Recenze (137)
Tygři ve městě (2012)
Občas jsem se zasmála, ale byl to škodolibý smích.
Hypnotizér (2012)
Kdybych nečetla knihu... tak by se mi film asi stejně nelíbil. Čekala jsem víceméně povedenou adaptaci, ale tohle mě velmi nemile překvapilo. Kniha se mi líbila, dobře se četla a tak jsem čekala povedenou kriminálku i na plátně. Ale nic takového. Naprosto nesmyslně propletená zápletka, která si namísto následování knihy, vymýšlí vlastní příběh, který ale téměř nefunguje. Postavy se v něm plácají jako ryby na suchu a je je téměř utrpení film dokoukat do konce.
Kouzelná romance (2007)
Sladké jako cukrkandl, přesto mě to chytlo a bavila jsem se. Kombinace animace a hraného filmu fungovala dost slušně a překvapivě i soundtrack je poslouchatelný a chytlavý.
Mládeži nepřístupno (2013)
Hodně ujeté. Nápady bizarní. Vlastně ani netuším, jestli jsem skutečně viděla film.
Hranice života (2005)
Skvělý film, který mě po dlouhé době udržel v napětí, co že se to vlastně děje. Jen docela nechápu, proč je tu k tomu tak strašně dlouhý popisek, který prakticky vyzrazuje vše, nad čím se dá ve filmu polemizovat. Kdybych si ten "oficiální text distributora" přečetla před viděním filmu, byl by pro mě Stay docela ušlechtilou nudou s pěkným nápadem, ale ne nijak zvlášť velkým potenciálem. Stay je ale obrazově neskutečně silný film, který je dost invenční a místy těžce mate, ale nakonec do sebe všechno zapadne. P.S. Opravdu ten popisek nečtěte, zkazíte si zážitek.
Sestra v akci (1992)
V dětství jsem na tomhle filmu neskutečně ujížděla. Ze současného měřítka hodnotit nebudu, ať si ty vzpomínky zbytečně nezkalím.
Hodiny (2002)
Jeden z mála filmů, který mě při každém sledování zanechává v úžasu.
Chata v horách (2012)
Skvělá odpověď na otázku, proč jsou slasher horory zdánlivě tak stupidní. Ke konci možná trochu moc přitažené, ale jinak nejlepší komedie, co jsem letos viděla.
Magnolia (1999)
Kromě prologu, kde se skutečně dějí divné věci, se toho tolik podivného v celém filmu nestane. Až na skvělé závěrečné žáby. Mozaikové příběhy mám velmi ráda a tříhodinová stopáž Magnolie mě ani na chvíli nevytrhla z pozornosti, přesto si umím představit, že by film byl stejně silný, i kdyby měl o hodinu méně.
Generace X (2005)
Nejdepresivnější film, co jsem v poslední době viděla. Don´t ignore ourselves.