Boogeyman

Co všechno museli Cimrmanovci vytrpět, než se jejich díla dostala až k divákovi je v negativním slova smyslu fascinující! Jak to dokázali Cimrmanovci zapracovat do svého "dokumentu" je v dobrém slova smyslu fascinující!

Asi bych si to měl pusti znova, neb mi to nějak nedá! Co jsem viděl mě totiž přišlo jako obyčejný, mírně surrealistický a depresivní film s atmosférou, která sice měla svoje kouzlo, ale taky mě docela nudila!

Zwigoff je přesně takový pošuk, aby se jeho humor přesně trefil do mé noty. Umění musí bolet obsahuje tak obrovské množství fórů a narážek na všechno a uměleckou tvorbu zvláště, až mi nevadí ani ten za vlasy přitažený závěr a s klidným svědomím dávám 5*!

Velmi dobrý námět zpracován poměrně nudnou formou!

Lepší než dvojka každopádně, ale na můj vkus až moc otázek a málo odpovědí!

Bude tu asi dost spoilerů!...Rozjezd je výtečný a film s každou další minutou nabírá obrovskou valivou sílu a já nadšeně sleduji skvělého dudea Joshe Brolina, jak prchá před famózním pošukem Javierem Bardemem. Při „přímé“ konfrontaci v prázdných nočních ulicích města jsem nedýchal a přemýšlel, do jak úzkého topu film zařadím. Jenže pak přijde „šokující“ zvrat a hlavní hrdina je nečekaně zabit (ač vzhledem k režijní taktovce bratří Coenů se něco podobného dalo předpokládal). Jenže tentokrát to již Coeni se svojí zálibou v překvapivých a nepředvídatelných úmrtích hrdinů přehnali a vyloženě tím filmu uškodili, protože Brolinova smrt je pro zásadní postavu vyprávění nedůstojná a viditelně jí kouká z uší snaha, aby divákovi spadla čelist nad tím, s jakou samozřejmostí tvůrci vyřadili hlavního hrdinu. Navíc film okamžitě ztratí veškeré napětí a pomalu a nudně a za trapného filozofování se plouží k otevřenému konci. Byl jsem v rozpacích, film byl úžasný, poslední půlhodina je ale utrpení .

Minghella je (byl) skvělý režisér a jeho smrti je věčná škoda. Dveře dokořán se rozjíždí jako mohutný rychlík a od úvodní vloupačky na sebe nalepují další a další zápletky až si zhruba ve dvou třetinách začnete říkat, jak jen to chce ten režisér/scénárista důstojně zakončit, že to snad ani nebude možné. Nevím jestli to bylo možné, každopádně Minghellovi se to nepodařilo a skvělý film kazí hloupým závěrem. Chtělo to vynechat pár linií a bylo by líp. Jude Law předvádí vynikající výkon, jeho zpustlý rozcuchaný dobrácký architekt je přesně tak zahraný, abych si mohl říct "Chtěl bych být jako on.", ale bez jeho trablů!:-)

Griswoldi jsou prostě nejvtipnější rodina stříbrného plátna (to abych nemusel počítat Simpsny) a každý díl jejich trampot je dokonalá zábava! První Dovolenou a Vánoční prázdniny mám nejraději!

Absolutní dětská klasika! Už jsem to velmi dlouho neviděl, ale pamatuju si vše!

Scorseseho debut s Harveyem Keitelem v hlavní roli, nutno dodat, že Keitelův hlavní hrdina je ještě větší kretén než De Niro ve Špinavých ulicích! Upachtěnej mladej smrad co se svejma italskejma kámošema rádobymafiánsky podvodničí (což ale není nikdy ukázáno, partičku mladíků vídáme pouze při slezinách v "jejich" baru nebo při jiných podobných "akcích") a především zevluje! A ač se občas snaží chovat jako dospělý slušný chlap, nakonec v něm vždy zvítězí ten nafoukanej drzej fracek, díky kterému ztratí jedinou osobu, která ho opravdu milovala! Scorsese se už ve svém debutu nezapře. Prostředí, chování postav, používaná muzika i celkové vyznění jasně usvědčí jeho rukopis, nicméně při svém debutu občas zabrousil do kapku experimentálnějších, intelektuálnějších vod! Jenže rozdíl mezi ním a jinými "intoušovkými" tvůrci je jednoznačný - Glauber Rocha nám ve filmu Diaz a Pastýř předvede scénu, ve které nám ukáže chlapa, kterej se válí v blátě, vyplazuje jazyk a do toho zní pořád dokola řehtání koní! Kdežto Scorsese nám předloží scénu, kde se Harvey Keitel válí v posteli s hromadou nahatých ženských, vyplazuje jazyk a do toho zní Doors! Už je vám to jasné?