monolog

První a tedy nejlepší sluncesenová komedie. Všichni jsou burani, všichni jsou vidláci, všichni jsou přízemní hlupáci, ale v základě se taky všichni mají rádi. Naprosto absurdní zápletka a taková směska kuriózních postaviček, opravdová vesnická sluncesenová atmosféra. Pro obyčejnýho diváka stále živou a zábavnou komedií a pro filmový teoretiky sračkou a divák idiotem. Neherci vypadají jako herci, herci vypadají jako hovada boží a děj se tak zvláštně táhne a poskakuje tu o metr, tu o kilometr až do konce, který je... Prostě je. Jistě nejlepší Troškův film. Není to sice Vesničko má..., je tu hrubší vulgárnější a zemitější humor, ale i tak to je opravdu dobrá komedie podpořená opravdu přesvědčivými výkony a nebýt neustálého reprízování (12/02-11/06 9x na Nově a Primě, 2x na Markíze) bych se smál i při každým dalším podívání. Takhle už to znám až příliš zpaměti a už mě to ani spíš nebaví (jako hit v radiu opakovaný pro oblibu do omrzení viz Killy Family). Mimochodem, já tyhle komedie jako Slunce, seno a Homolci mám rád (to speciálně pro Coopera, aby mi neměřil IQ ;)

Ano, tenhle díl se určitému většímu podílu trapnosti nevyhnul, ale co se mně na něm líbí jsou ty charaktery dovedený až do krajnosti. Hloupost lidí, která tu hraničí až s neexistencí mozku, maloměšťáctví (nebo spíš malovesničkovství) a čecháčkovství, závist, pomlouvání a posazení se na prdel před kýmkoliv z "venku" a tím spíš ještě z Ameriky. Pomyšlení, že si koupím kompl a hned mi miliony spadnou do klína, že na německýho prodejce vybalím zuby po mamince a ten mi kompl dá před nastavenou pěstí, pomyšlení, že tak dlouho režimem zakazovaná a potíraná erotika nás dokáže přiblížit "vyspělejším" státům ze západu. Tenhle film není ani tak k smíchu, ale k pláči a to proto, že spousta lidí taková opravdu je a není to rozhodně zanedbatelná spousta (o čemž svědčí i sledovanost některých pořadů). No a finále, kdy Helenka provolává Evropě obavy, že se Češi už blíží, se všemi těmi slepičinci, rozvrtaným dvorkem, řvoucí žárlící novomanželkou, senilní babičkou v posteli, hádavýma lidma, pivama a se vším tím uboze trapným, co se v tomto dílu stalo hlavním hrdinům, ten konec je prostě jedním z nejsatiričtějších konců českých komedií.

Při sledování mě napadaly neustále dvě stejné věci. Sračka a 260 milionů dollarů. Ono i když se sračky dotkne král Midas, pořád to bude sračka, zlatá, ale sračka. A tohle je extra zlatá sračka. Pravda, triky jsou úchvatný a každá jedna scéna vypadá jako nějaká malba, jenže to mi prostě nestačí. Příště bych bejt Singerem ubral nějakých padesát milionů trikařům a dal je scénáristům (případně najal jiné sécnáristy), aby vypotili něco, na co se dá dívat. Jistě, existuje tu něco jako Superman franchise (vlastně výrobní znaky), od kterých se nemohl odchýlit kvůli majitelům autorských práv a producentům, jenže aby jediná opravdu dobrá věc na nejdražším filmu všech dob byla hudba, která však vznikla pro jiný film před třiceti lety, to je trochu moc (či málo, jak se to vezme). Příběh je podle mě největší slabina filmu. Já osobně chtěl vidět něco víc než jen sled několika akčních ochran Ameriky. Chtěl jsem vidět Supermana jako člověka, protože tím je víc než mnozí jiní, chtěl jsem vidět příběh dospělého Supermana, Supermana ve středním věku, který musí bojovat každodenní život jako ostatní lidi. Který se škorpí s jedovatou tlustou manželkou Lois, má drzýho fagana a v superhrdinské práci už nenachází pražádnou radost a svůj cíl prostě ztratil. Který nemá chuť k ničemu, kromě rozbití huby svého nepříjemného šéfa. Možná je to trochu přehnaný, ale viděl bych to mnohem radši než tenhle krásnej, ale prázdnej obraz. Ještě drobnost k obsazení. Kolik proboha mělo Supermanovi a Lois bejt, když se poprvý v Daily Planetu potkali? Patnáct? Dokud bude Superman 27letej chlapeček a Lois třiadvacítka, nikdy to nepřekročí stín prvního Donnerova Supermana, který i přes dnes dost zastaralý triky pořád vede na celé čáře. A ještě jedno, Brando se musí otřásat v hrobě smíchy. Za první díl ho přeplatili (14 milionů za deset dnů práce) a tady určitě dostal ještě mnohem víc.

Co si vybrat? Kriminálka, komedie, drama. Od všeho to má kousek a od ničeho dost. Film sice nemá nějaká výraznější hluchá místa, ale to jen proto, že je svým způsobem hluchej celej. Nikde mě nezaujal ani nenadchl, nikdy se mi nic nijak extrémně nelíbilo. Drahý filmařský tým (herci, režisér, hudbař, scénárista) musí za svůj plat odvézt kvalitní řemeslo a nic jinýho toto není. Řemeslo, kvalitní, ale vyšumělé. Odnikud na mě nedýchla atmosféra komediálních kriminálek třeba s Newmanem a Redfordem, nikdy jsem se ani neuchechtl, nikdy jsem si neřekl: "Kčertu, to je ale dobře vymyšlený!" Tenhle film neurazí, DiCaprio ukazuje, že není jen manekýn a Hanks už jako obvykle brumlá velice přesvědčivě. Jenže to je všechno. Nic, co by si člověk opravdu zapamatoval.

Přemýšlel jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale špatný konec jsem nakonec přestal vnímat. Spielberg se tentokrát opravdu vytáhl. Už jsem ani nevěřil, že by se mi od něj něco opravdu líbilo a ejhle, Minority Report. Pravda, mnoha svým nešvarům se nevyhnul ani při té lepší části tohoto filmu (prvních 100 minut). Mezi jeho nešvary podle mě patří ta neuvěřitelná přetechnizovanost a změna lidstva za ubohých padesát let, to jeho futuristické hračičkovství, který je nakonec naprosto nevyužitý a vlastně pro film i zbytečný. Za padesát let celej Washington nikdo od základu nepřestaví. Náš svět nejspíš bude i nadále, jako ostatně vždycky, spíše smíšeninou mnoha různých stylů, doslova patlaninou tisíců barev a ne velkou jednobarevnou šmouhou unifikovaných obytných jednotek. Největším problémem celýho filmu je opět zbytečný a nevěrohodný happyend a navíc docela snadno předvídatelný. Nebýt jej, dal bych Spielbergovi první plný hodnocení a dokonce bych MR bral jako SF klasiku a to jen pár let po vzniku. Jenže k té klasice chybí opravdu úderný závěr, nějaká vymyšlená pointa, špek, něco, co by tam dal Dick, ale ne Spielberg. Trvalé snímání přes tmavé filtry dodává budoucnosti jistou pošmournost a filmu atmosféru nepříliš světlých zítřků. Ale atmosféru Dicka tu moc nehledejte. Jeho paranodní strach před sledováním, strach, že každý je agent, že agentem může být i sto let mrtvá babička, jeho nedůvěra vůči nikomu kromě sebe sama, to tu prostě není. Ale i tak se tentokrát Spielberg vycajchnoval. Chtělo by to, aby měl taky nějakou paní Hitchcockovou (jako Alfréd), která by mu řekla, že tohle do oběhu pustit nemůže, že Vivien Leigh v té sprchové scéně mrká a to ve chvíli, kdy mrkat prostě už nemůže. Jenže nikoho takovýho asi nemá a tak ten konec kvalit Hitchových konců nedosahuje. Pokud opravdu hutnou dickovku, tak toto

Když jsem byl malej, tak jsem si myslel, že ten ženich v názvu patří nějakýmu vejvarovi. No, časy se mění a já postupně přišel na správný význam. Tohle je jedna z komedií, který řadím do zlatýho fondu naší kinematografie vedle kosuků jako Kristián, Roztomilý člověk, Eva tropí hlouposti, Anton Špelec ostrostřelec nebo Velbloud uchem jehly. Na spoustu jsem určitě zapomněl, ale na tento bych nezapomněl nikdy, protože je to taková nádherná ukázka lidských archetypů, že se to jen tak nevidí. Navíc podpořená dobrými herci a jejich výkony, příjemným humorem a přestože nepříliš novátorským, tak zajímavým námětem. Postavy jsou archetypy, mnohdy opravdu až hodně karikované, ale nepůsobí proto směšně v tom horším významu. Naivní Pepička je tak naivní, jak si naivní dobře vychované děvče z první republiky představuju (to ale neznamená, že takový byly), Vejvara je naprosto dokonalý příklad nervózního, ale nepotrhlého, zamilovaného klučíka, jak pravděpodobně nikdy žádný nebyl (kromě románů z romantismu). Kondelík je maloměšťák se vším tím špatným i dobrým, co to slovo přináší a jeho žena je krásným příkladem, že otec je hlava rodiny a matka krkem tou hlavou hýbajícím. Nejlepší je ale jeho bytná, která se svou touhou vyvdat svou skoro již staropanenskou dcerku dělá větší psí kusy, než mlýnek na maso.

Takhle k ránu, někdy po půlnoci poslouchám svýho oblíbenýho Sinatru a přitom kombinuju skripty na renovaci svý stránky o něm a tu se ozve zděšený mámin hlas z obývacího pokoje, jak mě volá. "Co to?" Povídám si. "Mamka ještě u telky neusnula?" A tak se tam jdu podívat, co se děje a ona mi celá zmatená a vyděšená vypráví o nějaké nové reality show, ve které se lidé opravdu střílí a ihned svá slova doplňuje fakty z televize, kde je právě přesně ta reality show. Docela poděšen z očekávání usedám (protože co je moc, to je moc) a nějakých těch posledních dvacet třicet minut taky sleduji, ale jak čas ubíhá, vkrádá se mi na mou cynickou nedůvěřivou mysl, co to je za sračku a že to nemůže být skutečnost. A taky že ano, žádný dokument nebo reality show, ale jen hloupej americkej akčňák, navíc podle Běžícího muže. Pravda ovšem je, že pro člověka, který neviděl počáteční titulky, kterej netuší, že něco takovýho vůbec natočili, kterej se právě probudil a uviděl to v televizi, kterej není tak cynickej a nedůvěřivej vůči všemu jako třeba já, ten musí alespoň na okamžik naletět, jako se to stalo mojí mámě. I já na pár minut naletěl. Film se mi sice zpracováním nijak moc nelíbil, ale to neznamená, že ho naprosto odsoudím, protože oproti mnoha jiným, má v sobě určitou varovnou myšlenku (která sice patří už k původnímu dílu) a navíc mi poslední dobou připadá, že by to vážně mohlo brzy nastat. Vždyť reality show je o realitě a té je v televizi stále víc a to i ve filmu o ryze fantastických věcech nebo animovaných věcech (za vše třeba Shrek). Lidé se chtějí dívat na sebe, už je nezajímají namakaní hrdinové, chtějí v té televizi vidět někoho, kdo by mohl být jimi. A tak reality show získávají takový úspěch. Není to první varování v SF literárním světě na téma reality show. Nedávno jsem četl jednu povídku o tom, jak každý rok vždycky odříznou jednu vesnici od okolního světa, do každýho pokoje i na ulice dají kamery a mikrofony a pak napíšou scénář, podle kterého se budou lidé chovat (přičemž ti o scénáři neví) a tak tam vznikají různé rozbroje a takové věci. Taky to tam skončilo vyvražděním, ale televizní úspěch zaručen. Reality show je obrovský mamut, slon v porcelánu, rozjetý vlak, který jen tak něco nezastaví a před tím se tento film snaží varovat. A daří se mu to podle mě docela dobře, přestože nepříliš dobrou formou.

Zelené barety snad ani nejsou válečným filmem. Všechno se jen tak divně táhne, aby to ospravedlnilo přítomnost Amík ve Vietnamu a ani ten jeden nedůvěřivý Tomáš je již od počátku pokládán za pomýleného a taky se nakonec rozhodne trochu jinak a to prosím v situaci, kdy bych já osobně byl proti americké přítomnosti ve Vietnamu ještě mnohem víc! John Wayne tu snad ani není John Wayne. Jen blábolící figurka, která označuje Vietkongy za největší verbež pod sluncem, která se nestydí povraždit celé vesnice jen aby získali jednoho mladíčka do armády. Nevím, jestli se tak Kongové chovali, věru jsem tam nebyl a je to až příliš blízká historie, než aby byla v učebnicích, ale jedno vím jistě. Amíci nebyli červeným křížem pro domorodce. Poslední věta filmu pronesená (jak jinak) blahosklonným Waynem nasazuje zlatou korunu nudnému a zdlouhavému nicneříkajícímu snímku. Malý Vietnamčík říká: A co bude teď se mnou? A Wayne mu hrdinně odpovídá: Od toho jsem tu já. Vždycky tomu tak bylo. Brrrr. Ještě drobná poznámečka. Velice, ale velice mi exteriéry připomínaly českou PC hru Vietcong. A to opravdu hodně, jako kdyby se inspirovali přímo v tomto filmu a nebo na stejných pramenech, jako filmaři.

Není to naprostá hrůza, je to jen hrůza. Dialogy, to jsem se úplně chytal za uši. Jeden herec vedle druhýho buď unylej nebo socialistickej mravní kádr. Jedna velká láska, která však pro hlavního hrdinu až tak velká nebyla, jak dokazuje i poslední záběr. dneska už je to spíš k smíchu, přestože pokud by to bylo trochu promyšlenější, s lepšími dialogy a ne tak unyle poetický, mohl to být dorbý špionážní snímek. Jenže to by se nesmělo natočit v padesátých letech u nás, ale v Americe, kde přeci jen i u agitek hleděli na to, aby byly zábavné a tak se prodávaly. Tohle je ale strašná nuda, přestože jsem to dokoukal, jen abych viděl, jestli je mmilovaná jen sprostá imperialistická zrůda neštítící se zrazovat svou vlastní nejlepší sociálnědemokratickou vlast. No, byla a to ještě ve službách toho hnisu, který se line ze zkorumpovaného západu vydírajícího své poctivé dělníky do krve, aby pár mocných imperiálních kapitalistů mohlo nakoupit své ilegální drahé kubánské doutníky a oddat se nicnedělání.

Jako film je to naprostej blábol. Drákula je necharismatickej, přehrávající magor s plnovousem, co se neustále šklebí a nebo se ručně vypískává na nějaký "nevinný" oběti. Pornočást filmu je trochu zajímavější, než to "umění" a příběh. Tedy takto, Kay Parker je ještě relativně mladá a tak i docela hezká, ale hustota místních zarostlých podbřišků je prostě minimálně o pár řádů vyšší, než by člověk byl ochoten přijmout a zároveň zůstat duševně zdravý. Přesto je tu pár opravdu hezkých čísel, dokonce jedno s herečkou představující nemrtvolu v rakvi. Jinak tenhle film nestojí málem ani za řeč, ale je sranda se podívat, jak by taky mohl být Drákula špatnej. Tohohle upíra bych se nebál ani jako děcko, co je to za idiota.