V rytmu srdce

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Eeeeh, příliš povyku pro nic-moc. Když si odmyslíme skvělou neslyšící trojici (hlavně Kotsur) a jejich (ne)začlenění v rybářské komunitě, je příběh naprosto banální, život jednoduchý, protože nepřináší žádné komplikace a až moc se snaží být srdceryvný, i když to kvůli zmíněným neduhům nefunguje. A Oscar za nejlepší film? Dříve vyhrávaly filmy typu LOTR, Schindler´s List nebo Forrest Gump. A teď? Jen další důkaz, že Oscar už nemá pár let absolutně žádnou hodnotu. (19.04.2022)

Nalajnovanej film od první do poslední minuty.  Asi neexistuje divák, kterej by neodhadl vývoj filmu. Budiž, ale spíš bohužel. Na druhou stranu to bylo na několika místech fakt vtipný a i když to nebyl můj šálek čaje, příjemně se na film koukalo. Oscara za nejlepší film roku bych tady vůbec nečekal, spíš lepší průměr za silný tři pecky. (02.04.2022)

Kdo by to byl řekl, že jeden z nej filmů roku bude tenhle malý procítěný filmeček. Coda značí jednak slyšící dítě neslyšících rodičů, jednak závěrečnou část hudebního díla. Obojí na film krásně sedí. Dlouho jsem neviděla takhle kvalitní rodinný film, který je ve správných chvílích vtipný a v jiných dojemný. Téma neslyšící rodiny je tu podané citlivě a pochopitelně pro všechny, navíc je tu super twist, že jejich dcera umí krásně zpívat, což ale zbytek rodiny pochopitelně neslyší. Emilia Jones v hlavní roli je skvělá, navíc nádherně zpívá. I ve svém věku zvládla podat silný výkon (zvlášť dojemné jsou její scény s "trapným" tatínkem) a film bez problémů táhne. Velký palec nahoru a jdu zkontrolovat francouzskou předlohu Rodinka Belierových, jestli se taky takhle povedla. PS: A kudos za fakt, že neslyšící postavy tu hrají opravdu neslyšící herci! (08.11.2021)

S vedomím všetkých klišé a pocitu, že podobný príbeh sme už videli tisíckrát, dávam plný počet. Pretože vnímanie kinematografie je v prvom rade najmä o pocitoch, aké vo vás dielo vyvoláva a to hovorím ako filmový vedec. Atmosférou prostredia to pripomenie Manchester by the Sea a In the Bedroom, dejovo je to ale inde a ide o feel good indie záležitosť, čo je akási odnož americkej nezávislej scény, ktorú mám poväčšinou nesmierne rád. Pokiaľ je pre niekoho CODA gýč, tak mu to vyhovárať nebudem, radšej si namiesto hádky pozriem tento film znova. (29.03.2022)