mirliflore

Jo, v osmdesátých letech se s tím nepárali. Na začátku zemře pár bývalých žoldáků, pak je nám ve dvou minutách ukázán idylický Matrixův život s dcerou, a pak už se jen střílí, mlátí a hláškuje. Samozřejmě, hlášky jsou šroubované, akce buďto přehnaná nebo blbě natočená, děj prostinký, postavy pitomé, ale všechno to dohromady nějakým zvláětním způsobem funguje. Komando se totiž nebere úplně vážně, ale zase se bere dost vážně na to, aby to nebyla čistokrevná parodie. Výsledek je čirá nefalšovaná zábava, která svým osobitým způsobem vypovídá i o době, kdy byl film natočen. Kdyby se celý film držel v tempu a stylu, který byl nastaven v první polovině, byly by to hezké 4*, jenže v druhé polovině tomu celému trochu dochází dech. Ještě že závěrečný souboj zase stojí za to, jinak by byl výsledný dojem možná ještě o hvězdičku slabší.

Dost intenzivní nuda. Dokoukal jsem se na to jen proto, že jsem nevěřil, že by mohl mít nějaký film tak banální zápletku, a očekával jsem, že se na konci stane něco, co přinese aspoň trochu vzrušení. No, nestalo se. Na druhou stranu, odpadový film to není. Nebylo mi z toho špatně, jen jsem se u toho nudil.

Jsem nadšen! U tohohle se musí bavit snad každý, bez ohledu na věk, vzdělání a sociální skupinu. Plastelínové postavičky jsou skutečně roztomilé (můj favorit je kocour Pidsley, ten vypadá prostě dokonale), příběhy milé a... a co budu povídat, tohle zkrátka musíte vidět :)

"Nám je už hej, už s námi táhne zubatej, už s námi táhne zubatej..." No, co k tomu dodat. velice silný film, u kterého člověk, zvlášť v kontextu doby, kdy byl natočen, nemůže nemyslet na procesy v 50.letech. Zážitek umocňuje výborná hudba, které je sice málo, ale výrazná a pan Vávra ji využil na 100%. Herci byli veskrze výborní (nejvíc se mi líbil pan Kemr a samozřejmě pan Lohniský s velice podmanivým hlasem), ale i ostatní se vyznamenali. Zvlášť výslechy a naučené výpovědi mučených působily velice realisticky, až z toho mrazilo. Plný počet však nedávám proto, že kniha se mi přeci jen líbila víc, a trochu mě rušila ona zhuštěnost - v podstatě to celé vypadalo jako záležitost několika týdnů či měsíců, a když jediné, co ukazuje, že tomu tak nebylo, jsou vousy děkana Lautnera, nepřijde mi to úplně dostatečné. To jsou však jen drobné vady na kráse, jinak je Kladivo na čarodějince samozřejmě výborný film, který nutí člověka přemýšlet.

Podle mě jen průměr - výborné vtipy jsou proloženy dost hluchými (a dlouhými) místy a příliš mnoho gagů je založeno na tom, že někdo někde spadne nebo se do něčeho praští, což mě nijak zvlášť neuspokojuje. Na druhou stranu musím ocenit, že Žhavé výstřely nejsou nijak trapné (samozřejmě, občas jsou záměrně kýčovité, ale to je jen dobře), nicméně v tomto žánru zůstává stále neotřesitelně na prvním místě Vražda na večeři.

Některé momenty jsou dokonalé a úžasně vtipné - např. když Lancelot vyvražďuje svatební hosty nebo pokušení a záchrana sira Galahada, ale přece jenom - celkově MPaSG až tak bránicervoucí není. Krátké úderné skeče na tenhle humor sedí lépe. Pořád je to ale povedené dílko, ze kterého je cítit, s jakou láskou bylo děláno a jak moc si všichni "Pajtni" své roličky uživali. Silné 3*. Kdyby to nebyli právě Monty Pythoni, u kterých jsem zvyklý jenom na to nejlepší, šel bych s hodnocením asi ještě výš. Holt ta relativita, no.

Tak jsem se právě vrátil z kina z Projektu 100 a musím říct, že jsem spokojen. Psycho sice už něco ze své hrůzostrašnosti za těch pár pátků ztratilo, ale pořád se jedná o výjimečné dílo. O kvalitě režie se snad ani nebudu rozepisovat, ale jedno říct musím - Anthony Perkins byl prostě dokonalý! Všechny scény s ním byly opravdovou lahůdkou, kterou jsem si mohl vychutnávat znova a znova. Opět třikrát hanba Akademii, že ho při Oscarech úplně pominuli. No, ale, škoda mluvit. Plný počet však Psychu nedávám zejména za to, že přes všechny nesporné kvality už na mě nepůsobilo všechno, jak má, a hlavně za doslovný závěr, který mě docela zamrzel. I když zase úplně závěrečná scéna je zase výborná, tak nevím, no :)

I přes poněkud klišovitý závěr velmi soldiní drama, které nepochybně stojí za shlédnutí - Oscary jsou v tomto případě zasloužené. Herecké výkony jsou, jak už bylo ostatně řečeno, výborné, Dustin Hoffman je brilantní, ale pro mě všechny zastiňuje Meryl Streep, a to přesto, že její postava nemá až tak velký prostor (ostatně, paní Kramerová byla i při oněch Oscarech brána jen jako vedlejší role). To, co převedla zde, je vskutku projev čiré herecké geniality - její svědecká výpověď před soudem je chuťově dokonalým bonbónkem, nad kterým jsem se přímo rozplýval blahem. A celkově k příběhu - ač by se mohlo zdát, že je to jasný případ, kdy by bylo absolutně správné nechat Billyho u otce, není to tak. Celá tahle problematika je velmi citlivá, je nutno ji posoudit z různých úhlů pohledu a já sám nevím, komu bych být na místě soudce nakonec Billyho přiřkl. Oboje možnosti jsou podle mého názoru docela dobře obhájitelné.

El Topo je opravdu zvláštní film. Protože Alejandro Jodorowski je očividně zvláštní režisér. Ale umí. El Topo je film oplývající atmosférou, kterou by mu mohla závidět většina snímků všech žánrů. Některé scény jsou sice svým způsobem slabší, jenže slabší jen v porovnání s ostatními. Většina těch surrealistických psychedelických minipříběhů totiž nedává divákovi vydechnout, některé si ho přikovají k židli úplně (například dokonalá scéna se mší a ruskou ruletou). Škoda, že Jodorowski buď neumí nebo nechce vyprávět trochu souvisleji - kdyby totiž uměl nebo chtěl, byl by El Topo jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Ale i přes tu epizodičnost skýtá snímek mimořádný zážitek. Stačí nepřemýšlet příliš nad smyslem symbolů nebo nad příběhem, a nechat se prostě unášet těmi úchvatnými pohyblivými obrázky. 85%

Takže nejdřív klady. Má to slušný nápad, hezkou hudbu - hlavně hlavní motiv-, krásné oči hlavní hrdinky a pár celkem hezkých scén (například první rozhovor se starým malířem nebo jízda v zámku hrůzy). Jo, a vcelku dobrý úvod. Jenomže to samo o sobě nemůže stačit. Hlavní výtky bych směřoval k samotnému způsobu vyprávění - osobně výrazně preferuju vyprávění obrazem, a i když jsem si vědom, že to, že do všech scén kecá vypravěč, tady tak má nejspíš být, a že to nejspíš je promyšlený záměr režiséra, stejně to nic nemění an tom, že mi to Amélii dost zkazilo (dobře, abych nebyl nespravedlivý, na úplném začátku filmu mi to ještě nevadilo). A když už to sem tam začínalo vypadat dobře, protože se komentář už dlouho neobjevil, tak to Jeunet pokazí takovým s prominutím hnusem, jako je mluvící fotografie. Dále mi trochu vadila groteskní stylizace některých postav (např. zelinář), a znovu jsem si potvrdil, že jediní filmaři, kteří dovedou stvoři takovou tu správně lehce groteskní postavu, aby v sobě kloubila přesně správný poměr kýče, humoru a slizkosti, jsou ti britští. Jiné národy tohle prostě neumějí, nemůžu si pomoct. A ty postavy nefungovaly ani v Amélii. Nepůsobily sice vyloženě špatně, to ne, byly prostě jenom nemastné neslané. Jinak řečeno zbytečné. U ostatních postav bylo občas těžko rozluštitelné, co vlastně chtějí (zvlášť u Amélie samotné, tam jsem občas její pohnutky fakt nechápal - zvlášť ty, co se týkaly Nina). No, a nebudu chodit okolo horké kaše, prostě až na pár momentů to byla podívaná lehce nudná, vcelku bez silnějších momentů, a občas jsem si už říkal kdy bude konečně konec. Poetika filmu mě prostě nějak úplně minula. Třeba bych po druhém shlédnutí změnil názor, ale myslím, že se mi to nebude chtít vidět znovu po hooodně dlouhou dobu. Jestli vůbec někdy.