Kaka

Chvíli máte pocit, že se to svojí niterností a precizním vedením bude podobat tomu lepšímu od Minghelly, místy po nás svojí atmosférou a osudovostí hlavní trojice pomrkává Pokání a v závěru poznáte akorát moderní, decentně udělanou, místy emocionální červenou knihovnu pro ne úplně blbé diváky, kteří chtějí přece jen něco více, ale hlavně nic invenčního, mimo jejich rámec vnímání. Trestuhodně průměrný film s výtečně hrající Saoirse Ronan, které je tu škoda pro tak normální příběh s natolik fádním vyústěním.

Prapodivný experiment a směska všeho možného s těžko překonatelným kamerovým démonem Lubezkim, jehož exhibice je zábavnější a zajímavější, než satirický příběh ala Woody Allen, kterému však chybí špetka nadhledu a odlehečení. Celé je to příliš divadelní, dlouhé, dusné s alegorickými přesahy, které mnohdy nejsou ani příliš čitelné a pekelně rozostřují jádro děje. Má to vedle kamery své klady (téměř všichni herci), ale těžko řici od kdy se dávají Oscary za něco nového, namísto něčeho opravdu dobrého.

Tohle je podnikání. Žádné zeširoka vzaté skákání v čase, ale naservírování počátečního pekla ve světě byznysu v přímém přenosu s famózní Jennifer Lawrence. Scéna po scéně, záběr po záběru. Všechny emoce jsou na místě a má to neskutečnou energii. Pro jedince co se svým nápadem začínali podobně strastiplnou cestu je to dvojnásobný nášup. K nepochopení je pak úvodní nahořkle "woodyallenovský" rozjezd, který je plný prapodivných individuí a zvláštních režisérských postupů - je potřeba cca 30 minut posečkat. Ke konci ale čím dál lepší a jasnější, stejně jako životní cesta hlavní představitelky. Jennifer si krade některé scény vyloženě pro sebe, neskutečné, měla dostat Oscara spiš než Brie Larson, která byla holt v méně komerčním bijáku.

Levná, úsporná a přece áčková filmařina, kolem které se točí celý Hollywood. Spotlight není o emocích, ale o faktech, proto ty Oscary. Skvělá věc a zároveň největší nevýhoda pro diváka, jelikož tahle dvouhodinová procedurálka je místy trochu monotónní, únavná a neosobní. Na druhou stranu tématika o které se tu mluví a výpovědní hodnoty které zanechává jsou bezprecedentní, skoro až démonické a jasně indikující, že církev je prvotřídní svinstvo.

Bohužel je to opět to samé. Záchrana světa, nezničitelný záporák, jakási magická imaginární energie, ty správné hodnoty. Tohle od nudy a ohranosti nedokáže záchránit ani osvědčený hitmaker Campbell, jinak znamý jako velký inovátor již zavedených značek (Zorro, Bond). Ne snad, že by opět bezprostřední Reynolds nebyl super, jenomže ty šíleně přepálené kulisy vesmírných světů jsou jen o chlup horší, než celá ta pofidérní mytologie. Takže hold trikařům ano, ale chtělo to lepší projekt, potažmo lépe ho zpracovat. Velkou výhodu má Blake Lively, která by klidně mohla jenom někde stát ve večerní róbě a všechno by bylo v pořádku. To je ale na filmový zážitek málo, specielně pokud jde o komiks, kde je přetlak jako blázen a ničení planet na dvacátý způsob už by odradilo i zarytého fandu zelené barvy.

Přesně trefený Ben Foster, jinak ale příliš chladná a oddosobněná mozaika, která je natočená ve stylu Rush, tedy polodokumentaristické/polofilmové, především ale strhující, dravé s tahem na branku, avšak zatímco prvně zmiňovaný film je i při razantním stříhání a zkratkovitém vyprávění na úkor drajvu spektakulární právě v tom, jak na malém prostoru dokáže zprostředkovat ryzí, hluboké emoce, The Program to nedokáže. Armstrong je tu až příliš chladný a nelidský, takže s ním nelze moc sympatizovat a nelze si z něj brát to či ono. Jako dokument to pak selhává ve výpovědi, která je s nabývajícími minutami stále více filmová. I tak ale respekt před tvůrci, protože tématika je to vcelku unikátní a těžko zfilmovatelná

Úplně ta stejná letní jízda jako v After The Sunset, akorát o 12 let později s více prošedivělým Brosnanem, který je stále stejně charizmatický a nestárnoucí Salmou, strkajíc do kapsy o 15 let mladší Jessicu Albu. Namísto lupičské komedie tu máme lamentování o životě věčného záletníka, který je v jádru vlastně fajn. Občas legrace, ale povětšinou je to absurdně přitažené za vlasy s nulovou gradací děje. Pár prosluněných záběrů to nezachrání. Oddychovka na úrovni se příliš nekoná.

Marvel byl už skoro na odpis s těmi svými sterilními, stále stejnými filmy o superhrdinech. Civil War je ale trefa do černého a výrazný posun kupředu. Hraje se v rámci možností na temnou emocionální strunu, otevírají se zajímavé otázky mezinárodní bezpečnosti a zákonů, střílí se do vlastních a k tomu se divák velmi elegantním a nevtíravým způsobem seznamuje s dalšími borci do party. Je to téměř podobně zábavné jako první Avengers, jen to udělalo ten malinký půlkrok kupředu, protože přece jen během těch čtyř let jsme viděli minimálně pět velkých komiksovek, které byly stále na jedno brdo. Nechybí samozřejmě tradiční věci jako strhující akce - mimochodem ta přehlednost ze dvojky tady je a i tak to ještě boostuje, chemie hlavních hrdinů a byť je to stále stejně jednoduché a bez odboček, baví to velice, protože tolik parametrově zajímavých a různorodých postav na plátně jen tak neuvidíte. Zdaleka jedinou nejzajímavější a emocionálně skutečně plnohodnotnou postavou zůstava však pouze "Bucky" Winter Soldier.

Škoda posledních pěti minut, které člověk čuje různými náznaky a střípky už od poloviny a ano, je to průser. Jinak by to byla neskutečná palba. I tak je to ale v rámci tématu "americké ekonomické/realitní/hypoteční krize" ještě o chlup lepší než Big Short, který je zbytečně vrstevnatý, s velkým množstvím nasteroidovaných superbrokerů, užvaněný a pro laika složitý s velkým množstvím nicneříkající změtí čísel. 99 Homes je neskutečně přímý, bezprostřední a syrový film, kde krize nevyniká přes čísla na papíře, ale přes stres a utrpení na ulici, přímo v akci, to když chudáci přicházejí o své nemovitosti a nekompromisní Michael Shannon jen diriguje ze svého nového Range Roveru svoje další démonické galapředstavení, tentokrát materialistického makléře. Tak intenzivní, že se dostane pod kůži. Nebýt závěru, tak je to jeden z nejtvrdších filmů za poslední dobu. A ač jsou protistrany jasně rozvržené a ví se kdo je good guy a kdo je bad guy, nelze v jistých aspektech nechápat obě současně.

Když to nejde horem přes komiksy, tak to půjde dolem přes ultra vizuálně odladěné zvířecí skoroanimované dobrodružství ? Ani náhodou. Ta tam je hustá atmosféra knihy. Tady se skotačí a dovádí o sto šest a nebýt všelijakých technických propriet a neskutečně vypiplaného digifestu zvířátek, která tady tomu všemu vévodí, nebyl by to horko těžko ani průměr, protože těch pár vtipných glos nezachrání obrovsky krátký, zoufale málo rozmáchlý příběh a nevyrovnané tempo. Avatar v technické opulentnosti stále nepřekonán a že tady ta snaha byla cítit až přes plátno !