Babous

Když jsem byl malý, tenhle film se mi hrozně líbil. Filmové chutě se však mění...

Nejspíš nejlepší film s Fredem a Ginger. Ne že by tato klasická screwball komedie oplývala nějak originálním dějem, ale podává ho vtipně, inteligentně, s nadhledem a pěknou hudbou. Fred Astaire a Ginger Rogers se k sobě báječně hodí a ještě lépe tančí (z pohledu laika). Úsměvné byly momenty, kdy se rozhovor zavedl na sex, přičemž konzervativní 30. léta nedovolila nic víc, než náznaky a odbočky.

Harold Lloyd ani Charlie Chaplin mi k srdci nepřirostli. Harold proto, že jeho grotesky mi přijdou příliš umělé a nadsazené, přičemž hlavní hrdina si většinu svého neštěstí přivodí svou vinou (Buster Keaton se oproti tomu do nesnází dostává nešťastnou náhodou či shodou okolností). Charlie Chaplin proto, že jeho tulák byl v podstatě zloděj a h*jzlík, jednal nečestně a vysmíval se neštěstí druhých. O patro výš hodnotím třemi hvězdami hlavně kvůli legendární scéně na hodinách a akrobatickému výkonu, který ve 20. let jistila maximálně tak matrace.

Potěšily pěkné minirole pro Zsa Zsu Gabor a Marlene Dietrich a hudba. Děj vyprávějící o drogách na americko-mexických hranicích mne však příliš nenadchnul.

První část mě vůbec nebavila, kněz byl takový h*jzl, až to hezké nebylo a všichni ostatní k vzteku naivní a nicnetušící. Ale jakmile děcka utekla, začal jsem jim držet palce a najednou jsem nemohl spustit oči z obrazovky. Chci vyzdvihnout výkon Lilian Gish, která od němé éry mnoho dobrých hereckých příležitostí nedostala a tady dokázala, že to skutečně byla paní herečka.

Velice příjemné překvapení. Tu původní a první Planetu opic jsem viděl teprve nedávno a měl jsem z ní pocit dobrého filmu, který ve své době musel být absolutní pecka, ale od té doby si na něm pochutnal zub času. Zrození Planety opic je oproti tomu přístupnější dnešnímu divákovi, nabité svižným a logickým dějem, dobrými hereckými i počítačovými výkony a určitým nenásilným poselstvím.

Ne že by Elvis uměl hrát (i když tady hraje víceméně sám sebe), ale film zachraňuje pěkná atmosféra rocknrollových 50. let, hezké písničky a sympatické postavy.

Zvláštně krásné po vizuální i dějové stránce. Z filmu jde poznat, že režisér se zabývá vzhledem: stylové prostory, oblečení i jednotlivé scény mají cosi navíc. Film vypráví o střetu mládí se stářím, o lásce, o samotě a o možné jaderné válce, která na počátku 60. let visela nad světem jako hrozba. Z filmu mě nejvíc zaujala slečna, která jakoby z oka vypadla Brigitte Bardot a během celého filmu neřekla ani slovo, dvojník James Deana na parkovišti při západu slunce před plakátem na film Psycho a úžasná dobová hudba. Musím pochválit i herecké výkony Colina Firtha a nadějného Nicholase Houlta. Jenom mě trochu zamrzel ten konec, ale nakonec dávám pět hvězd.

Kýčovitý a naivní horor z 30. let se skvělou atmosférou (funkcionalistická architektura se setkává s expresionistickým osvětlením uprostřed romantické divočiny kdesi v Maďarsku), ale slabým a nudným dějem a skutečně příšernými hereckými výkony (spíš než výkony to byly prkenné křeče).

Laškovité, veselé a plné sexuálních dvojsmyslů. Sympatičtí námořníci a sexy slečny (zvláště ta tmavovlasá vědkyně). Opravdu jsem se u toho bavil, i když na konci mě nebavila desetiminutová baletní sekvence.