Africanus1

Jalový. Příběh postrádá přímočarost, jiskru i schopnost zaujmout, naopak oplývá patetickými řečmi z úst prázdných postav bez charismatu. Taras Bulba v tomto případě nedostal na frak ani od Lachů, ani od Tatarů, ale přímo od režiséra.

Zločin, vina a marné dovolávání se Božího zásahu. I když je tento drsný příběh zasazen do středověku, je zároveň i velmi současný.

Melodramatické scény, létání vzduchem, chůze po vodě, odrážení šípů pouhými šaty... Tohle mě bralo tak před deseti lety, když jsem poprvé viděl Tygra a draka a čuměl na to jak na zjevení. Teď mě podobné filmy nebaví. Přitom myšlenku Hrdina nepostrádá, jenže ta je překrytá ušlechtile se tvářícím, ale utahaným a zbytečným balastem. 50%

Po čem? To bych taky rád věděl. Jinak naprosto průměrný romantický film na jedno použití. O komedii se zdráhám psát, protože toho vtipu tam bylo jak šafránu.

Zájezd českých maloměšťáků nostalgicky vzpomínajících na staré dobré socialistické časy, spíš vypovídá o nich samotných než o severokorejském režimu. Takhle to asi Linda Jablonská nemyslela, ale bohužel...

Chronologicky jsem to nesledoval, ale nikdy jsem neměl pocit, že bych tím o něco přicházel. Potíž je v tom, že ty příběhy mají pořád stejný schéma, co díl, to prakticky to samé, pořád se řeší jeden a tentýž problém bez nějakého zásadního vývoje. Nebýt dospívání herců, nevěděl bych, jestli se dívám na pátý díl nebo na druhý. Na zabití času dobrý, ale nic víc.

Ještě žádnej horor se zombíkama (no dobře, v tomhle případě s nakaženými lidmi, ale efekt je stejnej) na mě neudělal tak silný dojem jako tenhle. Parádně našlapaná záležitost, která nedává oddechu ani hlavním postavám, ani divákovi. A pochválit musím také kongeniální hudbu. Má to horší hodnocení než 28 dnů poté, ale v mých očích je tenhle film skoro o třídu lepší.

Leterrier podělal i to, co se snad ani podělat nedalo.

Kdekdo to tu srovnává s Tenkrát na západě. Co se mě týče, zmíněný western s geniálním Fordou a Bronsonem považuju o třídu ne-li o dvě lepší. Hodný, zlý a ošklivý doplácí na nepříliš zajímavou zápletku, postrádá přímočarost a stále se opakující vzájemné podrazy v podání Eastwooda a Wallacha po čase začnou nudit. K mému nemilému překvapení byl onen "podraz" součástí finále na hřbitově, přitom bylo jasné že bude mít ten samý průběh. Tu pravou pecku Leone natočil až o dva roky později.

Líbilo. Ale jako antidepresivum bych Session 9 fakt nedoporučoval.