Marigold

Německá Zóna soumraku s výborným vizuálem. Jinak topornost až za hrob. Pilot buduje napětí tím, že sčítá různá zneklidňující klišé, obvykle zapasované do kulhavých dialogů naprosto nijakých postav.

Wirkola to ukočíroval v mezích možností solidně, byť mít na place 7x Noomi, to zavání bolehlavem a ne že by občas to hraní do prázdna nebylo cítit. Škoda, že škrabalové Botkin a Williamson z plnotučné látky udělali takovou řídkou a nakyslou čalamádu, jejíž logické kopance musí režisér zachraňovat béčkovými výstřelky (zábavnými). Celkově to je taková bizarní směsice Equilibria, nového Total Recall s druhým nálevem z Minority Report a Potomků lidí, ke svojí škodě je to zhruba stejně inteligentní jako první jmenované. Takže logický cedník s průstřelem hlavy. Kdo neodhadne pointu hodinu dopředu, patří do cryo komory. Tohle měl napsat Andrew Niccol a čauve. Jako večerní sedativum OK.

Místy toporně aranžované a ve výsledku vlastně bezradné, nejvíc nápadité je závěrečné počítadlo mužů a žen v titulcích. Jedna z mnoha ukázek, že nejtěžší je v diskusi překonat vlastní zákop.

Měli jsme psa a kočku aneb když se Islanďan utne. Banální rodinné drama s třeskutě detailním twistem do sousedského slasheru. Že se kritici smáli chápu. Jinak by museli brečet.

Osm dílů čekání na tenhle mash-up všeho, co mám na Star Treku rád... není to trochu moc? Každopádně teď je dobrá šance začít znovu a líp...

Arty grindhouse, který svým pomalým tempem a lidským křižníkem Vincem Vaughnem drtí lebky. Extrémně precizně vybudované napětí a režijně bravurně zvládnutý přeskok od realistického úvodu až k důsledně béčkovému finále v prostředí sklepního pekla pro zvané psychopaty. Feat. boží camea pro žabí oči Udo Kiera a verbální mráz Franka Melameda. Prostě portrét světa, který nezná slitování, s žiletkovými konturami. Bradley Thomas je nejtvrdší a nejchladnokrevnější zmrd na trhu s utrpením. North of OK, south of cancer. V mým ideálním světě vyhrávají ceny za režii na velkých festivalech lidi jako S. Craig Zahler. Protože, božínku, todle je INOVATIVNÍ kopačka do rypáku, režijní masterclass, přitom žánrovka, která si mě vodila za rypák od první vteřiny.

Brutálně komplexní studie lidského chování, která extrémní materiál z věznic vždy subtilně převede do každodenního života hlavních hrdinů. Cit pro detail, rytmické dialogy, ironii a neokázalé napětí "ve druhém plánu" z toho dělá seriál roku.

Silly retro epizoda. Škoda, že to v kontextu seriálu vyznívá spíš jako další projev tápání.

Pohodový šestákový mash-up lepších a dotaženějších filmů, který nahoru táhne rozjívená Landonova režie, dynamický střih a řádně křupavá "biotch" Jessica Rothe, naopak dolů ho sráží druhá polovina, kde scénář už nemůže spoléhat na ukradené nápady a musí celý ten loop nějak vypointovat. Přičemž tomu začnou ujíždět nohy do všech stran. Ale zábava dobrá, silná trojka.

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci.