charlie_ando

Trabantí odysea napříč divokou Jižní Amerikou. Film je plný neuvěřitelné lidské energie a touhy objevovat tajemství skrývající se za obzorem. Příběh o splněném snu, kdy se odhodlaná a různorodá skupina lidí vydala na cestu plnou dobrodružství v nezničitelných žlutých přibližovadlech. Jejich malá karavana musí překonat, aby dojela až ke svému velkému cílí na pomyslný "konec světa", rozličné druhy terénu, ale možná i zrádnější nástrahy v podobě lidské hlouposti. Vzhledem k tomu, že za kamerou stálo střídavě několik dobrodruhů, vznikl poutavý obrazový materiál a za mnohé záběry by se nestyděli ani u National Geographic. Smekám před Dane Přibáněm nepsaným vůdcem skupiny, odvážným cestovatelem a fantastou, který dokázal tomuhle bláznivému (v tom nejlepším slova smyslu) putování propůjčit neuvěřitelné kouzlo. Film, který donutí člověka obout toulavé boty a vyrazit hledat neobjevené.

Konečně někdo dostal rozum a natočil film o odvaze a zkaženosti let ne až tak vzdálených, na které tak snadno zapomínáme. Není to sice dokonalé, hlavně děj je dost průhledný, ale svou kvalitu to určitě má a docela to drží pohromadě. Režisér Juraj Nvota nám servíruje podle scénáře Ľubomíra Slivka niterný příběh o zvrácenosti a zrůdnosti minulého režimu a o jeho vyděračských metodách. Sledujeme tak životní osud “obyčejného“ člověka Adama Horného (Jiří Mádl), který podlehl vábení svůdné vábničky materiálních požitků a semlelo ho normalizační soukolí, ale jsem svědky i osobní odvahy stejně tak i morálního selhání. Kladem filmu je určitě vším prostupující atmosféra strachu a herecké výkony. Zvlášť Jan Budař, jako úlisný horlivý člen StB Rybák, předvádí přesvědčivý výkon. Malý film o touze žít jako svobodný člověk, který neurazí.

Rodinný film, který není rozhodně pro celou rodinu. Jirku Mádla jsem dosud vnímal jako mladého herce s výrazným talentem, ale tímto svým filmem rozhodně ukázal, že má vlohy jak pro režii, tak i pro psaní poutavých příběhů. Pevně věřím, že se mu podaří pořádně rozčeřit místní stojaté vody, protože na to rozhodně má. Pan režisér nám servíruje "obyčejný" příběh, ale díky originálně zvolené formě vyprávění, se stává velmi působivým. Na svět se díváme skrze oči dvou malých chlapců Tomáše a Harise, respektive to lidské hemžení v ulicích Českých Budějovic vidíme skrze čočky jejich fotoaparátů, protože první z nich se rozhodl být režisérem a natočit svůj první film. Pokud jsem chválil Jirku Mádla, jako talentovaného tvůrce tak nesmím zapomenout pochválit i oba představitele hlavních dětských rolí Petra Šimčáka a Jana Maršála, protože oba kluci hráli opravdu přesvědčivě a věřil jsem jim každé slovo. Mohlo by se zdát, že půjde o oddechovou taškařici, ale není tomu tak, film má svou hloubku a nebojí se otvírat vážná témata, která jsou díky vnímání pomocí dětských nevinných očí možná ještě syrovější. Musím se přiznat, že už dlouho jsem neviděl český film, který by ve mě zanechal tak hlubokou stopu a měl by jednoznačně takový přesah. Filmařský počin, který si jednoznačně zaslouží bedlivou pozornost.

Ondřej Sokol v hlavní roli lehce absurdní černé komedie o návratu ke svým kořenům. Trojice kamarádů napsala příběh podle “skutečných události“ s kriminální zápletkou. Dějištěm jejich vyprávění je magický Šumperk, kde se nic neděje. Pod rouškou anonymity skrývá město jejich dětství svá mala tragická tajemství a obrací se ke svým ztraceným synům zády. Děj plyne líně vpřed, střídá vcelku úsměvné scény s momenty, kdy opravdu diváka mrazí a pastelový barevný filtr dává filmu zašlý nádech. Propletenec vztahů hlavních postav a jejich vzájemná interakce je neúprosně směřuje k dramatickému vyvrcholení. Lehce nesourodý slepenec, který v sobě nezapře urputnou snahu být originální, ale neví, čím chce být.

Film má určitě svojí niternou hloubku a nespornou kvalitu, ale na druhou stranu svou doslova mrazivou vesmírnou odtažitostí mě pan režisér Stanley Kubrick připravil o jakýkoli hlubší emocionální zážitek. Od zhlédnutí na plátně [27. března 2014; kino Světozor] digitálně zrestaurované kopie během Projektu 100 jsem si hodně sliboval, ale bohužel žádný velký účinek se nedostavil. Mé velké očekávání nebylo naplněno a spíš mi zůstal hořký pocit zklamání. Restaurátoři odvedli kvalitní práci a vrátili filmu zašlý lesk. Originální souznění obrazu se zvukem ve mě zanechalo hmatatelný dojem, protože tohle je dílo, které si zaslouží velké plátno a je to spíš filozofická vesmírná opera než film. Z děje je cítit maximální filmařské úsilí vypovědět příběh o lidském bytí a evoluci života. Na jednu stranu vnímám Vesmírnou odyseu určitě jako přelomové sci-fi, které posunulo žánr o mnoho světelných let dál, ale na druhou stranu pro mě samotného je tento film spíš nenaplněným kultovním snem. Má malicherná výtka na závěr směruje k tomu, že pečlivě budovanou atmosféru mi rozbilo použití valčíku “Na krásném modrém Dunaji“ od Richarda Strausse, které mi spíš připomnělo mé první vrtkavé kroky v tanečních než let vesmírné lodi nekonečnou mezihvězdnou pustinou.

Něžné vlny ztroskotaly na nostalgické retro mělčině s hořkým nádechem Forresto Gumpovské naivity. Jiří Vejdělek nám vypraví svým jasně čitelným rukopisem melancholicky příběh o první dětské lásce za časů totality, který je zabydlen víceméně svéráznými postavičkami. Našimi hrdiny jsou členové vcelku povedená rodinky, tátu rapla/plavce si zahrál Hynek Čermák, maminku nesmělou svůdnici si střihla Táňa Pauhofová, zvídavého nadaného syna bez špetky charismatu ztvárnil Robert Cejnar a nemůžu zapomenout na zrzavou vodní divoženku Lucii Šteflovou. Role slizkého listonoše Beznosky je přímo ušitá Janu Budařovi na tělo. Filmové hudbě od Miloše Krkoška dominuje její ústřední motiv, ten však dobře funguje a velmi povedeně a citlivě doplňuje dění na plátně. Děj se může pochlubit několika úsměvnými momenty, ale na druhou stranu jsou tu i okamžiky, kdy totalitní realita nastavuje svou pravou pokřivenou tvář. Bohužel za závěr, kterému chyběla troška úcty a přišel mi jako trapnost nad trapnost, nemůžu dát víc jak dvě hvězdy.

Krvavá oslava násilí, která si svou brutální stylizací nic nezadá s první třístovkou. Vyprávění se z legendární soutěsky u Thermopyl přesunulo převážně na neklidné mořské vlny a palubu křehkých antických veslic a tak se stáváme svědky urputných bitev nad slanou hlubinou, která pozře bez rozdílu vše a všechny. Dunivý a epicky soundtrack od Junkie XL se dobře doplňuje s děním na plátně a splýval mi v jeden intenzivní zážitek. Mezi spoustou mužské muskulatury pro mě jasně vyčnívala křehká Evička Greenová čišící charismatem, která svým přesvědčivým herectvím v roli velitelky perské flotily a čarodějnice Artemisie strhává většinu pozornosti na sebe. Dočkáme se i odvážného fullfrontalu během hrubého náborového "vyjednávaní" tělo na tělo. Film Noama Murroa, který přebral režisérskou štafetu po Zacku Snyderovi, jež se podílel na scénáři a produkci, má velmi slušné tempo a udržuje diváka v napětí a to i díky povedené klipové kameře Simona Duggana. Jednoznačně nadstandardní podívaná, která však není určena pro lidi se slabším žaludkem a citlivou povahou.

Tohle bylo divné, ale v tom nejlepším slova smyslu. Příběh se líně vleče vpřed avšak do každého dialogu a výrazu tváře byla vložená všeobjímající urputnost. Tempo vyprávění mi připomínalo pomalé otáčení stránek knížky, když je člověk opravdu položen do zajímavého textu a hluboce vnímá každé slovo. Přes specifické plynutí děje jsem se nenudil a naopak se filmu dařilo navozovat niternou atmosféru. Na druhou stranu to určitě není film pro každého a člověk na něj musí být správně naladěn. Smekám před režisérem Spikem Jonzem, který napsal poutavý a originální příběh z ne až tak vzdálené budoucnosti o nepříliš sympatickém muži živícím se psaním romantických dopisů za jiné lidi, který se zamiluje do svého počítače, oprava do Operačního Systému s umělou inteligencí, jenž si sám pro sebe zvolí jméno Samantha. Joaquin Phoenix jako podivínský a do sebe uzavřený Theodor podal civilní a uvěřitelný výkon a rovněž Scarlett Johansson svým lehce nakřáplý hlasem “zahrála“ velmi dobře. Nedovedu si představit, že by OS1 namluvil někdo jiný. Nevtíravé kulisy zítřka pomáhají navodit pocit, proč by se tohle nemuselo někdy v budoucnosti stát. Působivé drama o odcizení, ale hlavně o lásce a její prchlivosti a křehkosti.

Někde na ne až tak vzdáleném východě leží malebná země Zubrovka s horským hotelem, kde bych chtěl prožít své prázdniny. V lehce absurdním prostředí se odvíjí poutavý příběh, který by neměl být cizí žádnému obyvateli střední a východní Evropy, a se špetkou nadsázky a spoustou fantazie popisuje nedávnou pohnutou historii nás všech. Období, kdy vznešenou a okázalou dobu gentlemanů nahradila brutální surovost a oprýskaná šeď. Wes Anderson je můj oblíbený vypravěč absurdních kouzelných pohádek, a i když má Grandhotel mnoho temných stínů a mezi řádky se skrývá varování asi i právě proto se zařadil pro mě k nejoblíbenějším filmům minimálně tohoto roku. Film se může pochlubit skvělým hereckým obsazením, kdy i do vedlejších rolí jsou obsazeny výrazné herecké osobnosti, jako je hoteliér Bill Murray nebo vězeň Harvey Keitel. Silnou stránkou jsou propracované kulisy oplývající mnoha barvami, které jsou provedeny do nejmenšího detailu a vtahují tak diváka do poutavého děje. Celkové umělecky kýčovité kouzlo doplňuje někdy až pitoreskní hudba od Alexandra Desplata. Našim hrdinou je manažer hotelu Gustave, kterého do velkých potíží dostane jeho slabost ke "starším ženám" a velké dědictví, které mu spadne zčistajasna do klína, skvěle si ho zahrál Ralph Fiennes. Jeho věrným stínem je mladý portýr/uprchlík Zero (Tony Revolori), jenž se dostal pod ochranné křídlo svého svérázného šéfa a vytváří tak povedené komické duo. Snová kouzelná podívaná s nádechem mrazivé upřímnosti.

Chvílemi jsem si myslel, že si autoři hráli s myšlenkou, že natočí psychologické drama, ale to byl jen prvotní dojem, který rychle vyprchal. Kapitán Steve Rogers je obklopen krásnými ženami, zpočátku dramatického příběhu přemítá o bytí a svém místu v novém světě. Nenechte se mýlit tohle je čistokrevný komiksový akčňák naplněný spoustou soubojů se slušnou choreografií. Producenti ze studia Marvel si dali záležet na obsazení a pro mě se včele skví Rober Redford jako šéf Světové bezpečností rady, ale i ostatní herci hrají velmi dobře a přesvědčivě. Celé vyprávění se nese v celkem temném duchu, které však uhání neuvěřitelně rychle vpřed a neztrácí dynamické tempo, ale aby se nezdálo vše tak černé, tak je tu i řada drobných vtipků, které dokážou vykouzlit úsměv. Hlavním záporákem je tajuplný přízrak “Winter Soldier“, který je tu spíš jako zosobnění zla, ale hlavně jde o všudypřítomný pocit nedůvěry, a že se nedá nikomu věřit. Film je doslova napěchován přímočarou adrenalinovou akcí, co to jde a z každého filmového políčka je cítit poctivá řemeslná práce celého štábu včele s dvojicí režisérů Anthony a Joe Russo. Ač na předchozího Captaina Americu mám už jen mlhavé kladné vzpomínky nebojím se říct, že dvojka je určitě povedenější. Komiksová oddychovka, která neurazí a naopak příjemně naladí.