Captain America: Návrat prvního Avengera

Ambiciózní debilita, která by strašně chtěla replikovat scénáře Temného rytíře, Bournea, popřípadě Tří dnů Kondora (extrémně rychle plynoucí vyprávění plné nečekaných zvratů, konspirace, pád systému), ale bohužel nemá za stolem Jonathana Nolana, ale páreček volů (aka scenáristů), kteří se domnívají, že opakováním nečekaných infiltrací (hodných i zlých postav) zahladí asi miliardu "plot-holes", které tímhle postupem vznikají, a na závěr pod tlakem škatulky beztak ucuknou ke stupidní šabloně jako z videohry (zastrč tři paměťovky do třech děr = victory!), záporáckým klišé vyžvaněných plánů (mluvící hlava v bedně silně mimo, o idiocii hrozně zlého vyhlazovacího plánu ani nemluvě) a extrémně nízké porci emocí, o nichž se ale všichni vehementně snaží. Takže proč 3 hvězdy? Protože je to v rámci letních výplachů stále ještě extrémně zábavná, řemeslně perfektně ošetřená akční jízda s parádním hereckým trojlístkem, hromadou milých cameo roliček a sympatickým feelingem velké změny, která relativizuje v podstatě vše, co se v Marvel vesmíru prozatím odehrálo. Jen je škoda, že se tyhle zajímavé prvky a postavy ocitají v hloupoučkých zápletkách (děj to vlastně nemá), které se neumí úplně odříznout od komiksových vzorců (Iron Man 3 byl asi nejblíž) a výsledný střet snahy o realismus a komiksové nadsázky vyplodí... no ano, sympatickou blbost. (04.04.2014)

Předně, interpretovat první polovinu Kapitána Ameriky prizmatem klasik špionážního žánru vyžaduje poměrně vysokou míru tolerance k nedomyšlenostem a jednoduše průhledným zvratům, zároveň to, obávám se, vede zhruba v polovině ke zklamání, když se neodvratnost přihlásí o slovo a Kapitán připomene, že zrovna on může těžko avengerovská pravidla porušit (svým způsobem je mnohem podvratnější twist IM3, ale tam to jaksi zapadne v humorné stylizaci). Jinými slovy, pro mě tenhle film udržuje stabilní level prostoty. Ono vnímat jako podvratný a přesahový moment, kdy symbol americké válečné propagandy žehrá na agresivitu a bezskrupolóznost zahraniční politiky USA, vyžaduje jistou míru shovívavosti. Ty pravé a autentické hodnoty totiž nejsou nijak zvlášť ohroženy, protože je v sobě nese od začátku do konce hlavní postava. Marvelovky v tomto ohledu integritu svých hrdinů příliš netestují a svět ohýbají k jejich obrazu (skutečně mi asi nikdo nebude tvrdit, že současnou Ameriku trápí vedle špízlování občanů a "leaků" i problém vnitřních nepřátel a denacifikace). Tady bych ale kritické úšklebky zaparkoval. Tohle je skutečně nástavba, kterou si člověk může / nemusí rozehrávat. Jinak je Kapitán naplněním škatulky marvelovského blockbusteru par excellence. Má vůbec nejlépe zrežírovanou akci z celé avengerovské linii (parádní kinetika i fyzická kontaktnost kupodivu přežijí bez nepřehlednosti i 3D brýle), Chris Evans ve své svalnaté verzi dědy Simpsona stále nachází dost křehkosti a správňáctví, vedlejší postavy mají svůj "opatrný magnetismus" a vyprávění tentokrát netrpí příliš dlouhým exponováním. I když mi dělá problém nechat se do toho emocionálně zaháčkovat, nedělá mi jediný problém se tím dobře bavit. Určitě jedna ze tří nejlepších avengerovek. [75%] P.S. Mimo soutěž: není marvelovské univerzum už trochu moc rozbíhavé a nezvládnutelné? Ve vzduchu levitují hrůzyplné ničivé objekty a člověk si říká... kde je sakra Tony Stark? (04.04.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Hon na Kapitána Ameriku, aneb krtek musí z S.H.I.E.L.D.u ven.. Přesně dávkované hlášky pro odlehčení, dvě živočišné pouliční přestřelky, nejen díky Redfordovi politicko-špionážní nádech všech tří prezidentových kondorů a decentní rýpnutí do amerických praktik eliminace nepřátel státu. Jakmile se však začne zdravit hydrant, promlouvat do firemního rozhlasu a zapalovat nebe nad Potomacem, nemoc marvelovského stereotypu se zase vynoří z thrillerové mlhy. Musím však Kápovi Emérika nechat, že od posledně odhodil ten skautský šátek a kdyby snad k němu asgardský vyvrhel Loki adresoval hlášku: „Právě si přeříz dědečka!“, neměl bych už pocit, že je to obvinění z krvesmilstva.. (11.08.2014)

Druhý Kapitán America, rozumne presunutý do "súčasnosti", je vážnejší a nabitý fyzickejšou akciou. Tá sa odohráva prevažne v uliciach (autá a streľba) a poteší, že v najlepšej scéne jej lídruje Samuel L. Jackson. Konšpiračná zápletka je ale neprekvapivá a v druhej polovici sa stáva neprehľadnou. Prvotná rôznorodosť prostredia akčných scén sa v druhej polovici taktiež vytratí. A moc akčným scénam nepomáha ani ich zakončovanie odfláknuto z prstu vycucnutými zvratmi (záchrana na poslednú chvíľu odkiaľkoľvek / akokoľvek). Divákova zvedavosť okolo identity zaujímavého záporáka ale vydrží až do konca. Ten, s historickým prepojením s Kapitánom, to celé obsahovo zachraňuje. Ako veľkolepá komiksová zábava na vypnutie hlavy je to OK. (08.04.2014)