trojúhelník

„Cítíme, že se něco blíží, ale netušíme co.“ Sedmá pečeť je považován za jeden z nejvýznamnějších filmů dějin kinematografie a je rozhodně Bergmanovým nejznámějším a nejpropíranějším snímkem. Již z prvního záběru dýchne na nás velkolepost Sedmé pečetě. Monumentální hudba se mísí se skvělými hereckými výkony zasazenými do jaksi vznešeného středověkého prostředí. Následuje jedna z nejznámějších kinematografických scénografií, kdy hlavní hrdina hraje šachy se smrtí na pobřeží moře. Tento motiv se prolíná celým filmem až do jeho konce. Osobně mě zaujaly na začátku filmu se objevující přechody mezi záběry přes bílou a ne přes černou, jak jsme zvyklí. Snímek se dotýká snad všech životních otázek jedince. Co je po smrti? Existuje Bůh? Kde ho hledat? Co v životě dělat, aby neměl člověk pocit vlastní nanicovatosti? Jak vydržet sám se sebou? „Ať se otočíš, jak chceš, vždy máš řiť vzadu.“ Jak žít se ženou? Jak dělat umění a zároveň se uživit? „Zdejší lidi umění moc nezajímá.“ Nejpalčivější otázkou zdá se ta ohledně hledání Boha. Antonius se ho snaží najít za každou cenu, setkal by se dokonce i s ďáblem, jen aby se o Bohovi dozvěděl něco konkrétního. „Víra je hrozné utrpení. Jako kdybys milovala někoho, kdo je ve tmě, kdo se ti ale neukáže, ať voláš, jak chceš.“ Antonius se táže i smrti, kde by našel Boha, ta mu odpovídá, že je nevědoucí. Což podle mě metaforicky znamená, že smrtí se nic nedozvíme, že smrt nám neodpoví na otázky. Avšak Antonius, „posílen“ bezprostřední konfrontací se smrtí, snaží se hledat odpovědi na palčivé otázky jeho bytí jaksi usilovněji než dříve, snaží se jít více do hloubky, je tedy snad člověk opravdu schopen hodnotného zamyšlení se nad životem až když neodkladně čelí jeho konci? Film se také často dotýká tématu soužití s ženami. „S ženskými je peklo a bez nich taky.“ Bergman taktéž otevírá téma, co je vlastně láska, tvrdí, že jde o chtíč, že láska je nemoc, ze které se naštěstí dříve nebo později vyléčíme (na rozdíl od moru, na lásku zemřelo jen pár jedinců). „Panebože, proč jsi nám dal ženy?“ Sedmá pečeť patří rozhodně k pozoruhodnějším Bergmanovým filmům, další zhlédnutí je podle mě nutností. „Nelituji ničeho, ale jsem unavený.“

No fuj distributore! Popisy k filmům si už z principu nečtu, ale přečíst si tohle, asi bych vůbec už neměl chuť se na film dívat. Jinak takřka nemám co vytknout, škoda jen té neuvěřitelnosti těch všech náhod, to bylo i na mě, filmového snílka, příliš. Takové věci se v normálním životě zkrátka nedějí, ostatně i způsob seznámení Sabeth s Faberem je dost bizarní.

Děsí mě všechny ty tendenční meetingy, to hromadné skandování, ta stádovost se kterou masa podporuje médii (ať už novými či starými) vybraného jedince, ta tvrdohlavost neucelených názorů, ta neústupnost, arogance, ústrky, egoismus. Uf. Jsem rád, že aspoň někdo má zájem se v tom rýpat a trochu těm politikům načechrat to jejich prděníčko.

"To je divnej svět. Divně zamotanej." Jakýpak blábol? Duchaprázdná tvorba? Strašně se mi to líbilo. Víc takových filmů!

„Každý má dvě možnosti. Mluvit nebo mlčet.“ Film je do jisté míry autorským snímkem Nikity Michalkova, který kromě toho, že se podílel na scénáři, obsadil do hlavní role plukovníka Kotova sám sebe. Na scénáři spolupracoval se svým nevlastním bratrem a do role své dcery obsadil svou opravdovou dceru, Naděždu Michalkovovou, která i přes svůj útlý věk podává vskutku úchvatný herecký výkon a její rozpustilou nevinnost si musí zamilovat snad každý. Po většinu filmu se zde v podstatě „nic“ neděje. Sledujeme početnou ruskou rodinu a jejich šťastné soužití. Jejich temperament, „uřvanost“, jejich trávení volného času. Režisér si však po celou dobu trvání filmu připravuje ornou půdu k monumentálnímu závěru, který je z mého pohledu nejsvětlejší stránkou celého filmu. Unaveni sluncem bylo mé první setkání s režisérem Michalkovem, nenudil mě, což o to, ale nezanechal na mě žádný hlubší otisk. Přiznávám, vyhrál nade mnou. Nepochopil jsem člověka, který neustále hledal jakousi Zagorjanku, nepochopil jsem věc připomínající slunce, ani děj nebyl mi zcela objasněn, avšak nějak ani necítím potřebu příběh pochopit. Jediné, co jsem si z filmu odnesl, byl pohled na uřvané rusy, kteří zpívají, tancují a pijí. Výkřik ublížené duše.

Stále zůstávám pohlcen, stále žiju v Lynchově atmosférickém světě. Tento film mi nabídl tolik inspirace, tolik kultovních scén, jako žádný jiný. Viděl jsem ho nesčíselněkrát a pokaždé jsem ho dokoukal. David Lynch mě paralyzoval, unesl mě na svých vlnách do jeho bláznivého světa plného iracionálních představ a atmosférických vjemů, které jsou nesmírně vzrušující. Víc podobných nádechů nekonečna, víc takovýhle filmů! Jen pro Vaši informaci, film prodávají za 10Kč na hlavním nádraží, slušná dehonestace.

Nápaditý, kouzelný, neotřelý film, který prodávají na hlavním nádraží za 10Kč. Jediné, co mi mírně vadilo byl ten závěr, kdy se z neotřelého snímku stal příliš násilně napjatý příběh o lásce. Ale hvězdičky stejně ponechám všechny.

Velkolepý zážitek ve 3D v den 100 let od uplynutí památné katastrofy. Ač mě příběh až tak nezasáhl, před velkolepostí tvůrců se sklonit musím.

„Říkají, že jsme obklopeni nepřáteli. Že nepřátelé jsou i uvnitř nás. Nikomu nelze věřit.“ + výborný výkon (oceběný Oscarem) Haing S. Ngor, (v té době ještě) neherec, kambodžský lékař, který byl nucen si také projít kambodžským peklem, což přispívá k autentičnosti, se kterou je celá postava ztvárněna. - Jako závěrečná píseň se ve filmu objevuje skladba Imagine od Johna Lennona. Velmi nešťastná volba. Text skladby se totiž nese ve stejném duchu, jako hodnoty, které vyznávali Rudí Khmerové a které nepřímo zabily takřka 2 miliony lidí (žádný Bůh, žádné osobní vlastnictví)! Sám John Lennon řekl, že píseň je manifestem komunismu a že důvod její oblíbenosti spočívá v jejím zaobalení do líbivé melodie. Kolik z Vás, místních chváličů této písně, si je tohoto faktu vědomo? „Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva,“ prohlásil kdysi Friedrich Nietzsche. jsme svědky jednoho z největších zločinů, který byl kdy na jaké civilizaci spáchán. Je s podivem, kam až je zfanatizovaná skupina lidí schopna zajít, bez známky soucitu, odkud se v lidech bere všechna ta krutost a nenávist. Rudí Khmerové pod vedením Pol Pota postupem času zrušili peníze, osobní vlastnictví, zakázali pěstování jídla, tvrdili, že člověk nemá žádnou rodinu a žádnou minulost (vyhlásili rok 0 a uctívali děti, které nezažily předrevoluční Kambodžu a „jejichž mysl není zatížena minulostí“), vystěhovali takřka celý Phnom Penh (hl. město Kambodže), podnikali tzv. pochody smrti. Počet obětí se odhaduje přibližně na 2 miliony, z celkového počtu 8 milionů, Kambodžanů.

Když někdo zemře, potom je jeden celý svět dočista ztracený. Výborný film, skvostná hudba, poměrně neotřelá kamera (ještě pořád je kam se vyvíjet!) a zajímaví herci. Celkově působivě zasazené do prostředí. Osobně mám z těchto až příliš do sebe zahloubaných jedinců strach, mají neprůhlednou skořápku. Místy mě fascinovala ta syrovost. - Na co myslíš? - Na tvoje kozy.