Thomas Bo Larsen

Thomas Bo Larsen patří mezi nejznámější a zároveň nejobsazovanější dánské herce. Vyrůstal na sociální periferii a jeho mládí nebylo zrovna vzorovým příkladem dospívání. Nepokrytě o sobě říká: "Narodil jsem se v betonovém ghettu." Byl odjakživa krajně nepřizpůsobivý a odevšad ho vyhazovali. Nedostudoval ani střední truhlářskou školu a na nějaký čas se z něho stal vyvrženec hojně střídající zaměstnání. Chvíli byl dokonce i v armádě.

Situace v jeho životě se zlepšila, když se na podnět své přítelkyně přihlásil na Dánskou národní školu divadla, a v roce 1991 se stal jejím absolventem. Sám na studium vzpomíná jako na "kulturní šok", neboť jak říká: "Žil jsem v mužském světě a najednou po mě chtějí, abych baletil a hrál na piáno." Ovšem touha dělat drama u něj zvítězila.

Asi nejdůležitější okamžik v jeho životě přichází, když se seznamuje s Thomasem Vinterbergem (tehdy studentem Dánské národní filmové školy). Přihodilo se to na docela provokativním představení jedné malé divadelní hry, kterou Bo Larsen sám napsal a se svou přítelkyní zinscenoval. Bylo v ní hodně násilí a dokonce, podle slov Bo Larsena, i živý sex. Vinterberg se zrovna připravoval na natáčení svého absolventského snímku a rozhodl se Thomase do něj obsadit. Pod názvem Poslední kolo (Sidste omgang,1993) tento jejich raný počin, krom jiných ocenění, získal nominaci na Oscara a od té chvíle se z nich stali nerozluční přátelé. O tři roky později Vinterberg uvedl svůj již celovečerní debut Největší hrdinové (De Største helte, 1996) - komediálně laděné Road movie s prvky sociálního dramatu, a za jednu z hlavních rolí si Thomas Bo Larsen zajistil pozornost kritiky a byl oceněn dánskou národní filmovou cenou Robert.

V následujících letech si Thomase Bo Larsena brali pod křídla velikáni dánského filmu, jakými jsou třeba Nicolas Winding Refn (Dealer, 1996) nebo Lars von Trier (Království II, 1997), ale pro něj další stěžejní snímek vznikl z opětovné spolupráce s Thomasem Vinterbergem . Rodinná oslava (Festen, 1998)  - Tohle bohatě oceňované psychologické drama, které odstartovalo manifest Dogma 95, se stalo doslova milníkem autorské tvorby a vydobylo dánské kinematografii neobyčejný věhlas. Thomas Bo Larsen tady uplatnil svůj houževnatý temperament a velmi zajímavým, neurvalým způsobem ztvárnil jednu z hlavních postav, díky niž ho dánská filmová akademie po druhé obdarovala cenou Robert. Bohužel příležitost zopakovat tak výraznou filmovou roli později již nedostal. Objevil se v řadě seriálů a televizních filmů, ale vždy vystupoval spíše v pozadí.

Až v roce 2012 přichází tuto situaci napravit opět Thomas Vinterberg, a obsazuje Bo Larsena do svého dalšího, diváky i kritikou vřele přijatého snímku Hon (Jagten). Tady na Thomase čekala sice jen vedlejší role, ale dokázal v ní potvrdit své herecké nadání a že umí vytvořit neobyčejně zajímavý charakter, i přes malý prostor. Tento film se po Rodině oslavě stal druhým filmem této dvojice, jenž vzbudil veliký ohlas na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

V osobním životě si Thomas Bo Larsen žije celkem bohémským životem. Netají se tím, že se občas rád poddává drogám a jeho velikou zálibou je cestování. Dle jeho vlastních slov: "Hodně cestuji, nenávidím dánskou zimu. A odevšad si vozím suvenýry a nové tetování." 

Robiiik