charlie_ando

Londýn léta páně 1891 pod svrchovanou vládou královny Viktorie je nebezpečným místem pro poklidný život a skrývá ve svých stinných zákoutích mnohá hrozivá tajemství. Musím se přiznat, že mě tahle šestáková podívaná zaujala, zvlášť díky tomu jak se podařilo originálně propojit spoustu významných postav naší kulturní historie. Tvůrce seriálu John Logan skrze pomalé tempo vyprávění buduje napínavou atmosféru plnou tajemna a pomáhá mu v tom i povedený hudební doprovod, který složil Abel Korzeniowski. Ve středu příběhu stojí vytříbená společnost pěti výrazných osobností, které jsou díky hrůzu nahánějícím událostem nuceni spolupracovat a postavit se v nelítostném boji silám temnoty. Dějová linka je krásně zamotaná, dokáže překvapovat a proplétat mnoho inspirujících nitek, protože každý z našich hrdinů má svá skrytá tajemství, která jsou pohřbena velmi hluboko a jsou jejich motivací i kletbou zároveň. Talentovaná Eva Green podmanivě ztvárnila tajemnou slečnu Vanessu Ives s nebezpečným úsměvem utíkající před svým nadáním, které se jí stalo zároveň i prokletím. Estrádního umělce Ethana Chandlera komplikovaného Američana, co si rozumí se zbraněmi a má pro strach uděláno, si střihl Josh Hartnett. Arogantního mladého patologa s duší prokletého básníka Dr. Victora Frankensteina, který chce prolomit hranici mezi životem a smrti obstojně zvládl Harry Treadaway. Vůdcem nesourodé skupiny je ješitný Sir Malcolm Murray (opravdu dobrý Timothy Dalton) hledající ztracenou dceru, v jehož stínu stojí jeho oddaný africký sluha Sembene (Danny Sapani). Dramatická a napínavá podívaná, která je díl od dílu lepší.

Pamatuji si, jak na mě film silně zapůsobil, když jsem ho viděl poprvé takřka před dvanácti léty na plátně kina a stejně na mě zapůsobil i dnes. Ochromil mě svou hloubkou a dunivostí. Vnímám tento filmový počin, jako poctu režiséra a scénáristy Randall Wallace všem, kdo ve vietnamské válce padli a je jedno, pod kterým praporem stáli. Předlohou filmu se stala kniha "We Were Soldiers Once... and Young", kterou společně napsali generálporučík Harold G. Moore a válečný novinář Joseph L. Galloway. Historie bitvy o Ia Drang je hlavně příběhem mužů, kteří zde na sklonku roku 1965 zkřížili pomyslné meče. Scénář se právě opírá o silné osobnosti, jež prošli válečnou vřavou, která v nich zanechala silné stopy. Hlavního seržanta Basila Plumleye ostříleného veterána, jenž se ohání Coltem 1911, a který se neskloní ani v nejhustší nepřátelské palbě si zahrál přesvědčivě Sam Elliott. Válečného reportéra Joea Gallowaye hledajícího sama sebe a správnou cestu jak vyprávět válečné zážitky ztvárnil citlivě Barry Pepper. Samozřejmě nesmím zapomenout na Mela Gibsona, jemuž připadla hlavní a nejtěžší role osobně statečného podplukovníka Hala Moora a zhostil se jí s profesionalitou sobě vlastní. Děj není jen o samotné bitvě, ve svém úvodu nám ukáže výcvikový dril, seznámí nás s rodinami postav a hlavně se snaží nenásilně předkládat i pár vyšších myšlenek. Povedl se působivý sundtrack od Nicka Glennie-Smitha, který ví, kdy být hřmotný a zesílit tak intenzivní dojem z bitvy, ale také dokáže být melancholicky a prohloubit niterné emoce. Válečné drama, které si mě získalo díky epickým bitevním výjevům, ale současně i díky své citlivosti a civilnosti.

Nerozlučná dvojice kamarádů Schmidt (Jonah Hill) a Jenko (Channing Tatum) jsou zpět, a protože odmaturovali tak je nové policejní rozkazy posílají na vysokou. Úkol je zcela totožný přes dealera se dostat na dodavatele syntetické drogy. Tohle pokračovaní je jako přes kopírák, ale nikdo se za to nestydí a naopak zvládlo být lepší. Přímočarý příběh, který není hloupý, podle povedeného scénáře rychle odsýpá, ani na chvilku nenudí a je z něho cítit jasný tah na branku, kvalitně pobavit diváka. Jasně není to asi humor úplně pro každého, ale na druhou stranu nezabředá do výrazných nechutností a je prostě tak akorát přisprostlý. Režisérské kormidlo měla pevně v rukou dvojice starých známých Phil Lord a Christopher Miller, ale zatím co v 21 Jump street byla cítit nostalgie po seriálu, tak tady to chlapci rozjeli pěkně od podlahy a střílejí si skrze oba hlavní hrdiny z hollywoodské neoriginality a nejsou vůbec politicky korektní. Nedělají to, ale nijak nuceně, naopak postupují velmi chytře a vše je tak nějak přirozené a je cítit pohodová nálada. Musím přiznat, že jsem se opravdu po celou délku filmu dobře bavil a pokud mám něco vypíchnout tak je to povedena "divná holčičí" bitka v závěru. Jednoznačně komedie léta, která člověka osvěží a potěší. PS: hlavně vydržte až do konce závěrečných titulků a ono to není tak těžké, protože jsou velmi vtipně udělané…

Zrození Planety opic bylo jako zjevení. Brit Rupert Wyatt ukázal, že s použitím moderní techniky je tahle klasická záležitost schopna vykročit k novým světlým zítřkům. Matt Reeves, který usedl na uvolněnou režisérskou sesli, to měl o poznání složitější. Musel dokázat, že restart téhle série nebyla jen létavice, která jasně zazáří a pak se propadne do zapomnění. Povedené trailery dávali tušit, že na nás chystá něco nevšedního. Podařilo se mu to, dokonce bych řekl, že nejen zdárně navázal tam, kde skončilo Zrození, ale dokonce podle mě posunul tuhle sérii o stupínek výš. Od uvedení předchozího dílu uplynuly tři roky, ale na plátně minulo už deset zim a tak se Caesarovi podařilo vybudovat vzkvétající společnost mluvících opic. V hlubokých kalifornských hvozdech vystavěl zdánlivě bezpečný domov. Zatím lidé, kteří přežili vražednou epidemii "opičí chřipky" se sice dali dohromady v sutinách San Franciska, ale nebezpečně rychle jim dochází palivo do generátorů. Životadárné světlo jim může poskytnout pouze obnovitelný zdroj energie a tím je vodní elektrárna. Tu během let, ale bohužel pohltila nebezpečná divočina a cesta k ní vede skrz území opic. Dochází tak k nevyhnutelnému zničujícímu střetu dvou tak odlišných, ale přitom si tak blízkých světů. Tvůrcům se podařilo vybudovat hutnou a postupem času čím dál víc vyhrocenou atmosféru nejen tím, že nechali diváka nejdříve zblízka poznat všechny hlavní postavy, ale samozřejmě i díky podmanivému a povedenému grafickému zpracování. Vše podporuje úderný soundtrack od Michaela Giacchino. Tak tedy vzhůru do dalšího velkého dobrodružství na planetě opic.

Velmi výjimečná věc, která se mi nestává příliš často, aby z každého filmového políčka čišela obrovská dávka energie a života. S režisérem a scénáristou Johnem Carneym se mi to stalo už po druhé. Dovolte mi tady jednu nostalgickou vzpomínku na čas dávno minulý. Pamatuji si, jak jsem promítal poprvé jeho film "Once" a můj úžas z toho malého/velkého filmu byl takový, že jsem málem zapomněl založit do promítačky poslední díl a nakonec jsem rozsvěcel světla v sále, až když skončil poslední obrázek. Nevadilo to, nikomu se nechtělo zvedat. Stalo se to znovu, ale tentokrát s jeho novinkou "Begin Again". Už jsem sice nestál za promítačkou (škoda…), ale skvělý zážitek se dostavil znovu. Love song je stejný a přitom je jiný než Once, je živelnější a přímočařejší, ale přitom pod povrchem probublává hloubka a niternost každého pocitu a pohledu, protože tady se nehraje, tady se žije. Osobité kouzlo znásobuje citlivá kamera Yarona Orbacha, která jako by vlastně nebyla a člověk si připadá, jako kdyby chodil s herci po ulicích New Yorku. Sledujeme tak příběh o dvou zrazených lidech, kteří jsou ztraceni v ulicích velkoměsta, ale vzájemně se obdarují a dají tak svým životům znovu smysl. Keira Knightley s kouzelným britským přízvukem je talentovaná textařka a zpěvačka Greta, která hledá novou cestu po rozchodu. Mark Ruffalo je hudební producent Dan, který má svá nejlepší léta v branži dávno za sebou, rozpadla se mu rodina a podléhá opojnému kouzlu alkoholu. Tahle zdánlivě nesourodá dvojice se dá dohromady a s partou nudících se muzikantů točí na jedinečných místech "Velkého Jablka" desku. Mezi oběma hlavními představiteli funguje skvělá chemie a skvěle se doplňují. Malý kouzelný písničkový film se svěží atmosférou, který rozdává pozitivní energii plnými hrstmi.

Hlavní hrdinkou tohoto spektáklu je mladá neohrožená dívka Beatrice 'Tris' Prior (Shailene Woodley), která neví kdo je. Dovolím si genderovou odbočku a trochu zafilozofuji, protože jak jsem pochopil tak žijeme v době mladých dam, které můžou všechno, co si usmyslí, ale vraťme se radši k filmu. Není to vůbec tak zlé, jak jsem předpokládal, ale určitě by ději neuškodil odvážnější střih, který by pomohl tempu. Sice mě vyprávění nenudilo, ale na druhou stranu to nemělo nijak velký spád. Můj celkový dojem je, že jsem víc jak dvě hodiny sledoval reklamu na běhání, protože tady se skáče a hlavně neustále utíká skoro pořád. Knižní předlohu od Veronici Roth jsem před zhlédnutím nečetl, takže můžu být samozřejmě zaujatý díky své neznalosti, ale ani film Neila Burgera mě k ní určitě nepřiláká. Jako pozitivum beru námět, který si pohrává s myšlenkou zneužití moci a skrze slabé jedince ovládnut apolitickou armádu s cílem uchopit kontrolu nad celou společností a tak orwellovsky temně potlačit svobodu lidského ducha. Celý film stojí a padá na hereckém výkonu Shailene Woodley, která dokáže zdařile hrát mladou rebelku zvlášť, když zapojí svoji dlouhou bujnou hřívu, ale na druhou stranu dokáže být až neuvěřitelně bezradná, jako ztracené kotě. Prostě film pro velké holčičky, který však svým řemeslným zpracováním neurazí.

Tento film vnímám jako poctu Gremlinům a Critterům a co jsem pochopil tak debutující režisér Joe Cornish, který je zodpovědný i za scénář to taky tak myslel. Jen místo lehkosti a kouzelné naivity osmdesátek nastavuje zrcadlo dnešním sociálním problémům přelidněných chudinských předměstí. Tak pojďme se bát, protože se staneme svědky mimozemské invaze, jenž se snese na nic netušící Londýn během jedné sychravé noci. Hrdiny příběhu jsou místní výrostci (rozuměj mladiství delikventi) vedení tvrďákem Mosesem (John Boyega). Jsou postrachem pro celé okolí Wyndham Tower, které považují za svoje teritorium. Večer, na který nikdo z nich nezapomene, přitom začal tak všedně, přepadením a oloupením křehké zdravotní sestry Sam (Jodie Whittaker). Neblahé události je však nakonec přinutí spolupracovat a stanou se z nich spojenci. Skupinku doplňuje místní povaleč, dealer trávy a registrovaný invalida Ron, které ho si zahrál Nick Frost v pro sebe tak typické roli. Jejich dům se totiž stane bojištěm v bitvě s nebezpečnými zubatými emzáky ne nepodobným nočním běsům ze zlých dětských snů. Řež o osud jednoho britského paneláku tak může začít. Příjemná hororová jednohubka, která dokáže i pobavit.

Vůbec jsem nevěděl, co se na mě chystá a dostal jsem adrenalinovou postapokalyptickou jízdu, kterou nezažijete v žádném z vlaků českých drah. Projekt proti globálnímu oteplování maximálně selhal a vedl ke vzniku celosvětové doby ledové. V roce 2031 jsou jedinými přeživšími mrazivé apokalypsy lidé, jenž nastoupili do vlaku milosrdného pana Wilforda, jak se však říká, všichni jsme si rovní, ale někdo si je rovnější a to platí také v tomto železném oři. Osazenstvo tohoto neúprosně pádícího babylonu na kolejích je rozděleno do tříd. V přední sekci se veze privilegovaná vrstva žijící v přepychu, zatímco ti co neměli štěstí, živoří v zadní sekci na přídělech nechutných proteinových kostek. Místním nelidským poměrů se postaví nepsaný vůdce Curtis (Chris Evans) a vyrazí na čele povstání vstříc svému osudu, který na něj čeká v lokomotivě, kterou pohání posvátný stroj. Jeho průvodcem a klíčníkem, který otevírá dveře mezi jednotlivými vagony je smažka a bývalý bezpečnostní odborník Namgoong Minsoo (Kang-ho Song) ujíždějící na místní třeskuté droze Kronol. Stísněné a různorodé prostředí železničního mikrokosmu dodává filmu skvělou klaustrofobickou atmosféru. Korejský režisér Joon-ho Bong podílející se i na scénáři tak v neokoukaných kulisách šéfuje povedenému multinárodnímu obsazení a vypráví originální příběh s filozofickým přesahem, který donutí diváka přemýšlet. Nevšední filmová podívaná o tom jak je složité vystoupit z rozjetého vlaku.

Tenhle film si cestu k mým sympatiím bohužel nenašel. Pro mě z něho čišel chlad a určitá strojená okázalost. Na druhou stranu si myslím, že se tvůrcům v čele s režisérem Robertem Strombergem podařilo originálně převyprávět z jiného úhlu pohledu klasickou pohádku o Šípkové Růžence. Ač mě tohle pohádkové vyprávění nijak zvlášť silně nezasáhlo. Musím přiznat, že jsem si našel dvě silné nosné roviny. Prvním je podmanivý herecký výkon Angelina Jolie, která si hlavní rolí padlé víly Maleficent opravdu užívá a její na plátně opravdu plno. Druhým kladem je celkové výtvarné zpracování. Filmový štáb rozhodně nešetřil na fantazii a dali tak vzniknout magickému světu, plnému nadpřirozených stvoření a bujné přírodě, která oplývá malebností. Barevná omalovánka, která se může pochlubit velmi slušnými hereckými výkony, ale je proklatě plochá.

Jsou postradatelní a loutkami ve vysoké zpravodajské hře a o kom je vlastně řeč. No přeci o bezvýznamném úředníčkovi ministerstva zahraničí Emmettu Fitz-Humeovi (Chevy Chase), co spí se svou šéfovou a zakřiknutém pracovníku Pentagonu šifrantovi Austinu Millbargeovi (Dan Aykroyd), po kterém se vozí jeho nadřízený z námořnictva. Jejich životní cesty se protnou u zkoušky k tajné službě, protože ty se jim trochu víc nepovedou a chlapci na sebe upozorní, jak se říká negativní reklama taky reklama. Ve stejné době totiž hledají špičky tajné služby dvě odepsatelné položky. Po zdárném absolvováni armádního rychlo výcviku přežití jsou naši hrdinové shozeni na padáku do pákistánského pohraničí a jejich nebezpečná pouť za světový mír může začít. Jejich dobrodružství je zavede až to SSSR a společně s opravdovou agentkou Karen Boyer (Donna Dixon)musí čelit po zuby ozbrojeným sovětským pohraničníkům a nechybí ani nebezpeční agenti KGB, ale je přeci nic nezadrží od jejich cíle, zdárně splnit náročnou misi. Přímočará lehce naivní komedie, která jde jednoznačně za svým cílem pobavit diváka a to se jí hlavně i vcelku daří.