IdaHutt

Snímek jsem víděla poprvé před nějakými dvaatřiceti lety - tehdy mě nadchl. Znovu nyní čerstvě - pustilal jsem si ho s obavami, jelikož mě od té doby zklamal i Oblomov, kdysi krásný, nyní nudný, nemluvě o tom, co pak Michalkov všechno spáchal v éře "postsovětské". Takže: při novém zhlédnutí po více než třech desítkách let jednoznačné ano! Na rozdíl od uživatelky Iery ivanovy si vůbec nemyslím, že by šlo o nějaký "lehký" snímek, po kterém zůstává "lehký" smutek. Je to gradující lyrické drama se strhujícím závěrem. Postava herečky Olgy Vozněsenské je prostě mistrovsky napsaná a mistrovsky zahraná. Michalkov, bohužel, od té doby udělal názorovou i uměleckou vrtuli, leč tohle mu připisuji po všech stránkách k dobru. Klobouk dolů!

Velké váhání, nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení, ale možná to ještě zpětně srazím... Podívala jsem se na to jenom kvůli Pattinsonovi, abych se konečně seznámila s idolem náctek - koukat speciálně na upírské stupidity pokládám za bolestnou ztrátu času. Takže: Pattinson se role zhostil dobře, představuji si ho za pár let, až bude vypadat jako vysloužilý boxer. Film měl pomalejší tempo vyprávění, které mi vyhovuje, Co vadilo, byly však provařené motivy (pavouci, havrani) v kombinaci s "bombardovacími" nočními můrami - příliš křečovité spojení, příliš vyspekulované. A závěr? Cítila jsem se jako divák dost podvedená - jako by mi někdo najednou na samém konci podstrčil úplně jiný příběh. A nešlo o nějakou překvapivou pointu! O to víc vylezla na povrch samoúčelnost celé předchozí konstrukce, všech těch pseudohororových postupů a rekvizit. Sakra, skoro se mi chce snížit známku a nechat projít snímek jen s odřenýma ušima!

Začátek se mi jevil poněkud příliš rozvláčný a upovídaný, avšak čím déle (!) film trval, tím byl lepší. Atmosféra stále tíživější a dekadentnější, nápady šílenější, úpadek děsivější... Tradiční velkolepost viscontiovských interiérů, pochmurná hudba, tma a déšť. A famózní Helmut Berger, přímo reinkarnace bavorského výstředníka. Zdálo se mi to, nebo si skutečně byli se sestřenkou Romy-Sissi tak úžasně podobní? Prostě mocný zážitek, který budu muset ještě dlouho zpracovávat.

Bohužel, musela jsem srovnávat s mnohem starší filmovou verzí Maughamova ironického románu, a to se snímkem z r. 1962, kde Julii hrála nedostižná Lili Palmer, jejího rezervovaného manžela Charles Boyer a mladého milence špičkový fešák Jean Sorel - ano, ten měl tedy sex appeal, jemuž může i zralá a světem protřelá žena hravě podlehnout. Ale zde jakémusi nedomrlému pazgřivci...? Tomu že mám uvěřit? V žádném případě!

Ouvej, hrozné zklamání. Ukázková odpudivá postmoderna aneb Jak pejsek s kočičkou uvařili film. Film, který vzhledem k lavině nejrůznějších aluzí nesměřuje k dětem, nýbrž k dospělým, avšak pro dospělé je příliš naivní, ba přímo stupidní. Film, který si neví rady s žánry a styly (postmoderna!), takže mixuje nešikovně dohromady pohádkový svět s tanky a vrtulníky, akční scény s groteskními, bojovými, tanečními a hudebními, rádoby "současné" hrdiny (alespoň dle kostýmů a jazyka) s jakýmsi šíleným odvarem starého Egypta, renesance a pseudotechniky. Autoři tam vrazili absolutně všechno, varieté, ohňostroje, písečnou poušť, krásky, zvířata, vojsko, šašky, děla, rádoby moudra i puberťacké fórky, prostě děs. Přiznám se, že jsem neměla sílu dokoukat ten křečovitý mišmaš až do konce. Vařili, vařili - a kaše sakramentsky přetekla míru veškerého vkusu i mé trpělivosti.

Při vší úctě ke géniovi světové kinematografie - pouze dvě hvězdičky. Proč? Protože tento snímek nepochází z dvacátých let, nýbrž je zhruba o čtvrtstoletí starší! Mistr zůstal stát na místě, což je sice pochopitelné, nicméně to neomlouvá. Když jsem sladkobolný příběh kdysi viděla jako velmi, velmi mladá, líbil se mi. Inu, naivita k naivitě. Nyní se mi však film jeví pouze jako anachronický, navíc urputně natahovaný novými a novými zápletkami, než dospěje k předem očekávanému srdceryvnému konci.

Velké očekávání, o to větší zklamání. Z Bergmana v tomto filmu není nic. Za filmařské řemeslo jedna hvězdička, ale jinak... Chybí příběh - pravda, film se tváří, jako že má velmi silný příběh, dokonce jako že má velmi silné společenské poselství. Problém tkví v tom, že vše je "a la these", vše je nakašírované, vše dychtí ukázat sociální kořeny, z nichž vyrostl obludný nacismus, nicméně sama tato snaha nestačí. Postavy jsou totálně nevěrohodné a bez pochopitelné psychologické motivace - ano, je tu výrazné echo slavného Kabaretu, jenže tohle je skutečně jiná story! POZOR - SPOILER: Proboha, co má americký (pobaltský) židovský cirkusák společného s šíleným doktorem (pre-Mengelem), páchajícím pokusy na ožebračených lidech, jež jsou ochotni dělat laboratorní potkany za trochu žvance? A proč ten cirkusácký Ahasver s kapsami plnými dolarů prostě nezvedne kotvy a neopustí tohle listopadové inflační, zhůvěřilé německé inferno? Asi to nevěděli ani sami autoři. A tak vznikla - bohužel! - zoufalá ponurá slátanina. Radši to měli nechat beze slov - a bez těch zbytečných postav opileckého artisty, jeho rozhárané švegruše, fotrovského inspektora a šíleného vědátora (dr. Caligariho), bez zbytečného mordýřského propletence. Snad měli nechat jen ty záběry zbídačelého davu, jen ty pochmurné. temné ulice, bordely, kurvy, kabarety, fašounské bojůvky, poražené koně a cigarety za čtyři miliardy marek.. Alespoň já bych tomu věřila mnohem více!

Zpočátku pomalé a nezaujaté, avšak postupně se tempo vyprávění zrychlilo a poslední třetina filmu již vynikající. Proto jsem nakonec přidala hvězdičku.

UF! Moc těžké rozhodování. Jde o film mého dávného dětství - a tenkrát mě tak ohromil svou tajemnou, zvláštní a tíživou atmosférou, že jsem na něj nikdy nezapomněla. Tehdy bych mu dala deset (vlastně pět) hvězdiček. Když jsem ho pak viděla znovu ve zralém věku, byla jsem hrozně zklamaná - a lituji, že jsem si takto zkomplikovala čistou vzpomínku. Ale abych byla spravedlivá - neboť snímek je určen dětskému divákovi, byť dneska už hodně jinému - přikláním se ještě stále k nadprůměrnému hodnocení.

První díl poněkud rozpačitý, avšak další části dokáží diváka plně vtáhnout do děje. Herci jsou výborně vybraní, zvláště takový "spisovatel Nikandrov" je úžasná figura. V duchu "ruské školy" nestaví seriál pouze na akci a rychlých dějových zvratech, jak odpovídá žánru, ale do špionážních hrátek jsou nenásilně zakomponovány i lyrické momenty a nejsoukromější emoce, jež na okamžik problesknou pod veřejnou maskou. Ačkoli jde o boj nepřátel z opačných stran barikády, žádná z postav není jen černá či bílá. Seriál nese název Isajev, nicméně zejména v první uzavřené sérii Brilianty pro diktaturu proletariátu je Isajev spíše jedním z mnoha výrazných, rovnocenných "hrdinů". V Daniilu Strachovovi našli tvůrci mimořádně přitažlivého představitele mladého Maxima Isajeva (budoucího Maxe von Stierlitze), přesto však jeho šarm - alespoň pro mě - nedokázal překonat charisma legendárního Vjačeslava Tichonova z někdejších Sedmnácti zastavení jara.