kverula

Rodinné vztahy, tj. láska, nenávist, (ne)pochopení, vztek, závist, hamižnost, potřeba jeden druhého, komunikace. Clooney v citlivém scénáři o workoholikovi, který ze dne na den čelí roli zodpovědného otce a manžela. Vypjaté životní situace podané jemně a citlivě, zasazené do pohádkového prostředí, kde bychom si tragédii jen těžko mohli představit. Dějová linka je dopředu jasná, jde spíš o prokousávání si cesty za vnitřním klidem, za sebepoznáním, za smířením.

Upírská tématika mě baví a ve spojení s digitálními efekty to přeci musí být bomba, ne? Třeba to tentokrát bude lepší.... Tak takhle nějak začínám a takhle nějak končím: přemýšlím, jak se mohl Underworld dočkat už 4. pokračování...Jedno je jisté. Kate Beckinsale pokračování rozhodně prospívá. :-)

Zas někdo, kdo těží ze slavné osobnosti. Tak tento příběh vnímám já. Samotné slovo "příběh" bych zde vlastně nepoužila. Ve filmu pozoruji spíše herecké výkony, které mně po hodině a půl stačili zasytit tak akorát. Pak už bych se nejspíš začala nudit. Perfektní Branagh, Williams nezaostává - docela jsem jí tu roli uvěřila.

Život dvou prostitutek. Drsný? Ani ne, spíš tak nějak očekávatelný. Všichni jsme už o něm něco slyšeli, tušíme, za kolik se prostitutky prodávají, jaké služby poskytují, čeho riskují a proč tu práci dělají (a že všichni věří, že jen “dočasně”). Proto mě film nijak nepřekvapil, sonda do života šlapek nedosahuje hlubokých vývrtů, spíš poodhaluje než odhaluje. A myslím, že to ani nebyl účel režiséra. Děj se opírá především o vztahy dvou hlavních hrdinek, konkurentek – nejen jedna k druhé, ale i k sobě samé, ke kolegyním, okolí, rodině. O jejich pocity být milovány a zachráněny. Přesto všechno jsem si ve filmu nenechala ujít jediný dialog, jedinou scénu – téma prostituce (stejně jako závislosti) mě nepřestává fascinovat. Nejvíc na mě zapůsobila rodina Caye. Jak sdílí prostor s obavami vyslovit nevyřčené, jak témata visí ve vzduchu. Mimochodem, za herecký výkon “Caye” a za předložení reality ve smyslu opakované fráze “říkali to v televizi” jsem přidala hvězdičku navíc. V americké produkci by měli obě šlapky vysokou.

Oslňující příběh tří žen, které jsou ve třech časových obdobích provázány jedním dílem a oslnivé herecké výkony v pořadí Nicole Kidman, Meryl Streep a Julianne Moore. Kidman jako depresemi soužená spisovatelka Virginia Woolfová, Moore vhozená do role hospodyňky a Streep nenaplněná láskou svého nejlepšího přítele. Celý příběh podtrhuje fascinující hudba, která umocňuje už tak silné chvíle (např. úvodní scéna, kdy jde Kidman do řeky). Těžko popsat příběh, kde dominují emoce. Málokterý film mě donutil pořídit si ihned po shlédnutí stejnojmennou knížku, abych mohla onen příběh prožívat ještě jednou a silněji. Málokterá knížka, která ve mě zanechala méně než filmové zpracování. Tedy do plnejch.

Může se to tvářit jako klasická love-story, ale opak je pravdou. Zakázané ovoce chutná nejlépe, tomuto tématu holduje tato skvělá oddechovka. Sotva dokonalý plán, jak zrušit svatbu, na kterou je pozvaná Julia Roberts jako svědkyně a přemluvit svého nejlepšího kamaráda, aby si vzal ji, jelikož ona je přeci ŽENOU JEHO ŽIVOTA. Jak to může skončit? Pro mě až překvapivě dobře. Výborný Rupert Everett, kdy ho ještě nebylo tolik vidět. I po několika letech je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů, dávám*****.

Jak by dopadl dnešní člověk, kdyby se zřekl civilizace? O tom je film Útěk do divočiny s excelujícím Emilem Hirschem (a s překvapujícím Seanem Pennem na režisérském křesle). Mladý Christopher McCandless se rozhodl opustit veškerý luxus vyspělého světa a vydat se do divočiny sám, bez řádného vybavení a dokonalých znalostí jak přežít. Stáváme se tak svědky jeho dobrodružné poutě, na které potkává spoustu přátel, kteří mu dopomáhají splnit si svůj sen – dostat se na Aljašku. Příběhu dominuje překrásná scenérie a hudba Eddieho Veddera (Pearl Jam) - obzvlášť v kombinaci, kdy Hirsche se západem slunce dojímá stádo losů v dosud neposkvrněné krajině. Film ve mě zanechal stopy tak hluboko vryté, že jsem ještě dlouho po shlédnutí zůstala sedět a přemýšlela nad dnešním konzumem. Překvapilo mě, že příběh je natočen podle skutečné události (a ještě víc, když jsem se dozvěděla, jak málo stačilo k přežití) – viva Alexander Supertramp! Kdybych mohla, zajela bych na Aljašku uctít jeho památku.

Krvák v romantickém podání. Ještě stále mě nepřestala bavit ta “vraždící nevěsta” lačnící po pomstě. Ještě stále není dokonáno. Zabiják vykreslený do role superhrdiny, se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Vizuálně zpracované na jedničku, excelentní herecké výkony (především David Carradine, kterého jsem doposud znala jen jako “toho herce z kung-fu seriálu”), samurajské meče, dávka podprůměrného humoru a k tomu neodmyslitelná “tarantinovská” hudba. Má jasná rovnice pro skvělý film. Romantičtější konec si nedovedu představit.