charlie_ando

V pusté divočině a husté mlze, kdesi v Anglii je ztracený tajuplný ústav pro chorobomyslné jménem Stonehearst, ale není to jen tak ledajaký blázinec, protože mezi jeho chovance patří vážení členové anglické smetánky. Požehnaný čas Vánoc a očekávání vkládaná do příchodu nového století ve zdařilých viktoriánských kulisách se stanou prostředím, kde režisér Brad Andersona a scénarista Joe Gangemi rozvíjejí atraktivní námět dle díla Edgara Allana Poa a mají možnost si pohrávat s divákovou představivostí. Temné stránky lidské duše a překonané drastické postupy z historie psychiatrie jsou vděčným prostředkem k navození té správné ponuré atmosféry, která je uvolňována jen po troškách, a tak se daří udržovat diváka v lehkém napětí. Další velkou předností filmu jsou kvalitní herecké výkony čtyř hlavních představitelů. Novopečený doktor Edward Newgate (Jim Sturgess) s diplomem z Oxfordu, na kterém ještě nezaschl inkoust hledá praxi, kterou nemůže získat z učených knih. Avšak zjišťuje, že ve Stonehearst není vše dle jeho představ. Mladý lékař propadne podmanivému kouzlu zdejší atraktivní pacientky Elizy Graves (Kate Beckinsale) a naopak je zmaten z nasvou dobu neortodoxních léčebných postupů zdejšího výstředního ředitele Silase Lamba (Ben Kingsley). Postupem času zjišťuje, že právoplatný ředitel Benjamin Salt (Michael Caine) hnije se svým personálem zamčený ve sklepení a vládu nad životem převzali jeho tryznění nemocní chovanci. Jedno šílenství vystřídalo druhé a pohnutý experiment se hroutí jako domeček z karet. Díky poutavému námětu se mohli tvůrci určitě ponořit hlouběji do lidského bolavého nitra a být míň předvídavější, ale nadruhou stranu vznikl poctivý film okořeněný špetkou napětí.

Hledáte šikovného řemeslníka? Už nepátrejte, protože jste ho právě našli. Equalizer je sólový koncert pro jednoho zručného kutila, který si poradí s jakoukoli nesnází. Denzel Washington je hloubavý rytíř bez blyštivé zbroje se smyslem pro spravedlnost. Jasně dokazuje, že ani na prahu šedesátky nepatří do starého železa a dokáže svým poctivým a výrazným herectvím utáhnout dvouhodinový film. Režisér Antoine Fuqua dokáže brutálně útočit na divákovi smysly a to zvlášť díky vydařeným akční pasážím. Samotář Robert McCall se stane Bostonským samozvaným tajným ochráncem a vyhlásí válku místním vorům v zákoně. Nepořádek po jeho první akci přijede uklidit bývalý člen specnaz maniak Teddy (Marton Csokas), který pro svoje cíle používá nejhrubší násilí a stává se mu zdatným protivníkem. Povedený soundtrack od Harryho Gregsona-Williamse dokáže ukolébat, ale na druhou stranu ví, kdy má přidat a burácet a tak ještě víc povznést surové souboje, kde praskají kosti. Kamera Maura Fiora si dokáže hrát s nejmenšími detaily, ale zároveň nešetří ani rozmáchlými celky. Velké finále dokázalo namixovat hravost ze Sám doma s důvtipem MacGyvera a vzniká z toho neokoukaná bitka, která se bohužel ve svojí první půli utápí ve tmě. Povedený nenáročný akční thriller s vynikajícím Denzel Washington.

Růžová pohádka měnící se v děs nahánějící noční můru. Film vznikl podle knižního bestselleru od Gillian Flynn (ten jsem bohužel nečetl a budu to muset, jak tak na to koukám, co nejdříve napravit), jež je i autorkou povedeného scénáře. Režisér David Fincher tak mohl pracovat s myšlenkami autorky přímo z první ruky a podařilo se mu zhmotnit film, z kterého čiší poctivá filmařina a dokáže ohromit. Hodně tomu napomáhá i kvalitní kamera od Jeffa Cronenwetha, hrající si s každým záběrem. Chvílemi jsem ani nevnímal titulky, jak mě celkové zpracování pohltilo a vtáhlo do děje. Fincherovi se totiž daří budovat hutnou a dusnou atmosféru, která se dá krájet a postupem času se jen znásobuje, ale zároveň se mu ji daří zdařile odlehčovat drobnými ironickými vtípky a dvojsmyslnými narážkami. Vypjatý souboj kočky s myší v aréně zvané manželství může začít. Ve vzduchu se ale vznáší otázka: „Kdo je tady agresivní šelma a kdo nevinná oběť?“. Můj celkový dojem znásobují výtečné herecké výkony a to nejen ústřední dvojice. Ben Afflec, jenž je mezi filmovými fanoušky středem posměšků pro svou hereckou topornost, dostal roli, která mu padne přímo na tělo. Kluk s kořeny z maloměsta Nick Dunne se zdá být starostlivým bratrem a manželem, ale zdání klame a možná pod maskou konformity skrývá frustrovaného domácího násilníka. Rosamund Pike svým přesvědčivým a působivým hereckým výkonem všechny zastiňuje. Její okouzlující Amy je jako týraná žena nevinnost sama a v poloze manipulativní mrchy je zosobněním horoucího pekla. "Gone Girl" je mrazivým psychothrillerem o strastech soužití muže a ženy a pro mě je jedním z nejlepších filmů tohoto roku.

Pro mě je tento film tichým a důstojný rozloučením s Panem hercem Philipem Seymourem Hoffmanem. Podle stejnojmenného románu Johna le Carré natočil režisér Anton Corbijn atmosférický špionážní thriller, který si bere všechnu divákovu pozornost díky své vnitřní energii, jenž je zahalena do oblaku štiplavého cigaretového dýmu snoubícího se s jantarovými odlesky skotské. Z každého filmového políčka čiší poctivá filmařina se smyslem pro drobné detaily. K celkovému pozitivnímu dojmu velmi pomáhá zajímavé internacionální obsazení a hlavně kvalitní herecké výkony. Příběh odehrávající se v temném prostředí, kde se nedá nikomu věřit, jsem vnímal velmi niterně, protože se vše točí kolem pocitu důvěry a nedůvěry. Současný Hamburk se stal šachovnicí ve vysoké hře tajných služeb a zanedbaný uprchlík Issa Karpov, který nevím kým je a co chce, se stal pěšcem v souboji o moc a zásluhy ve válce proti globálnímu terorismu. Film asi ne pro každého, který se musí pozorně vnímat, ale na oplátku dokáže obdarovat pozorného diváka hlubokým zážitkem.

V dnešní denní nabídce je libový párek s hořčicí, chleba s domácí marmeládou a na zapití podáváme Holbu ryzí pivo z hor a jeli libo něco ostřejšího tak se tu určitě najde láhev režné. Na plátně se totiž velmi často konzumují výše popsané pochutiny. Díky detailním záběrům si to přežvykování a lemtání píva můžeme opravdu dobře vychutnat (škoda, že jsem neměl v kině sebou alespoň jednoho lahváče). Musím se přiznat, že už dlouho jsem neviděl takhle pomalý film, který by však ani na chvilku nenudil a dokázal mě tak dobře a chytře pobavit. Sice dlouhé táhlé záběry od pana kameraman Jana Baseta Střítežského nás nechají kochat se krásou zasněných Jeseníků, ale jsou na můj vkus už trochu přes míru. Pan Miroslav Krobot nám servíruje ve svém režijním filmovém debutu černo černou komedii toho nejhrubšího zrna, která je zalidněna spoustu originálních figurek žijících svoje ne/všední životy. Jednotlivé mini osobní příběhy se postupem času slívají tak, aby dali divákovi na konci filmu možnost si udělat ucelený obrázek. Pokud člověk přistoupí na svébytný způsob vyprávění, čeká ho milé překvapení a proto mě i zaráží rozpačité přijetí. Není to žádná taškařice ani psychologická sonda do dnešního vesnického života, ale skvěle zahraný cynický pohled na odosobnělý lidský život. Malý film, který chce být v tom našem českém rybníčku trochu jiný a to je moc dobře.

Je radost všechny ty známe tváře vidět společně pohromadě na stříbrném plátně a zvlášť, když je na nich vidět, jak dobře se při natáčení bavili. Na druhou stranu neúprosně hlodající zub času nezastaví ani ostřílený veterán Barney Ross se svou partou postradatelných a seniorský věk je asi nejvíc vidět na čím dál víc hranatém "Arnim" a gumovém Harrisonu Fordovi, který si střihl agenta CIA majora Maxe Drummera. Film to není špatný, dá se tu objevit i jednoduchý a fungující příběh, ale velké množství postav a natahovaná délka lehce přes dvě hodiny rozmělňují celkový zážitek. Střih měl být prostě dynamičtější a to zvlášť v první půlce, které by neškodilo být víc svižnější. Vše se točí kolem nepovedené generační výměny a štvanice na nebezpečného obchodníka se smrtí, odpadlíka Conrada Stonebankse, které ho si velmi zdařile zahrál Mel Gibson, tihle vyšinutí úchylové mu prostě opravdu sedí. Jak už jsem psal díky velkému množství všelijakých charakterů, si každá z nich musí doslova krást místo na slunci a tak opravdu vyniknou jen opravdoví blázni jako je Wesley Snipes a jeho "Doctor Death", nebo neuvěřitelně upovídaný Antonio Banderas a nesmím zapomenout ani na švédského inženýra chemie Dolpha Lundgrena, který svým minimalistickým herectví doslova bourá všechny kolem sebe. Za největší slabinu celého filmu bych považoval laciné bulharské exteriéry a nepovedené speciální efekty. Sice jsem ve svém hodnocení na sebe navršil několik negativ, můj celkový dojem je spíš pozitivní, protože je tu stále přítomná ta hravá duše, ač už je možná trochu okoralá a věkem unavená. Pohodová akční podívaná o přátelství drsných chlapů, kteří ještě nechtějí do starého železe, ze které se tak trochu vytratil humor.

Opravdu nevím, co si mám po zhlédnutí tohoto filmu myslet, když vypnu většinu svého mozkového výkonu tak asi převáží klady nad zápory, ale jen velmi těsně. Nedá se upřít atraktivní snaha prodat vcelku nosnou a zajímavou myšlenku, která se však dokáže zasnoubit s bezbřehou naivitou. Luc Besson si musel šlehnout při psaní scénáře a následné režii hodně slušný driák a tak se společně s jeho halucinacemi ocitáme ve světě, kde pouhým mrknutím oka dokážeme cestovat v čase a prostoru. Nezdolný Francouz servíruje nám divákům hodně ujetou globalizovanou akční podívanou, která si nešikovně pohrává s filozofickým přesahem. Hlavní hrdinkou našeho příběhu je modrooká čarodějnice Lucy, kterou hraje apatická Scarlett Johansson. Tahle studentka kdoví čeho se proti své vůli ocitá ve spárech smrtelně nebezpečné korejské narkomafie a aby si zachránila holý život, musí pro ně ve vlastní břišní dutině pašovat novou syntetickou drogu. Náhoda chce, že pár dobře mířených kopanců způsobí protržení pytlíku. Bouřlivá biochemická reakce je na světě a naší blondýnce začne rychle růst výkon mozkovny, se záchranou před zavařením mozkových závitů jí má pomoci kapacita v oboru lidského mozku a příležitostný filozof profesor Norman (Morgan Freeman). Mafiáni samozřejmě chtějí svoji vzácnou zásilku zpět a štvanice může začít. Vcelku zajímavé výtvarné zpracování (ale s kolísající kvalitou) postrkuje celkový dojem trochu výš. Při zpětném pohledu mě film nechal naprosto chladným, protože děj uvízl na mělčině jménem bezradnost a nedokázal vplout ani do rozbouřených vod naprostého bláznovství ani mezi zrádné útesy filozofického eposu. Mozkový výplach jednoho bláznivého frantíka, který se rozhodl prozkoumat krajní meze divákovi mysli.

Malý velký muž světové kinematografie neurotik Woody Allen milovní New Yorku nám servíruje další pro sebe tak typický film, který zasadil do kouzelných kulis středomořské pobřeží Francie roku 1928. Woodyho vlastnoruční scénář, který je plný břitkého konverzačního humoru, o zkrocení zlého muže, je psán přímo na tělo Colinu Firthovi, jenž zdařile hraje arogantního skeptického iluzionistu věčného pesimistu. Stanley úspěšně vystupuje na prknech, která znamenají svět pod uměleckým pseudonymem orientálního mága Wei Ling Soo do doby než ho starý přítel z mládí požádá o pomoc. Jako velký odborník má odhalit rafinované spirituální medium mladou okouzlující Američanku Sophii Baker, což je pro něj neodolatelná výzva. Zdánlivě snadný úkol se však stává, obtížnější než čekal a přinese mu mnoho vrásek. Emma Stone zdařile ztvárnila dívku obdařenou vzácným darem vnímat podněty a vibrace z druhé strany. Emmičce vlastně stačí na plátně je být a její všude plno, protože za ní hraje její podmanivý úsměv a velká kukadla. Malebná kamera, za níž stál Darius Khondji, si hraje šikovně se světlem a ději přidává jiskřivý nádech. Celé je to postaveno na skvělém herectví a interakci ústřední dvojice, ale čekal jsem trochu víc od zápletky a přišlo mi, že v závěru začal být film trochu dýchavičný. Banální lehký příběh o lásce a štěstí, který neurazí a vykouzlí potutelný úsměv.

Dnes večer jsem potkal partu pěti nových kamarádů, každý je sice trochu víc divný, ale dohromady jsou nepřekonatelní a říkají si Guardians of the Galaxy. Nevím kdo má moje větší sympatie, jestli pozemský floutek a vejtaha Peter Quill sám sebe nazývající StarLordem (Chris Pratt), nebo svůdná a nebezpečná Gamora (Zoe Saldana), čí po zuby ozbrojený inteligentní míval Rocket (s hlasem Bradleyho Coopera), nebo snad kráčející strom Groot (s chraplákem Vina Diesela) a nesmím zapomenout samozřejmě ani na pomalovaného mstitele Draxe (Dave Bautista). Nadupaná adrenalinová jízda režiséra Jamese Gunna se veze na dvouhodinové pozitivní vlně skvělého humoru, který mi vlil spoustu energii do žil. Tvůrcům se podařilo vytvořit nápaditý a originální plastický vizuál, který se snoubí s našlapaným soundtrackem plným starých vypalovaček. Scénář této marvelacké pohodové záležitosti od Nicole Perlman, která ho napsala společně s režisérem, slušně drží pohromadě, zdařile kombinuje nostalgické pop kulturní odkazy s fantazií skrývající se ve velkém srdci dítěte, které odmítlo dospět. Vyprávění se točí kolem honby za vzácným artefaktem, který v sobě skrývá ohromnou moc a pase po něm záporák nejhrubšího zrna zaslepený radikál Ronan Žalobce (Lee Pace). Střet mezi silami dobra a zla vrcholí v závěrečném rozhořčeném boji v oblacích, jenž vzdává poctu bitvě o Yavin. Prostě a jednoduše zábava, která pobaví a dokáže i pohladit.

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz.