Mefistofelle

Pokud by byl ve slovníku výraz "scénáristický orgasmus", jistě by pod ním bylo právem uvedeno jméno tohoto filmu. Nestává se zas tak často, že by se hned první režisérův film stal legendárním, ale Kevinu Smithovi se to povedlo. Některé hlášky by měly být tesány do kamene. Herecky je vše zvládnuté jen s pár výhradami na výbornou a i když se nedočkáme žádných extra kamerových kouzel, ale čistě statických záběrů, byla jsem přilepená na obrazovku takřka od začátku do konce. P. S.: Jay s Silent Bob - k těm není třeba dodat víc, než že jsou naprosto perfektní :).

Málokdy se mi stane, že by mě nějaký trailer zaujal tak, že bych měla potřebu jít na daný film do kina. The Woman in Black se to povedlo, ale jak už to tak bývá, trailer sliboval mnohem víc, než jsem ve výsledku dostala. Příběh je jednoduchý a víc klasický už ani být nemůže. Strašidelný barák odstřihntý od zbytku města, hlavní hrdina, který se vyrovnává s nějakým osobním problémem, a temná historie jedné rodiny. Plus umírající děti... Jak je vidět, nic nového a objevného se čekat nedá. Co poněkud vyčnívá nad jiné filmy podobného žánru je pěkné prostředí a kulisy. Zvláště ten dům působí místy opravdu děsivě. Daniel Radcliffe v hlavní roli sice nezklamal, ale na druhou stranu ani kdovíjak nenadchnul, což ovšem bylo dáno taky tím, že tam vlastně ani nebylo pořádně co hrát. Co však trochu zamrzelo byl způsob, jakým se v tomto filmu straší. Očekávala jsem trochu víc než jen předvídatelné lekačky typu "hraje dramatická hudba, hrdina se blíží k místnosti kde se ozývají divné zvuky - BAF! - objeví se nějaká divná baba". Zvlášť ta předvídatelnost to trochu kazí. Naštěstí je tu však i přesto dost dobrých hororových, byť ne zrovna strašidelných scén na to, abych to definitivně neodsoudila jako podprůměrný film. Shrnula bych to tak, že jsem očekávala pořádně strašidelný horor, ale dostala jsem vizuálně velmi přitažlivý film, který bohužel moc postrašit nedokázal.

Tak tohle mi opravdu vyloženě nesedlo. Jak píše uživatel obitus, po technické stránce je to provedeno dobře. Také interiéry jsou pěkné a herci nejsou úplně mizerní, ALE... hororovou atmosféru to prostě nemá. Jakmile se totiž po dlouhých minutách dialogů začne něco dít, je to vzápětí shozeno nějakou stupidní scénou (ta holka hrající si v prostěradle na ducha) nebo dalšími monotónními dialogy. Ať nad tím přemýšlím z jakéhokoliv úhlu, Westův záměr prostě nechápu. Nevím, co z toho chtěl mít, ale jako horor to u mě rozhodně neprošlo.

Nomads je film, který tak silně sází na určité věci, že některé jiné bohužel nedokázal dotáhnout. Tou silnou stránkou jsou herecké výkony, které jsou v případě všech postav velmi dobré. Zejména Pierce Brosnan mě opravdu potěšil, ačkoliv jsem ho nikdy neměla moc v oblibě. Dokonce bych řekla, že role antropologa Pommiera je ta nejlepší v jaké jsem ho zatím viděla. Děj se odvíjí slušným tempem a člověk se nudit nestihne, ovšem co trochu pokulhává je ona hororová část, která se dle mého kdovíjak nepovedla. Umím si rozhodně představit strašidelnější věci, než vystajlovaná děcka na motorkách. Chápu, příběh si to žádal, ale přeci jen to mohlo být mnohem zajímavější. Vždyť polovinu filmu je jen vidíme jak blbnou nebo někde postávaj či posedávaj a tváří se drsně. V té druhé polovině se zase jen baví stalkingem hlavního hrdiny. Ke konci už se sice děcka konečně vybičují k něčemu pořádnému, ale to už je trochu pozdě. Původně jsem to jako takový problém neviděla, ale poté, co se mi film trochu rozležel v hlavě, mi to tak už přišlo. I tak je ale Nomads kousek, který ostudu nedělá.

Tenhle film vám dává jenom dvě možnosti - buď máti rádi grindhouse nebo ne. Nesnaží se o žádné moderní pojetí grindousu jako se o to pokusil Rodrigues (čímž ovšem netvrdím, že jeho pojetí je špatné), tedy takové, které je přijatelnější pro větší skupinu lidí, ale jede si svou oldschoolovou cestou a vzdává tak hold starším snímkům, za kteréžto by koneckonců mohl být celkovým svým laděním snadno zaměněn. Z toho plyne, že pokud jste vyloženými fanoušky žánru, nejspíš nebudete zklamáni. Má to samozřejmě všechny náležitosti, které ke grindhousu patří - sex, násilí a trochu toho gore, všechno servírováno spolu s drogami ve velmi hojné míře. Děj je svižný a postavy zajímavé (zvlášť štětka Marla), i když v některých ohledech možná až moc stereotypní. Jediný problém jsem trochu měla s hlavní hrdinkou, jejíž postava prostě podle mě není napsaná a koneckonců ani zahraná moc dobře. To, že se v mnoha ohledech jedná o vykrádačku jiných podobných snímků (I Spit on Your Grave a další) jsem odsunula během sledování stranou a užila jsem si to od začátku do konce. A říkám - víc takových pokusů!

Frantíci se spojili s Nizozemcema a vytvořili krásný eurohoror/thriller, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru. Sledujeme zde dva paralelní příběhy. Ten první je o muži, který hledá svou ztracenou přítelkyni, o kterou přišel když spolu jeli na dovolenou do Francie. Ten druhý je o spořádaném profesorovi s dobrým společenským postavením, ženou, dvěma dcerami a pěkným bydlením, ovšem taky se snem unést nevinnou ženu, se kterou by si mohl dělat co by jen chtěl. Příběh se rozvíjí poměrně pomalu, což ovšem na druhou stranu dává prostor pro poznání postav a jejich motivací. Ke konci, kdy už je Rex blízko k zjištění skutečné pravdy o zmizení své přítelkyně, jsem byla natěšená na to, jak se vše vysvětlí a jak bude vypadat závěr. S obojím jsem byla velmi spokojená, což se mi zase tak často nestává, protože málokterý filmař (alespoň z mého úhlu pohledu) dokáže natočit závěr, který by byl adekvátní. Zde se to povedlo na jedničku. Spoorloss rozhodně jen tak z hlavy nedostanu a proto si svoje čtyři hvězdičky zaslouží.

Věřit procentům zde na ČSFD se opravdu někdy nevyplatí. Soudě čistě jen podle nich jsem očekávala neskutečnou pecku a tak jsem se vybavena pivem a spoustou jídla těšila na pořádnou psychonálož. Výsledek? Vyloženě zklamaná nebo naštvaná nejsem, ale opravdu jsem čekala o dost víc, než jsem nakonec dostala. La Traque by se dal totiž velmi trefně nazvat Povídající si chlápci v lese. Ano, ti chlapíci většinu stopáže opravdu jen chodí po lese a řeší svůj loveckej koníček a později způsob jak chytit ženskou, která na ně chce na policii prásknout, že ji jeden z nich znásilnil. Čehokoliv jiného je tu velmi málo. Pokud očekáváte klasickej "rape-revenge" film, varuji vás - kromě toho "rape" to s tímto žánrem společného moc nemá. Ne že bych to osobně brala jako nějakou obrovskou chybu, nevyžaduji aby všechny (sub)žánrovky byly nachlup stejné, ale celková koncepce je tak nešťastná, že bych byla radši, kdyby tam z daného tématu bylo víc. To, na čem film ztrácí mdlým a nedynamickým dějem, dohánějí herecké výkony, které jsou vcelku obstojné, stejně jako psychologické vykreslení jednotlivých postav. Zvlášť Mimsy Farmer si zaslouží hvězdičku navíc čistě sama pro sebe. Suma sumárum - jsem ráda, že jsem tuhle klasiku viděla, ale kdyby se tak nestalo, o moc bych nepřišla.

U Panelstory jsem se výborně bavila. Styl, v jakém je tento sídlištní opus natočen, je v mnohém velmi podobný tomu, který známe z Vlčí boudy. To znamená nezvyklé kamerové úhly, dlouhé nebo opakující se záběry na zdánlivě nedůležité předměty a scenérie plus herecké výkony, které sice nejsou dokonalé, ale k filmu pasují. Osobně jsem měla nejradši jistého ukecaného dědu projevujícího nebývalý zájem o všechno, co se na sídlišti děje :). Samotné prostředí ukazuje realitu dané doby kdy se masově stavěly obrovské šedivé paneláky a ještě než byla jejich stavba dokončena, byly zabydlovány lidmi nejrůznějšího druhu. Uvidíme zde herce a lamače ženských srdcí v jednom, mladou maminku i pracující lidi sředního věku. Všichni zde mají své vlastní příběhy, které se nevzájem prolínají. Rozestavěný sídlák je vlastně takový malý nevzhledný a zablácený mikrokosmos, který si žije vlastním životem, ne však v mnoha ohledech o tolik jiným, než ho známe dnes. Postavy řeší banální situace, ovšem Chytilová nám je servíruje tak, že nám skoro přijdou nevšední a něčím zvláštní. Nechybí samozřejmě jistá dávka humoru i absurdních situací. Za sebe Panelstory doporučuju a dávám čtyři hvězdičky.

Věru Chytilovou jsem měla dodneška spojenou jen a pouze s Kurvahošigutntag a o jiné její tvorbě jsem neměla ani potuchy. Byla to chyba, protože Vlčí bouda je film, který je neobvyklý a velmi zajímavý. Už jen žánr je pro českou filmovou scénu neobvyklý - hororovému sci-fi v českých podmínkách bohužel moc pšenka nekvete. A jak se s tímhle žánrem dokázala Chytilová vypořádat? Musím uznat, že vcelku obstojně. Podivná kamera a zvuky od pana Kocába vytvářejí parádní atmosféru, stejně jako zasněžené hory mimo dosah civilizace. Někomu by možná mohly vadit (ne)herecké výkony představitelů rozjívené mládeže, ale já osobně mám z toho spíše pozitivní pocit - filmu to dodává jistý absurdní nádech a na to já vždycky slyším. Jediné výhrady bych měla k ději, který místy lehce uspává, a k nedostatečně rozvinuté pointě, která měla mnohem větší potenciál. Pokus je to smělý, nikoliv však dokonalý. Přesto jsem ráda, že jsem měla možnost to shlédnout.

Celou dobu se Black Death tváří jako kdyby měl přijít nějaký zázrak. Jenže ten se bohužel nekoná. Pokud se dostanete přes poněkud zdlouhavý začátek plný zcela nadbytečných scén, možná budete očekávat, že konečně nastane nějaké to pořádné hororové psycho. Nestane se tak. Celou dobu to zdánlivě směřuje k něčemu velkolepému, ovšem tyto snahy se nakonec utopí v hromadách dialogů, které jsem po čase přestala úplně vnímat. Samotný závěr se sice snaží býti zajímavým a neobvyklým, ale to se mu daří jen napůl. Pozitiva filmu jsou docela sympatické hlavní postavy a pěkná výprava, ale to je krom pár trochu lepších scén prakticky vše.