Gilmour93

Vítězství síly vůle nad silou palebnou aneb hraný polodokument o jedné skutečně skutečné kriminální události a to byl, jak dobře víme, major Zeman taky.. Mé konspirační já to spíše vidí jako akci na objednávku výrobce nábojů Luger 9mm, který potřeboval vyprázdnit policejní sklady střeliva a proto zrovna v ten den měli všichni odstřelovači S.W.A.T. odpolední směnu a policisté z daného okrsku chodili posledních šest měsíců místo cvičných střelb na koblih a kávu s třemi cukry do místního Donut Landu. Režisér Simoneau leští odznak L.A.P.D. jako smyslů zbavený a dělá to neskutečně nudným způsobem.

Budeme-li se bavit o tom kovovém zařízení s příkrmy, které spustila posádka lodi do moře, nezbývá nic jiného, než zalitovat, že jim to žralok nesežral i s navijákem.. Sestry, co si musí něco dokázat, neztrácejí kyslík zbytečnými řečmi, když ten začne docházet (což nám ukazuje digitální měřák), tak to musí ještě publiku sdělit, aby v tom měli všichni jasno a technických aspektů potápění se to drží tak striktně, že jsem jen čekal, kdy se z magické hlubiny vynoří delfín s Jacquesem Mayolem a dají skrze svá ústa těm dvěma vzduch z vlastních dýchacích orgánů. Ano, je to chvílemi napínavé (tomandandy) a žraločí nenažranost částečně vysvětlí závěrečná scénáristická finta, ale na rozdíl od realistického The Reef v tom většinu času vidím jen přihlouplé plácání na dně nádrže plné brokolice.. Scházel mi epilog, kdy by Stuart Lise sdělil, že to nemyslel vážně, když jí řekl, že je nudná, ale stejně se s ní rozejde, protože má velký zadek..

Vizuální ikebana, emoční chudokrevnost (absence explicitní krve naopak přidává na stylovosti), samurajové nacházející čest a upřímnost až samuraji nejsou(?), mezitřídní lovestory za účelem navýšení zajímavosti (tržeb) a pobledlý Reeves schovávající se pod slunečníkem značky Sanada.. Zklamání, při kterém úzkoprsý japanolog hlavou bušidó zdi, Rinsch trpce poznává, že pro producentské samuraje je jen pouhým míšencem a divák, milující kulturu země sakurového květu, zažívá jen prchavé pozdvižení. Blockbuster, který se snaží být vším (výpravnou fantasy, milostným příběhem, popisem legendy, uctívačem tradic), ale ve finále mu od každého něco schází. Ze závěrečného seppuku se tak stává spíše harakiri..

Představte si filmovou zápletku, kdy dva brýlatí třídní šprti vyšetřují nějaký zločin. Nuda.. Když však jednoho z nich vyměníte za ročník potřetí opakujícího delikventa, co propíchal ředitelce gumy na autě, sprostě kleje a spí se školníkovou ženou, začne vše nabírat na zajímavosti. Rozdílné naturely spojené společným cílem - to je buddy movie. Žánr, jenž je k mé lítosti na pokraji vyhynutí..

S cizí ženou v cizí Francii.. Může se to stát i vám a nepomůže hotelový detektiv, ambasáda ani komisař Moulin. Záměnou kufrů na letišti je zoufalý Ford po hlavě vržen do nebezpečné hry plné absurdního humoru (vystřihování z rodinného fota na policejní stanici, střecha), typického pařížského feelingu a bohužel i postupně uvadajícího tempa. Při pohledu na manželku Harrisona jsem si vzpomněl na vtip, jak přijde chlap, na policii nahlásit zmizení vlastní ženy. Policista ho požádá, ať uvede její popis. A muž říká: „Je těsně před důchodem, vysoká asi tak metr padesát, má plnoštíhlou postavu, řídké vlasy, dioptrické brýle, pod nosem ji raší knír, kulhá na pravou nohu a má problémy s alkoholem. Jak tak nad tím přemýšlím, strážníku, víte co..? Ani ji nehledejte…“

„Tajemstvím úspěchu je začít..“ (Agatha Christie). „U mě ale ne..“ (kapitán Suda). Formální experiment, kdy v sevřeném prostředí probíhají konfrontační dialogy a mezi kumštýřskými opilci a intelektuálními cizopasníky se hledá vrah, jehož motivy mohou být od klasické žárlivosti až po navýšení tvůrčího kapitálu. Monstrózně obsazené, občas vypadávající z tempa. Být na místě inspektor Columbo, náramně by si to užíval včetně rekonstrukce.. Morálně pochybní tam byli víceméně všichni, ale mě zajímá, jestli Drápal do Pekelné knihy hříchů zapsal i sám sebe..?

Místo sviště blijící mrož, místo Billa vajíčková hlava Sandler a máme Na Havaji o den více.. Romantická složka přebíjí tu komediální zabředávající občas do trapnosti, ale zase bez ní by to bylo, přiznejme si, docela nezáživné. Čekal jsem klasický happy end s cukr krystalem odlétajícím na všechny světové strany a mile mě překvapilo, že jsem se nedočkal.

Tak dopadá vztah, když jeden neví, co chce a druhý toho chce příliš.. K Webbově sázce na nejistotu mám jen dvě věci: 1.) i když si u banality pohrajete s chronologií děje a přidáte všemožné režisérské vychytávky, pořád zůstane banalitou, 2.) možná až u rozchodu s dívkou jménem Spring architektu Tomovi dojde, že ideální partie je jeho výrazně mladší vztahová poradkyně. A za těch 1500 dní už možná ani nebude pod zákonem..

Kdyby tahle parta kradla měděné kabely a prodávala je do sběrny barevných kovů, byl by to jasný aspirant na odpad. Vzhledem k luxusním kárám a sexy Jolie však buďme shovívaví. Umí Cage v posledních 10 letech něco jiného než měnit účes a poulit oči?

Vyspělá civilizace, co se vydává na meziplanetární lety a na lodi mají nářadí poházené v šuplíku jak v dílně Ládi Hrušky? Jejich zástupce, když je nejhůř, vytáhne z maršálské torby (díky, Čapoune) 50 metrů lana? Měli ho snad na palubě kvůli odtáhnutí jiné kosmické lodi? Jednotky času a délky jsme pak převzali od nich? A ta špičatá kost potřená šťávou z červených bobulí, přijde její čas? To je gejzír! Beck Woods tohle možná dostali jako odměnu za Tiché místo, ale pro diváka je to trest. Stejně jako v Haunt je problém se střihem a vůbec návazností scén, napětí je nulové, idiocie jede naplno. Čekal jsem, že Driver stoupne na nějakého komára a pozmění dějiny, ale to by vzhledem k původu jeho postavy nemělo to správné pozadí determinismu. Takže nakonec stoupnul jen výběrem role.. no dejme tomu vedle..