Kaka

Událost roku 2015. Už od první scény přepadení tábora je jasné, že filmařsky je to někde jinde (ta kamera a minimum střihů !). I když je mnoho věcí zbytečně diskutovaných (např. herci), ten zážitek při sledování tohohle syrově špinavého survival příběhu se dostavil tak, jak se všeobecně očekávalo. Innaritu je nejsilnější ve vyobrazení čehokoliv. Scénáristicky se nic moc objevného nedá očekávat, vždyť hnací motor celého filmu je pomsta - jedno z nejprimitivnějších a zároveň nejvděčnějších témat. Ale punc který tomu dokáže tenhle Mexičan vdechnout pomocí vypiplané formální stylizace tvoří jedinečně opulentní a žánrově čistou podívanou. Bylo to příliš dlouhé - jediné selhání. Kdyby bývali tvůrci zůstali jen striktně přízemní a odpustili by si snové scény ala Terence Mallick, bylo by to flawless.

To opravdové jádro filmu a to nejlepší v něm uvidí jen člověk, který je/ byl v kůži postavy Anne Hathaway. Ten stres, tlak a věčné nestíhání je skoro hmatatelný přes televizní obrazovku. Trefa do černého a v rámci odlehčeného amerického filmového popíku zřejmě vrchol roku. Dechberoucí interakce mezi Hathaway a De Nirem. Škoda slabšího finále. Emoce se konají totiž uprostřed, když to není chtěné, ale bezprostřední.

Extrémně užvaněný, megadlouhý a do sebe zahleděný Tarantino, který vrátil Gaunery o 150 let zpět v čase, akorát zdvojnásobil stopáž filmu a změnil asi tak 20 procent scénáře a dialogů. Nečekal bych něco tak málo svěžího a neoriginálního vzhledem k jeho dosavadní tvorbě. Samozřejmě tradiční dlouhé, do absurdity dovedené dialogové pasáže lízlé divadlem jsou super, stejně jako vedení herců a očekávané splatter finále. Nicméně těch spaghetti westernů už bylo tak akorát dost. Navrch tomu dává korunu Tim Roth, který se marně snaží dělat úplně stejná gesta a kreace jako Christoph Waltz, který zřejmě nebyl na tuhle zimní taškařici k mání. Kde je ta invence, originalita a multitématická pocta všemu možnému i nemožnému s tunou nápadů na každém kroku, která byla tak patrná v Kill Bill ?

Nejuměřenější Helgeland co jsem zatím viděl. Film, kde všechno funguje přesně podle na začátku jasně stanovených kontur. Vše co přijde čekáte, stejně tak happy end. Ford je stoprocentní správňák majitel, Boseman je zase černošský správňák hráč a emocionální vrchol se z toho všeho správného tak úplně nedostaví (snad až na nejlepší scénu filmu - rozmlácení pálky). Není to ani ten přízemní, sugestivně progresivní biják jako Moneyball. Ale kouká se na to krásně, neb je to všechno do detailu vypiplané a veskrze uhrančivě pozitivní.

Esence toho nejlepšího ze starých dílů, precizně dávkovaných kapek nostalgie a zároveň plně přizpůsobivý produkt naší doby, tedy parametrům, které dnes od filmu chceme a očekáváme. To je přesně Creed. Tohle jsem očekával od Star Wars a nedostal jsem. Od Creeda jsem nečekal nic a dostal jsem v podstatě vše. Vrchovaté emoce a totální sympatie k hlavním hrdinům, především pak ke Stallonovi, který se změnil. Stal se z něj citlivý herec, plný charizmatu a životních zkušeností, který dokáže zapůsobit nejenom s kulometem v ruce, ale překvapivě mrštně a suverénně i v komorních scénach, kde používá maximálně osobitě taková ta moudra, která všichni známe, ale ne od každého je chceme slyšet. Pro hard-core fandy původních sérií a pro filmové nostalgiky to bude absolutní TOP, protože to má ten studený zimní street feeling (ikonická poslední scéna) původních dílů a díky bohu to není tak moderní, jako poslední Rocky. Musí se to prožít, stejně jako jednička.

V 91. stačilo jít si vlastní cestou a nerespektovat sociální a finanční systém, dnes to musí být šmrnclé spiritualitou a především "zemi bereme, zemi vracíme". Krásné, ale trochu nedomyšlené, protože i tito drsní hoši přece někde musejí brát peníze na ty svoje luxusní auta, párty na jachtách, adrenalinové sporty a cool tetování. Krom toho jim ty řeči nevěříte ani trochu až na Edgara Ramireze - ten chlap je čisté CHARIZMA. Velká škoda, že to nemělo větší spád a čistší, resp. žánrovější (akční film) obsah. Protože vizuál a režijní nápady OK, příroda super a celé je to technicky/atmosfericky zvláštně podmanivá věc (namísto rockových vypalovaček je tu obvykle ambient post-rock apod.) se studeně našedlými kamerovými filtry, navíc pro fandy extrémních sportů to bude totální slast. To je ten aspekt, kde je snímek určitě nejsilnější. Scéna šplhání na Angel je fantastická. Vidět to doma na bluray ale úplně dostačuje.

Trochu z retro fláků, líznuté civilností Jakea Reachera s hudbou, která zní jako kdyby se Atticus Ross po nocích nudil, tak něco nahrál aby se neřeklo. Pachuť pomsty jsem moc necítil, ale pachuť scénáristicky prapodivně koncipovaného béčka s ještě zvláštnějším dějovým twistem uprostřed už ano a docela zřetelně. Nepopírám pár skvěle vygradovaných scén, ale jinak je to neslané nemastné. Motivace postav divné, směr, kterým se příběh ubíral jen těžko pochopitelný, navíc posouvaný mnohdy až příliš velkými náhodami.

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe.

Prvotřídní cukrkandl. Redford má tu výhodu, že i když natočí sportovní film plný klišé, přehnaného idealismu a jednoduchých, snadno uchopitelných výrazových prostředků v každé druhé vlně skouzávajících do sentimentu, nedá se to označit sračkou. Je to možná díky jeho lidské vyzrálosti, či citu/umu jakožto filmaře, nicméně dělá to tak nonšalantně starosvětským způsobem, že ač je tenhle film v podstatě triviální příběh o ničem, hezky se na to kouká a sem tam se člověk v těch metaforických paralelách, které cedí s úsměvem od ucha k uchu Will Smith, chtě nechtě najde. Charlize Theron v jedné ze svých nejlepších a nejcharizmatičtějších rolí.

Působivý dokument. Krátký, úderný, všeříkající nejen o tvrdém tréningu a impozantním životu slavných hokejistů s milionovými smlouvami v NHL, ale zároveň o spletité cestě na vrchol, ruské demagogii a propagandě, která kulminovala za doby studené války a za neustálého napětí mezi velmocemi. Aneb sport byla vrcholná politika. Krátká stopáž je tentokrát výhoda, protože na 120 minut by těch zamyšlených pohledů a relativně opakujících se jakkoliv působivých výpovědí hlavních hvězd bylo až příliš. Takhle naprosto akorát.