charlie_ando

Režisér podprůměrného Wolverina James Mangold natočil podle své předlohy víc jak důstojné rozloučení Hugha Jackmana a Patricka Stewarta se svými ikonickými rolemi z vesmíru X-Menů. Dle mého skromného názoru je Logan nejlepší film ze světa mutantů, který se nebojí byt drsný a v akčních scénách doslova brutální, protože tady nikdo s nikým nejedná v rukavičkách. Píše se rok 2029 a na zaprášeném pomezí Spojených Států a Mexika, potkáváme staré známé. Pokročilí věk je k nim neúprosný a nijak je nešetří, o profesora Charlese Xaviera se pokouší stařecká demence a Wolverina sžírá vnitřní zhoubná nemoc, která ho pomalu připravuje o jeho schopnosti. Jejich pomalý a bolestivý odchod z našeho světa, obrátí naruby mala holčička Laura, která má doslova dech beroucí schopnosti a když si dá k snídani zásahovku Policía Federal a jednotku žoldáků je jasné, že už nic nebude jako doposud a krev poteče proudem. Začíná napínavá a strastiplná cesta na sever za nadějí. Opravdová roadmovie okořeněná o westernové prvky, která dala dohromady tak rozdílnou trojici, která si musí probojovat cestu nejen skrz davy nepřátel, ale i cestu k sobě samým. Roli hlavních záporáků si střihli, Boyd Holbrook jako slizký žoldák se železnou pěstí Donald Pierce a Richard E. Grant propůjčil svůj podmanivý hlas doktoru Zanderu Riceovi, možná to je ta nejslabší část filmu, protože ač se oba snaží nemají šanci vyniknout proti skvěle hrajícímu Jackmanovi a hlavně té neskutečné dívence Dafne Keen. Strhující jízdu skvěle doplňuje nevtíravý soundtrack od Marca Beltramiho. Omračující finální boj plný emocí končí, nebojím se říct, silným upřímným rozloučením, které chytí u srdce. Velká filmová událost, která je tak trochu netradiční komiksovou podívanou, mě doslova pohltila svou intenzitou a hloubkou.

Dánští vikingové v Afghánistánu bojují s neviditelným nepřítelem z Tálibanu a nebezpečné IED si vybírají krutou daň. Hlavní postavou je velitel roty Claus Michael Pedersen (Pilou Asbæk), velící na předsunuté vojenské základně. Na domácí frontě jeho žena Maria (Tuva Novotny) bojuje svůj všední střet s realitou rodičovství. V první půlce scénář zdařile střídá válečné scény z provincie Halmand válkou sužovaného Afghánistánu s obrazy poklidného Dánska a tak vytváří zdařilý kontrast dvou tak odlišných světů. Ve druhé půlce se příběh přesouvá do soudní síně, tady musí Claus vybojovat jiný střet než zná z bitevního pole. Musí se zodpovídat za své rozkazy, které vydal pod nepřátelskou palbou před slepou dánskou spravedlností. Jeho morální hodnoty jsou podrobeny těžké zkoušce a je nucen si vybrat mezi ctí profesionálního vojáka-důstojníka a odpovědností otce rodiny. Velkým kladem filmu je skvělá minimalistická a intuitivní kamera Magnuse Nordenhofa Jøncka, která divákovi umožňuje pozorovat děj z bezprostřední blízkosti. Záměrně mnohoznačné psychologické drama režiséra a scénáristy Tobiase Lindholma v jedné osobě, které donutí diváka přemýšlet.

Potom, co opadlo veselí z konce druhé světové války zjišťují Dánové, že jim tu Němci po sobě nechali na plážích nepěkný dáreček v podobě milionu nášlapných min, které měli zpomalit případnou invazi spojenců na jejich západní pobřeží. Dánové tak uplatní princip kolektivní viny, shromáždí skupiny německých válečných zajatců, kteří dostanou rychlokurs v zneškodňování nášlapných min a šup s nimi rovnou na čištění pláží plných nastražených pastí (v čemž byli němečtí pionýři mistři). Dalo by se říct, kdo čím zachází tím také schází. Ve zmatcích po konci války to bylo určitě nejjednodušší řešení, protože poloostrovní stát se teprve zvedal z těžkého traumatu pěti let nacistické okupace. Historii píši vítězové a občas po vítězném večírku přichází kocovina, někdy dorazí až hodně dlouho poté. Tohle je typ filmu vyrovnávající s pohnutou kapitolou historie, který ale ničím nepřekvapí a jedinou neznámou je, kdy vybuchne první mina a koho si zubatá odnese. Přišlo mi, že tvůrci ve svém vyprávění zůstali někde na půl cesty. Jediné, co se jim dle mého povedlo bylo, že člověk si po zhlédnutí klade otázky. Bohužel o jednotlivých postavách se prakticky nic nedozvíme a ani ony sami nám nic o sobě neprozradí, jsou to pouze čísla v seznamu už odepsaných položek, tady se jede na čistou atmosféru, a přitom pod povrchem bublaly nevyslovená témata, která se mohla a měla vyprávět. Třeba rivalita seržanta výsadkářů ze zahraniční armády a kapitána ženistu, který zjevně strávil válku doma v Dánsku a možná se zapojil do domácího odboje, to se dá vyčíst jen z uniforem a pár úsečných pohledů. Hrdiny pohnutého příběhu je parta vyjukaných kluků spíš dětí ze všech zbraní branné moci Třetí říše a okoralý nepřístupný seržant dánské armády, který je pánem nad životem a smrtí. Samozřejmě si k sobě postupem času najdou křehkou cestu. Co však ve filmu nezaznělo ani slovem bylo, že všichni ti chlapci museli projít organizací Hitlerjugend. Děti byly jednou z obětí zvráceného totalitního režimu, ale na druhou stranu i s fanatizovaným nástrojem svých vychovatelů. Pozitivem je minimalistická kamera Camilly Hjelm, která s maximální syrovostí dokázala zobrazit následky války. Dalším kladem jsou výtečné herecké výkony, zvlášť Roland Møller jako seržant paragánů Carl Rasmussen a Louis Hofmann jako nepsaný vůdce party kluků Sebastian Schumann, oba na sebe strhávají většinu pozornosti. Asi jsem čekal vzhledem k zdejšímu velmi pozitivnímu hodnocení o hodně víc, možná jsem k válečným filmům až příliš kritický, ale zjevně postrádám ve filmu věci, které většině zdejších uživatelů nevadí a hlavně samotné téma mi nebylo neznáme, tedy se vytratil odzbrojující moment překvapení. Neříkám, že až na kost civilní drama režiséra Martina Zandvlieta je špatný film, ale víc jak tři hvězdy ode mě prostě nedostane.

"Goonies never say die." Pro mě vrcholný představitel zlatých 80. let, kde z povedeného scénáře Chrise Columbuse dokázal Richard Donner (zpovzdálí je cítit dozorující Steven Spielberg z pozice producenta) vytáhnout povedený mix nevinnosti, milého humoru a lehkého napětí, který mi vždy dokáže zvednout náladu. Ještě teď si pamatuji, že když jsem jako malý kluk poprvé film viděl na VHS zapůjčené taťkou z videopůjčovny, chtěl jsem hned po jeho dokoukání vyrazit na výpravu za pirátským pokladem. Vřelá náklonnost k tomuto filmu mi zůstala až do současnosti a ani neúprosný zub času na tom nic nezměnil. Není to jen nostalgická vzpomínka na období dětských her a malin nezralých, ale hlavně díky té spoustě fantazie a opravdového přátelství, která tenhle dětský příběh obklopuje, je to hlavně nevšední zážitek. Určitě na tom má velký podíl skvěle vybrané a napsané postavy astmatický Mikey (Sean Astin), který je, ale srdcem party, prostořeký "Kecka" Clark (Corey Feldman), vynálezce Data (Jonathan Ke Quan), nešikovný a přehánějící Cvalda (Jeff Cohen) a starší brácha, co neudělal řidičák Brand (Josh Brolin). Nemůžu a nesmím zapomenout na dívčí osazenstvo milou roztleskávačku Andy (Kerri Green) a ječící Stef (Martha Plimpton). Náhoda tomu chce, že kluci na zaprášené půdě najdou mapu k ukrytému pokladu piráta Jednookého Williho. Cesta za dobrodružstvím tak může začít, chodby a jeskyně vyražené piráty roku 1632 jsou plné nástrah a čekají jen na odvážlivce, kteří je chtějí pokořit. Před divákem je rozehrán boj za společnou budoucnost, který zjemní neopakovatelné kouzlo první pusy. Vše je zasazeno do malebných kulis městečka Astoria a idylické pláže Cannon Beach, které propůjčují filmu snový nádech. Nechybí ani zavilí záporáci gangsterská rodinka Fratelliových a jejich nejmladší člen Nemotora se srdcem na pravém místě. Dave Grusin složil skvělý funkční soundtrack, který zvládá povznést celkový zážitek ještě o level výš, ale přitom se nijak nevnucuje. Tento film je pro mě prostě těžká srdeční záležitost.

Pro mě je Hank Moody druhá tvář Foxe Muldera, prostě dvě osobnosti Davida Duchovnyho. Hlavní hrdina je "rozervaný" spisovatel-člověk, který je ztracen ve světě svých žen, osudové lásky Karen (Natascha McElhone), matky jeho milované dcery Beccy (Madeleine Martin) a protože strká svého ptáka do všeho, co se pohne, aby se pomstil své femme fatale za to, že ho opustila, má o zábavu postaráno a s ním i my všichni. Hank balancuje mezi naprostým sebestředným idiotem, zhýralým moralistou a těžkým undergroundem, který ví o čem je život a přitom se snaží vyjít se svými démony a psát, protože jeho poslední úspěšná kniha "Bůh nás nenávidí" je už pěkně vousatá. Popularita této knihy ho vlastně odloudila z jeho milovaného New Yorku, když se upsal ďáblu a přestěhoval se do Kalifornie a napsal scénář pro paskvil jménem "Malá bláznivost jménem láska". Na druhou stranu v sobě Hank občas objeví odvracenou stranu síly a stává se šlechetným rytířem na bílem koni, ale jen občas. Hank je vášnivým pijákem svého vlastnoručního koktejlu jménem, kdo čím zachází tím také schází a návykovými ingrediencemi jsou krásný ženský, láska a chlast v různých podobách a hlavně velkém množství, je to prostě destruktivní mix, který je občas dozdoben nějakou "lehčí fajn" drogou. Intenzivní zážitek dotváří skvělé vedlejší postavy, lehce psychopatická "bouchnutě pěstí" Mia Lewis (Madeline Zima), trpaslice se slabostí pro fet Marcy Runkle (Pamela Adlon) a Hankův plešatý manager "honič" Charlie Runkle (Pamela Adlon). První série je tak trochu romanticky naivní, jestli se to tak vůbec dá říct, ale druhá už frčí ve stylu sex, drogy a rokenrol a to především díky povedené postavě charismatického hudebního producenta Lew Ashbyho (Callum Keith Rennie) s nedospělou duší, protože přeci kamarádi až za hrob. Třetí řada nesundá nohu z plynu, co jiného si myslet o Hankovi, jako vysokoškolském učiteli tvůrčího psaní, obklopeném třemi okouzlujícími ženami, které o něj svádějí lítý boj. Čtvrtou sérii prožijeme v soudní síni a zakončíme stylovou "poslední večeří", ale třešničkou na dortu je postava herečky Sashy Bingham (Addison Timlin). V páté sérii si Hank zase hledá své místo v divokém světě showbusinessu, tentokrát píše scénář pro rappera Samuraie Apocalypsu a samozřejmě se vše notně zkomplikuje díky jeho přitažlivé nadané přítelkyni, příběh tak balancuje na ostří nože mezi vážnou linkou a divokým nikdy nekončícím večírkem. V šesté řadě se vracíme do starých dobrých osvědčených kolejí, které už vyjela druhá sezona a svědčí jí to. Divoký sex, spousta drog a rokenrol na plný pecky to jsou ty správné ingredience. Rozjezd v léčebně Happy Endings je trochu pozvolnější, ale notorikova rána nejsou přeci ty nejlehčí. Na druhou stranu se zde Hank seznámí s múzou Faith (Maggie Grace), která podněcuje ducha, okouzluje smysly a je nápadně podobná mladé Karen. Takže život našeho hrdiny se znovu už pokolikáté řádně zkomplikuje. Z poslední sezony je cítit jasný cíl, všechno se musí teď a tady vyřešit, ale nejdříve se musí vše ještě jednou pořádně zašmodrchat. Těžké bylo pro mě loučení s Hankem odjíždějícím do západu slunce v autu, co má charakter. Tom Kapinos stvořil zábavný a návykový seriál plný inteligentního humoru, který si však nedělá hlavu s politickou korektností a sazí na rázné dialogy plné ironie a sarkasmu.

Walter White (Bryan Cranston) je neviditelný poctivý středoškolský učitel přírodních věd, co si přivydělává v myčce aut, kantoři se zjevně mají všude stejně. Waletr žije svůj všední život, zrovna oslavil se svou rodinou 50 narozeniny a největším "dárkem" mu bylo zjištění, že trpí neoperovatelnou zhoubnou rakovinou plic. Náhoda chce, že potká svého bývalého studenta Jesse Pinkmana (Aaron Paul), který zrovna přišel o varnu perníku. Dvě tak rozdílné povahy dají dohromady své zkušenosti a znalosti a začnou společně dělat umění, rozuměj vařit kouzelné modré krystaly. Varna na kolečkách, která se pro mě stala učebnicí chemie v praxi, se postupem času změní v průmyslovou velkovýrobu a to už samozřejmě není žádná sranda z pionýrských počátků, když Walter počítal, že snadno a rychle zaplatí účty za drahou léčbu a zaopatři rodinu, ale vše vyrostlo do prohnaného managementu drogového šéfa Heisenberga. S přibývajícími díly a množství vyprodukovaného methamphetaminu oba hrdinové společně se svým okolím zapadají čím dál tím hlouběji do propletence lží a bahna drogového podsvětí. Samozřejmě kupící se krizové situace vytahují na světlo temné stránky Heisenbergovi osobnosti. V příběhu odehrávajícím se ve městě Albuquerque a v jeh okolí, není nouze o dramatické události, nešetří se překvapivými zvraty a tak je divák udržován v permanentním napětí a očekávání, co přinese příští díl, protože tohle je nesmiřitelný souboj mezi vařiči, lokálními dealery, kartelem a důstojnicky z DEA, kde není nic zakázáno a vše je povoleno. Vince Gilligan stvořil seriál, který se může pochlubit poctivým obsazením, nápaditou kamerou, propracovanou psychologii postav včetně jejich vývoje a samozřejmě skvělým třeskutým finále.

Celá tahle patálie se dá shrnou do pár slov. Hlavni hrdinka Katniss Everdeen stále někam pospíchá a když se konečně začne něco dít tak ji trefí nebo udeří do hlavy a ona se probudí v nemocnici, až když je po všem. Na plátně se stále jen tlachá, bohužel ty řeči nemají žádný smysl a za zmínku stojí snad jen souboj v kanálech pod ulicemi Kapitolu. Jestli mě něco na téhle sérii bavilo tak jsou to vedlejší postavy, okoralý Haymitch Abernathy (Woody Harrelson), vždy skvěle postrojená Effie Trinket (Elizabeth Banks) a samozřejmě nesmím zapomenout na prezidenta Snowa (Donald Sutherland). Závěrečný díl mi přišel utahaný, nudný, možná i trochu hloupý a bez špetky lesku a fantazie prvního a druhého dílu. Na druhou stranu nemůžu popřít řemeslnou zručnost, s kterou byl tento film natočen, ale bohužel se někam vytratil samotný obsah. Pro mě velké zklamání a poslední smutné rozloučení s Philipem Seymourem Hoffmanem na filmovém plátně.

Bývalý mariňák Mike Williams (Mark Wahlberg) krotí zlé dinosaury, které nesmírný tlak a miliony let ztrávené v hlubinách přeměnili v mazlavé černé zlato, to si alespoň myslí jeho malá dcerka, jinak ale pracuje na poloponorné ropné plošině, jako hlavní technický inženýr. Průzkum je ve skluzu, hlavouni z nadnárodní korporace BP tlačí na rychlý přesun na nové naleziště a šetří, kde můžou. Vlastně celá plošina není vůbec v dobré kondici a závady se kupí jedna na druhou, prostě je zaděláno na pořádný problém. Režisér Peter Berg zdařile buduje hutnou atmosféru, která graduje v explozivním finále, kdy těžaři bojují o své holé životy se zdivočelou přírodou na v plamenech hroutící se ropné plošině. Notně mu v tom pomáhá skvělá kamera Enriquea Chediaka, která zručně pracuje s detaily i s velkými celky. Dobře obsazený a poctivě natočený katastroficky thriller o ropné katastrofě, který skrze velkorysou podmanivou ohnivou destrukci ve mě zanechal intenzivní zážitek.

Režisér David Mackenzie natočil podle oceněného scénáře Taylora Sheridana poctivý a řemeslně dobře zvládnutý oldschoolově laděný western, který je však zasazen do prostředí současného Texasu. Ústředními postavami jsou dva vidláci z venkova, bratři Howardovi. Zkrachovalý farmář Toby (Chris Pine) má vychytralý plán a společně se svým bratrem Tannerem (Ben Foster), který má bohatou kriminální minulost, se hodlají vydat na spanilou jízdu, během níž si vyrovnají účty s místní bankou. Na straně zákona se jim pokusí cestu zahradit dva texaští rangeři, dosluhující obhroublý veterán Markus Hamilton (Jeff Bridges) a jeho parťák "indiánský stopař" Alberto Parker (Gil Birmingham). V kulisách zašlého a zaprášeného texaského zapadákova se odehrává archetypální souboj pravá s vlastní představou o podobě spravedlnosti, kde hlavní záporák bankéř však stojí opodál od nebezpečného víření a počítá si své zisky. Povedené atmosferické drama, které nikam nespěchá, ale ví kdy přitlačit na pilu a může se pochlubit výtečnými hereckými výkony.

Tohle se mi asi při cestování po kolejích ve vlacích českých drah nestane. Jižní Koreou se šíří nebezpečná chřipka a noviny jsou plné znepokojivých zpráv. Seok Woo je úspěšný manager a na své otcovské povinnosti nemá moc času. Po dalším rodičovském fiasku se rozhodne splnit přání své malé dcerky Soo-an a společně se vydají na cestu vlakem za jeho bývalou manželkou a matkou jejich holčičky. Na poslední chvíli se do vlaku dostane infikovaný černý pasažér a v uzavřeném prostoru se smrtící nákaza šíří jako stepní požár. Ve stísněných útrobách jednotlivých vagónů zuří urputný boj o holé přežití, kritická situace odhaluje ryzí charaktery, ale žene i lidské pokrytectví až za hranu. Rychlovlak se řítí pekelnou rychlosti směrem k pobřeží a přeživší nenakažení cestující doufají, že se dostanou do míst, kde ještě smrtící epidemie nepropukla. Režisér a scénarista Sang-ho Yeon divákům servíruje působivý napínavý příběh o lidské statečnosti a sebeobětování. Musím se přiznat, že Světová válka Z mě opravdu zklamala, ale Vlak do Pusanu mi opravdu sedl.