akisha

Nechápu, co přesně se snažil Cronenberg sdělit. Že násilí na sebe váže jen další násilí? Že násilí nic neřeší? Že pokud jsi v minulosti praktikoval násilí, tak tě dřív nebo později čeká trest? Že někdy je naopak násilí jediná možnost, jak jednat? Že násilí je OK, když slouží pro dobrou věc? Nebo to vůbec nebylo o násilí, ale šlo jen o příběh Toma Stalla? V tom případě jde o klasickou story, jak jednoho family mana dostihnou hříchy minulosti. Tak já nevim, třeba Cronenberg ani neměl přesnou představu. Každopádně se to těžko hodnotí. Jako výpověď o násilí to není dost obsáhlý, jako drama o taťkovi kriminálníkovi zase ničím dvakrát zajímavý. Na druhou stranu to aspoň není nudná podívaná - to za prvé - a pak se tu taky sešlo pár lidí, kvůli kterým stojí za to se na to mrknout. Předně Mortensen, pak Harris je lahodnej a Maria Bello, která mě až do teď neskutečně vadila v každým filmu, je tady taky hodně dobrá. Nejvíc mě ovšem potěšil pětiminutovej výstup Williama Hurta. Je to borec! Shoreova hudba na 4*.

Nemělo to bejt původně kreslený? Protože to by mnohý vysvětlovalo. Mnohem líp by pak vypadaly scény typu: "TATI!"(skok do náručí), vztekající se japončík co v závěrečným matchi prohrává, zlá kráska ve futuro-oblečku s extrémním přízvukem, přátelství hodného robůtka Atoma a malého chlapce nebo jejich četná taneční vystoupení. Hugh Jackman by se zhostil dabingu, Danny Elfman vymyslel pár muzikálových čísel, kde by hlavní hvězdy v pozadí doprovázel sbor bručících androidů, na konci by následoval povinný rozhovor otce a syna plný vět jako: "Miluju tě, tati. Miluju tě, Cletusi," a všichni by se pak v obětí vzdalovali divákovi na pozadí zapadajícího slunce. Klišé snesu dost, některá moje hodnocení budiž toho důkazem, ale tady toho bylo zvlášť ke konci až moc. Nicméně klíďo píďo bych to označila jako rodinný film, na kterej bych doporučila zajít hlavně otcům se syny, ty jsou podle mě ta pravá cílová skupina.

Jsou zde nepopiratelný plusy. Škoda jen, že to není zrovna TEN horor, co by děsil. Tenhle spíš, než že by děsil, tak baví. V kolonce žánru totálně schází pojem "komedie," možná snad i "parodie". Ale to nevadí. Protože takhle origoš zápletku už jsem dlouho neviděla a pak ten chlap, co hraje postavu vyhula, tak ten je naprosto jasnej. Hlavně jeho "You think I'm a puppet, ha? You think I'm a puppet! Gonna do a little... fucking puppet things?!" za zběsilého pohazování končetin, no to mě rozsekalo, geniální. Rozhodně nečekejte vážně se beroucí strašidelnej horror, spíš něco jako horrorovu recesi a skoro určitě se budete dobře bavit.

Ha ha, copak jste všichni čekali od Scotta? A že nás vypekl, co? Možná to neudělal schválně, kdo ví. Každopádně mě ten hype mírně minul, pak jsem na ten film úplně zapomněla a až teď mě napadlo, že bych se možná mohla podívat. Už podle modrý barvy jsem čekala průser. Tak hned od začátku jsem radši moc neřešila, jestli to bude filozofickým obsahem či sděleným poselstvím vážně na 100%. Takže jsem rovnou užívala ty dávky atmosféry, brilantních scén a nápadů, mimozemských stvoření, hudby, zvuků a hlavně tajemna. Noomi Rapace sice není Sigourney, ale odehrála svou vlastní variaci na tu postavu a byla boží. Ještě víc boží byl Michael Fassbender, u něj škoda slov. Jen Charlize Theron tentokrát nedostala dost prostoru, škoda. Zkrátka - nějakým zázrakem mě to vůbec nenakrklo, ale krásně pobavilo a zabavilo. Neřadila bych to do stejný ligy jako Vetřelce, ale pokud na to pohlížím jen jako na sci-fi film, tak se povedl. Bohužel je to prequel k Vetřelci a bohužel ho režíroval Scott. Kdyby Promethea takhle natočil nějakej neznámej trouba a nemontoval do něj Vetřelce, vsadím se, že by se pohyboval v červeni. Ale to jsou jen spekulace. Od Promethea se čekalo holt příliš.

Ohohó, pěkně, pěkně. Kawajiri splodil na ústivu svojí kariéry celkem dost hustou záležitost, která se směle vyrovná jeho dalším počinům: Vampire Hunter a Ninja Scroll (a co do odvážnosti předčí oba dva). Jsou tu jasně vidět rysy jeho pozdějších filmů - sympaťák hlavní hrdina vedoucí vnitřní proslovy, sexy nezávislá parťačka, explicitní násilí a žádnej problém s vyobrazováním sexuálních scén (hned první scéna je tu soulož, pak se sexu týká tak každá druhá, třetí scéna). Nutno ale říct, že to není jen samoúčelná záležitost, Kawajiri umí zdatně budovat charaktery, na kterejch divákovi záleží. Jako byl Jubei v Ninja Scroll, a jako je Taki a Makie ve Wicked City. Nehledě na to, že atmosféra je přímo božsky temná. Na atmosféru je Kawajiri obzvlášť machr. Komu se líbil Ninja Scroll, ať neváhá a jde do toho!

Tenhle film neřekne o Marilyn nakonec skoro nic. Dobře, měla šarm a pak se klidně zamkla v pokoji a noc probrečela, ale to je chabý. Taky je s podivem, že tady jako by úplně chybí děj, příběh a hlavně nějakej závěr. Ovšem aspoň, že název vážně nelže, je to týden s Marilyn. Týden se můžete koukat, jak je krásná, a pak se jede dál. Funguje to jen v případě, že cílem bylo Marilyn pouze ukázat, ne ji přiblížil nebo se snažit pochopit. Ovšem i v takovým dějovým vakuu se herci neztratili. Nejvíc mě potěšil Redmayne, je to od přírody sympaťák, jak to, že o jeho existenci se pořádně dozvídám až teď? Michelle Williams se snažila seč mohla a nemusí se vůbec stydět za svůj výkon, měla to jasně ze všech herců nejtěžší. Branagh má na kontě i civilnější a přirozenější výkony, Dench je boží vždycky, Emma Watson nemá moc prostoru, ale potěší, Zoë Wanamaker by měla dostávat víc rolí. Legenda Marilyn Monroe by ale zasloužila mnohem víc, než je tohle, škoda.

Čistá romantika bez pokusů, aby to bylo aspoň trochu "ze života". Ale ty mají taky svoje místo. Cirkusová atmosféra v sobě prostě něco má a tady se podaří do ní vtáhnout. Asi je to ta exotika nebo vzrušení cirkusového světa a života, co je na tom tak přitažlivého. Příběh je prostinký, ale postačí. Pattinson hraje naprosto přirozeně (stejně stojí za úvahu, o kolik míň odporu by si vysloužil, kdyby nenatočil Twilight a prosadil se v něčem míň hrozným). Reeska - a jako že jí vážně nemusím - tu sladkou cirkusovou krásku vystihla, aniž by to přeháněla s roztomilostí. Christoph Waltz hraje zase "svůj" typ postavy, nutno ale dodat, že tenhle charakter charming/raging dokonale ovládá. Ubíhá to ve fajn tempu a moc hezká práce kamery a světla. 70%

Úplně první Hůrka, kterou jsem zatím viděla. Četla jsem knížku a proto možná je moje hodnocení tak vysoko. Totiž takhle - když dokáže film tak přesně vystihnout, co jste si představovali při čtení knihy, je to zázrak. V rámci možností i tempo a obsáhlost je uspokojivá. Hůrka je celistvá, skvěle vygradovaná a neuvěřitelně přesvědčivě zahraná. To narážím na bod dva, co mě přesvědčil o 5* - herci. Všichni odpovídají svým knižním předlohám jak fyzicky, tak povahou. (Jedině snad že Heathcliff měl bejt jako napůl cikán, kterýmu se teda Hardy nepodobá ani trochu, ale to se dá přežít celkem bezbolestně). Jako že z knihy jsem si odnesla pokroucenou představu Heathcliffa, co vypadá trochu jako napůl přeměněnej vlkodlak a furt jen zběsile pobíhá po okolí a rve si vlasy, tak Hardy mu vtiskl reálnost a uchopitelnost. Cathy mi sice nepřišla nijak závratně krásná (ale proč by taky měla být?) zato její povaha je převedena obdivuhodně dobře - každá její vlastnost. Nelly - jakkoliv je to postava celkem bez vývoje - je taky perfektní, stejně tak Andrew Lincoln coby Edgar a Burn Gorman jako Hindely (btw doporučuju vám si toho herce omrknout, to je aspoň tvář). Z vedlejších nezapomenu ještě na McNallyho jako pana Earnshawa. A k tomu božská hudba. Je až s podivem, kolik péče se věnovalo televizní produkci. Mírně přidat na výpravě, stáhnout dva díly do jednoho, šoupnout to do kin a mohlo se to směle postavit vedle nejnovější Jane Erye. Absolutní spokojenost.

Snyderovo extrémní zaměření na vumělkovanej vizuál někdy vyjde - 300, Watchmen - a někdy ne. Podle toho, jestli nezapomene do filmu dosadit taky příběh, postavy s charakterem a nějakej vývoj. S čímž se tady zrovna nepředřel. Je sice paráda, jak holky samurajky nakopávaj prdel všem od skopčáků po draky a roboty, ale ne 105 minut v kuse! Víc než film "s nadhledem" se z toho rýsuje zhmotněná fantazie 10ti letýho kluka, co dostal kouzelnou hůlku se kterou mohl svoje sny převízt na plátno. I když holky jsou sexy až na půdu, byly mi všechny u zádi. Emily Browning se celou dobu tváří děsně smutně. To je nejhlubší vývoj postavy, kterej nám byl nabídnut, zbytek holek nedostal ani ten smutnej výraz. Takže když postavy diváka nezajímají, nezajímá ho, co se jim stane. Když ho nezajímá, co se jim stane, jsou mu šumák i všechny napínavý akční scény. A jsou-li mu šumák akční scény u filmu, kterej je z nich z 90% poskládanej, tak to je špatný. Hudba mě nijak neuchvátila. A proč sakra nebyl aspoň jednou vidět ten taneček, ze kterýho všichni padali v mdlobách k zemi? Závěrem - tímhle dílem se Snyder přiblížil všem takovým Paulům W.S. Andersonům s jejich přiblblými Resident Evily či Kurtům Wimmerům s ještě přiblblejšími Ultraviolety. Kvůli takovým filmům Ježíšek pláče...

Většina filmů z dílny HBO má solidní dávku kvality, ale taky málokdy někoho překvapí. Bejvaj takovou čtyř-tří hvězdičkovou záležitostí. Když se seženou obstojný herci (a většinou je aspoň jeden známější,např. Rickman v "Something the lord made"), diváka většinou čeká fajn zážitek. Nic nedrhne, nic neskřípe, nic nevybočuje. Pokud má někdo rád filmy o zástupci spodiny, co vypráví svůj příběh a diváka pomalu a jistě nutí s ním sympatizovat - i přes značné osobní nedostatky (alkoholismus, násilí, kradení, fetování, odpudivý zjev apod.), nevidím důvod, proč by se jim Stuart nelíbil. Má to zajímavou postavu, má to vtip, sympatického Cumberbatcha a skvělého Hardyho, dokáže to být dojemný, ale neutápí se to v sentimentu. A nakonec si taky rejpnu do angličtiny - Hardyho "mluva" není nejlepší způsob jak natrénovat angličtinu, kdybych neschrastila anglický titule, bylo by to, jako kdyby mluvil hindštinou.