i dost té filozofie, která ale sklouzla až k moralizování. Ve filmu je plno příběhů, které by si zasloužily samostatné zpracování. Například takový film o královně ze Sáby by určitě nebyl k zahození, musel by být ale bez džina. ()
Idris jako džin je castingova výhra roku, Tilda je samozřejmě taky super (i když ta role kdovíjak zajímavá není), a většinu času je na co koukat, Miller očividně ve svých téměř osmdesáti furt netrpí nedostatkem nápadů... Celkem vzato mi ale na ničem příliš nezáleželo, a příběhy samotný nejsou navzdory chvályhodné míře divnosti rozhodně nic extra zapamatovatelného. Každopádně jsem rád, že si mezi dvěma obřími passion projecty mohl Miller natočit jeden menší passion project. 6/10 ()
Džinove príbehy ma bavili, inak už to také dobré nebolo. ()
Je to pohádka a řekl bych, že i dost pěkná. Hodnocení sráží očekávání ostatních od Millera- Což na jednu stranu chápu, ale je to trochu škoda. Spíše bych ocenil hravost, než nespolehlivost tvůrčí kontinuity. Já byl spokojen, měl jsem totiž nulová očekávání a ani jsem zprvu nevěděl, kdo to točil.. ()
Vizuální stránka je nádherná o tom není pochyb, hlavně pasáže z Orientu. Nicméně dle začátku filmu, jsem čekala trochu jiné směřování filmu a jednotlivých přání. Tildu mám jako herečku moc ráda, ale tady jaksi nemám moc co hrát...škoda ()
Velmi hezky vyprávěné "pohádky" uklidňujícím hlasem Idrise Elby. Samotné příběhy mě dokázaly vtáhnout do děje a celkově je to hezky natočené. ()
Takmer poeticke rozpravanie akoby z tisic a jednej noci, kedy postarsia a z vlastnej volby osamela literatka pocuva pribehy od Dzina. Nadherne obrazy a duo Tilda Swinton a Idris Elba tahaju film navzdory slabemu scenaru a uz v polovici citelnej stopaze. Zaver neprekvapil. Obcas z toho naozaj sla nuda, kedze z velkej casti je to ozaj len "pribehovka" a vy ste akurat tak divak "z obdalec". Slabsi priemer. 45% ()
První polovina bavila velmi. Příběh Sáby a Šalamouna mě skutečně přenesl do pohádkového světa a ostatní dva skvěle sekundovaly. Vizuál to mělo fantastický. Přenos příběhu do Londýna nebyl dobrou volbou, ztratila se ona kouzelná atmosféra, krásný vizuál a vůně orientu. Vztah dvou hlavních aktérů bych také oželel. To poselství lásky je samozřejmě krásný, ale působí to značně.. tak nějak.. uměle. Rozhodně ne film pro davy. Elba skvělý. Tilda je skvělá herečka, jako ženský objekt touhy mi ovšem nic neříká. Což taky na pozornosti nepřidá. Tudíž sledovat její příběh, po třech předešlých, mě prostě nebavilo- obzvlášť, když mi hned u první Sáby spadla brada z její krásy. ()
Související novinky
Junkie XL složí hudbu k Furiose
Skladatel Tom Holkenborg aka Junkie XL (Alita: Bojový Anděl, Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti) znovu spojí síly s mistrem Georgem Millerem (Šílený Max: Zběsilá cesta) a složí hudbu i pro… (více)
Kdo bude letos soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?
Přesně za jeden měsíc, tedy v úterý 17. května odstartuje 75. ročník prestižního mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Obří filmový svátek konající se na francouzské riviéře letos oslaví tři… (více)