KarelR

Nejslabší Expendables. Někomu ten směr možná vyhovuje, Patrick Hughes ale podle mě natočil úplně standardní velkolepý akčňák, který už výrazněji netěží z faktu, že se v něm sešly obří akční hvězdy. Prostě je tu parta ostrých borců různého věku, kteří se musí naučit táhnout za jeden provaz, a kolem nich pobíhá spousta postradatelných ozbrojených ňoumů. Ne že by to minule a předminule bylo výrazně jiné. Jako nadstavbu jsme ale dostávali stathamovské exhibice, ultimátní nahláškovaná setkání nebo vychutnávkové duely, což do trojky ne a ne zabloudit. Všichni tu jen ladně přebíhají z akce do akce, aniž by po nich nepřátelé začali střílet (!), přičemž v kecacích částech vlastně excelují pouze Ford s parádním Gibsonem. No a co nějaké kulervoucí scény? Kdepak. Akorát se vrší střelecká rutina a slabé trikařské hrátky, které vyloženě rozbíjejí jinak fajnový retro feeling. Měli se Expendables pokusit o podobný krok kupředu? Určitě. Bohužel z toho ale nevypadl moderní nářez, nýbrž překvapivě mdlý závěr trilogie. Vážně netuším, kam to dovede případná čtyřka... (6/10)

"I just started my period two days early." "So see you in five days or so." "Seriously?" "Well do yours last longer?"

Zábavná comicsovka se sympatickými hrdiny, která víc než Star Wars nebo Avengers připomíná nový Star Trek. Strážci Galaxie sice nemají drtivou dynamičnost Abramsova rebootu, jinak ale podědili většinu jeho předností i chyb. Na jedné straně máte výbornou ústřední partu, která umí hláškovat i vyvádět akční kejkle. Na té druhé však stojí limity rodinné zábavy a především stejně nedomrlý záporák. Ronan oddaně kráčí ve šlépějích posedlého Nerona (případně Malekitha z druhého Thora) a jeho snažení likvidovat a vraždit nemá dostatečně hmatatelné podloží. Proti Strážcům tak nestojí řádně zavilá hrozba, ale jen další supersilný magor, což z filmu dělá výborný origin, jenž se bohužel nezvládne překlopit do ultimátního sci-fi nářezu. Ve finále tu tedy máme překvapivě emocionální a roztomile vyšinutou space operu. Třeba na famózní dvojku Kapitána Ameriky jsou ale Strážci Galaxie krátcí a zůstávají tudíž po boku vydařených marveláckých jistot z ranku Avengers. Nabízejí svěží nový svět a spoustu zábavy? To bez debat. Pořád si při nich ale uvědomujete, že je žánrový strop o něco výš. (8/10)

Takhle se točí dvojky! Sice bych neřekl, že je Úsvit nutně lepší než Zrození, svoje místo na slunci si ale rozhodně zaslouží. Je totiž tematicky a myšlenkově košatější a trikově vypiplanější, přičemž se stejnou vervou upřednostňuje hutný příběh před dynamickým spektáklem. Ne že by na nějaké ty akční opičárny nedošlo. Reevese ale daleko víc zajímá, proč k nim vůbec dojít má a co z nich vyplyne, paradoxně tak stejně jako protagonisté netoužíte po opulentních masakrech, nýbrž po míru. Je ale soužití lidí a opic vůbec možné? A může za stahující se smyčku vyděšená lidská nátura, opičí naivita nebo něco jiného? Pozvolna destilované odpovědi rozhodně stojí za to. A kdyby k nim po brilantních dvou třetinách filmu vedlo o něco silnější finále, byl bych vyloženě v sedmém nebi. (8/10)

Mám plýtvat superlativy, nebo stačí napsat, že je 22 Jump Street ještě o ždibíček lepší než první díl? Sice už logicky nemá tak svěží a překvapivý styl, Lord s Millerem to ale dobře vědí. A tak překvapují o něco nenápadněji, mistrně utahují komediální šrouby a vůbec se srdnatě snaží o to, aby vás nenechali ani na vteřinu vydechnout. Na řadu scén proto budete s chutí vzpomínat ještě dlouhé hodiny po návštěvě kina. A je jen otázkou času, než zatoužíte po neodvratné druhé projekci. (9/10)

Čím víc nad tím přemýšlím, tím míň bych si vlastně stěžoval. Transformers nám totiž už třikrát ukázali, jak chtějí vypadat, a těžko se to někdy změní. Takže tu jednoduše máme čtvrtou dávku ohlušujícího bombardování epickou akcí, ve kterém se ztrácí příběh, postavy a vůbec všechno, co byste měli požadovat od plnohodnotného filmového zážitku. Transformers: Zánik tak vážně není nikterak kompaktní podívaná. Pokud ale i počtvrté přistoupíte na to, že se Michael Bay drží čistě sequelového pravidla "víc, víc a VÍC", mohli byste z kina odcházet docela spokojení. Ano, logika, vyváženost a bohužel i rytmizace akce zase letí oknem, takže je tenhle polorestart hlavně ke konci dost ubíjející. Pozitiv ale na druhou stranu není málo a patří mezi ně jak lépe vykreslení roboti (stačilo jim dát hlasy Johna Goodmana nebo Kena Watanabeho!), tak opulentní měřítko (Jenom 165 mega? Uvěřil bych i 300!) a Mark Wahlberg, který si přepálené kousky s emzáckou puškou hrozně dává. Pokud jste trpěli u trojky, budete pravděpodobně trpět i u téhle 166 minut dlouhé reklamy na auta, elektroniku a oblečení. Pokud vás ale bavila, připravte se na ještě velkolepější nášup, kde se holt za zmačkané plechy a řvoucí motory platí spoustou tradičních blockbusterových failů.

Z půlky feel-good oddechovka, z půlky vydřený doják. Hvězdy nám nepřály těží z výborně obsazených hlavních hrdinů a šibalského scénáře, v poslední třetině ale přeci jen dojedou na to, že musí hláškovací polohu opustit. Natahované finále nicméně všechna pozitiva nezažene, pořád se tedy můžete těšit na jednu z nejlepší dramedií poslední doby. (8/10)

Rozpolcené až běda. Na jedné straně je řada výborných gagů, na druhé spousta hlušiny, trapnosti a scenáristických i režijních selhání. Všechny cesty pobaví. Bohužel ale za cenu toho, že vás dvakrát větší měrou ubijí svojí unylou debilitou. MacFarlane holt dostal příliš volnou ruku a tentokrát to nebylo k dobru věci. (5/10, tak tak zaokrouhlených nahoru)

Nebudu zastírat, že jsem si při sledování Na hraně zítřka střídavě vzpomínal na Cameronovy Vetřelce a Hvězdnou pěchotu. V žádném případě to ale není výtka, Cruiseovo cestování časem se naopak bezesporu zařadí mezi nejpoctivější akční nářezy posledních let. Sice by sneslo trochu vyladěnější expozici a menší přitlačení na pilu v samotném závěru. I tak tu ale máme nesmírně velkolepý sci-fi biják, jenž uhání dopředu jako splašený a konstantně ohromuje epickou akcí, která ždíme PG-13 na maximum. Na hraně zítřka je vlastně malý splněný sen. Zatraceně cool řežby s emzáky tu jsou prokládány skvěle načasovaným humorem, zároveň ale funguje i náležitě emocionální vztah dvou protagonistů. Připravte se tedy na nervydrásající popcornovou jízdu, která má špičky žánru vyloženě v dohledu. (8/10)

Až na jedinou větší výtku (k té se dostaneme) krásná práce. Bryan Singer se k X-Menům vrátil nejen s patřičnou pompou, ale především s důrazem na postavy a vztahy mezi nimi, díky čemuž tak dobře fungují první dva díly. Jeho důkladná dramatická péče je bez okolků zpátky a zužitkovává výborně rozehranou zápletku (depresivní skoro-terminátoří úvod nemá chybu), ve které má každá z postav své pevné místo a nikdy tudíž nebudete řešit, že by někdo měl dostat víc nebo míň prostoru. X-Meni se svižně hýbou kupředu díky vymakaným menším akcím (Quicksilver!!!) a ještě zajímavějším dialogům, které nikdy nejsou jen vatou před další potyčkou. Singer vás tak víceméně nechává zapomenout na blockbusterové parametry a s velkou chutí prostě točí provázaný příběh, který se nepotřebuje zaštiťovat ani zbytečnou nadmírou humoru nebo digitálních atrakcí. Triky jsou navíc až na pár záběrů brilantní (těch 260 mega je vážně vidět), důležitější ale je, že tu pro tupý spektákl zkrátka nikdy není místo. Singer ze sebe naopak vydal překvapivě dospělou a dějově ambiciózní podívanou, která umně využívá snad všechny předchozí filmy a dokáže naštvat jedinou věcí: Když v závěrečné půlhodince poleví v tempu, přepískne to s dialogy a nedokáže příliš vygradovat finále, které určitě fungovalo na papíře, ale na plátně táhne o poznání méně. Poslední minuty nicméně vykouzlí nejeden fanouškovský úsměv a trochu tohle selhání napraví, takže tu pořád máme velice silnou comicsovou adaptaci, při jejíchž opakovaných zhlédnutích se budete těšit na spoustu scén. Já se druhé projekce nemůžu dočkat už teď! (8/10)