emil_sojka

Oceňuji jinakost a ducha Kim Ki-dukových filmů. Kim Ki-duk dosahuje jemnosti a citlivosti, kterou v žádné jiné kinematografii nenajdeme.

Nevím, co bych této pohádce mohl vytknout. Spolu s Třemi oříšky pro Popelku a Šíleně smutnou princeznou patří do mé trojice nejoblíbenějších filmových pohádek. Karel Heřmánek alias Lucifer si mě podmanil (v dětství řádně děsil), přičemž celé ztvárnění pekla se povedlo - prostě to tam vypadá jako v pekle. Nemusím zmiňovat množství skvělých hlášek a propracované charaktery (při takovém množství se to vidí málokdy), vůbec celý výraz snímku. Tuhle pohádku si užívám kdykoliv, nejen na Vánoce.

Na tenhle film se dívám každej rok, nezávisle na ročním období. Popravdě řečeno, zakazuji si dívat se na něj víc než jednou za rok, protože pak bych ho už znal nazpaměť a ztratil by pro mě své kouzlo (tak jako se to stalo pohádkám, které jsou v bedně uváděny na velikonoce, jiné státní svátky a na vánoce zas). Láska nebeská mě vždycky rozesměje, ať mám sebeblbější náladu, potěší a pohladí. Konec je na mě moc přeslazenej a sračkoidní, ale i to přežiju. Přehlídka hereckých kalibrů by zcela jistě snímek utáhla, ale skvělý humor a nesmrtelné scénky Lásku pozvedávají nahoru. Tuším, že dlouhá léta v tomto žánru další klenot nevznikne, ale co bychom nechtěli, dobré komedie se nedělají na počkání.

Tajemství hradu v Karpatech si užijí zejména příznivci parodického až absurdního humoru. Námět je vytěžen na maximum, k tomu přičítám úžasné herecké výkony Kopeckého, Hrušínského, Dočolomanského a Hartla - prostě bomba - a atmosféru. Situace mohou místy působit překombinovaně, ale vždy se zastaví na hraně, nesklouznou do kýče. Jinak také můžeme tento snímek nazvat sondou do života magora, a mohu ho doporučit všem fandům úchylného, zvráceného, a v neposlení řadš třeskutě ftipného humoru.

V mém souboji Hodný, zlý a ošklivý versus Tenkrát na západě vychází z ringu vítězně právě Hodný, zlý a ošklivý. Tady ti borci se mi holt zalíbili víc...

Když jsem sedal k tomuto snímku, měl jsem strašně sentimentální náladu a vlastně nic jsem od něj nečekal. Pak jsem byl mile překvapen, že je mi v té společnosti dobře. Kávu jsem si samozřejmě uvařil, jen ty cigára jsem vynechal. Kouřit jsem přestal cca před rokem a tak mi příběh s Iggy Poppem a Tomem Waitsem přišel mile blízký a úsměvný. Snad kromě první povídky se mi líbily všechny. Tak se těším na další zhlédnutí a až s někým zajdu na kafe. Bez kamery.