DoNotCross

Zack Snyder se rozhodl natočit si svůj "Dark Knight Rises". Že se snaží navázat na Nolanův odkaz je patrné už jen z šedivého kamerového filtru. Do toho si připočtěte scénu v poušti, velkohubé proklamace, závěrečnou katarzi a máte dokonalého nevlastního bratříčka. Jenže Snyder není Nolan. Nutno dodat, že tenhle film v podstatě uspokojivě natočit nešlo. Když totiž smícháte dvojku "Man Of Steel", ikonický střet svou pláštěnkářů, malé představení Wonder Woman a úvod do DC týmovky, nemůže vám to fungovat ani v prostoru tří hodin. Upřímě, nemám chuť na Snydera nasazovat, evidentně dělal co mohl. Což nejspíš scénáristé taky, ale bohužel to není vždy vidět. Střet dvou bijců je hodně chtěný a nedává moc smysl. Kazí to především Batman, který je tu nejmíň sympatická postava a v podstatě poloviční záporák, který v jiných filmech vystřízliví těsně před svou likvidací. Tady samozřejmě beztrestně otočí, moje sympatie si už nezískal. Opakování jeho originu je už trochu otravné, přeci jen s Nolanem se divák do netopýrovy hlavy podíval víc než pořádně. Benovi to v obleku sekne, ale i když hraje už četnými bitvami zoceleného a zmoudřelého Wayna, stejně je tou nejsnadněji zmanipulovatelnou postavou, což prostě nedává smysl. Louis Lane je tady ženským ztělesněním deus ex mahina a drží celý scénáristický kolos pohromadě, ovšem za cenu logiky a uzurpuje Netopýrovy místo vševědoucí postavy. Kdo je pro mě paradoxně nejsympatičtější je samotný Superman. Hodný kluk, který se chce jen občas vykoupat se svojí Lois a ve volném čase naspat hezký článek a zachránit pár zadků. Ke své smůle ho prudí navedený Batman a zlý Lex Luthor se ho snaží zlikvidovat. Jesse Eisenberg mi většinu filmu svými filosoficko - šílenými kecy lezl spíš na nervy. Důvod jeho silné antipatie k Supermanovi je nám utajena a tak nám zbude jen otravný kříženec Marka Zickerberga a Jokera. A ačkoliv jsem kritizoval co to jen šlo, musím uznat, že jsem se bavil po celou stopáž. Je zajímavé sledovat, co se Snyder snaží budovat a ačkoliv expozice trvá nezvykle dlouho, výsledný kolos se z důvodu přemíry motivů stejně zhroutí do sebe. Konec mě ale překvapivě zasáhl a tak musím udělit takových tři a půl. Ve výsledku mě mrzí především fakt, že hlavouni v DC nacpali tolik trumfů do jednoho filmu a tím je efektivně znehodnotili. Ale snaha se cení, Zacku.

"Happines is only real when shared." Velká pravda splacena nejvyšší možnou cenou. Poutavý příběh jednoho kluka, který hledal svoje místo ve světe. Penn nám dává svobodu abychom si mohli na Chrise vytvořit vlastní názor. Je fakt, že by si možná zasloužil pořádně nasekat na holou, zároveň je ale zatraceně těžké se s ním neztotožnit. To, co on, cítí mnozí, jen málo kdo to ale dožene do takového extrému. Pokud se alespoň trochu cítíte jako on, bude jeho filmová cesta očisťující i pro vás. Skvělá adaptace geniální knihy.

Že je letos Baarová všude, co? Nejsem fanoušek téhle herečky, ale dokument s tímhle osudovým názvem mi přišel na první pohled zajímavý. V kině jsem se ale dočkal zklamání. Pokud jste stejně jako já viděli v únoru Renčův biják, tady se v podstatě nic nového nedozvíte. Příběh sice vypráví samotná Baarová, ale vyprávěcí struktura je stejná, jako v hraném filmu a klidně by na základě její výpovědi mohl vzniknout jeho scénář. Ačkoliv se dokument honosí přízviskem "intimní výpověď", dozvíte se toho o Baarové žalostně málo. Mezi řádky vyplyne jen to, že se vnímá jako velkou hvězdu a sebevědomí ji rozhodně nechybělo. Zamrzí, že se dokument soustředí na její postelová dobrodružství, ale vlastně jen v podobě seznamu. Nevím, co jsem vlastně od dokumentu očekával, ale nedostalo se mi to. A sentimentální vzpomínání jedné staré paní na zašlou slávu a milence mě nezajímá. Chybí mi k tomu nějaké hlubší podloží, zasazení Baarové do kontextu. Tohle působí především jako něco, co má vydělat na slavném jméně, nic moc zajímavého se z tohoto dílka nedozvíte.

Taková fajn pestrobarevná romanťárna. Nejsem ani omylem cílovka, ale těch pár desítek minut jsem si v kině rozhodně užil. Ačkoliv se mi ta pestrobarevnost začala zajídat už v expozici a hrdinčino dilema mě poněkud minulo, takže emocionální dopad zrovna velký nebyl. Ve výsledku se pak Brooklyn strašně rychle vykouří z hlavy, což je rozhodně škoda. Ale v kině mi na tom bylo dobře, což se cení. Jestli ale někdy dojde na další shlédnutí, budou pravděpodobně padat hvězdy.

Zatraceně divný film. Podivná míchanice dokumentárního přístupu a žánrových klišé. Je to rozhodně zajímavý pokus a stojí za vidění. Forma, která je největším kladem, prokazuje celému dílku medvědí službu, protože přespříliš poukazuje na obsah, který zase dvakrát originální není. Rozhodně budete nějakou dobu napjatí, vlastně pořád. Ač jsem viděl trailery, vlastně jsem celý film netušil, jakým směrem se film vydá. To je rozhodně plus. Ale vy výsledku jsem byl zvoleným směrem spíše zklamán.

Jednoduchoučký, ale moc krásný film. Hlavní postava nepronese jediné slovo, přesto ji poznáte lépe, než mnoho jiných hrdinů filmového plátna. A to díky hudbě Michaela Nymana. Sice ryze ženský příběh, ale především geniální film o citech jedné němé pianistky, vyprávěný především pomocí hudby.

Klasika všech klasik. Bogart srší svým cynickým charismatem a Bergmanová perfektně zvládá tajemnou krásku. Film oplývá takovou tou sladkou naivní aurou starých filmů a kouká se na něj moc příjemně. Snad jen první polovina by zasloužila trochu popohnat, ale jak se příběh rozhýbe, je to paráda. A finále je dokonalé. Dneska je to už možná překonané, ale stejně by to měl nakoukat každý, kdo to myslí s filmem trošku vážně. Už jen kvůli těm ikonickým hláškám.

Začíná to moc hezky. Dokud Emmerich tvoří napětí strachem z neznámého, šlape všechno jako na drátkách. Jak se ale situace začíná projasňovat a film se blíží k bombastickému vyvrcholení, stává se scénář čím dál debilnějším. Závěr je tak příšerně patetický a "americký", až z toho běhá mráz po zádech a film neuvěřitelně shazuje. Je to škoda, protože když se na scéně objeví ohromné mimozemské talíře, člověk se opravdu těší, z čím se filmový štáb vytasí. A pak je mu smutno.

Warcraft jsem miloval a jako hráč jsem s ním strávil desítky hodin, ať už s jeho strategickou nebo MMO verzí. Pravda, ty časy jsou už dávno pryč, ale protože šlo dost možná o můj nejoblíbenější herní svět, těžko mě mohl tenhle film nechat chladným. Trailery se mi moc líbily - slibovaly věrnost vizuálu předlohy a neskutečný počet pomrknutí na věrné hráče. Obavy však byly na místě. A byly liché. Duncan Jones je totiž srdcař a vedle toho naštěstí taky neskutečný šikula a do Azerothu vás přenese s neuvěřitelným elánem a lehkostí. Jasně, ten svět je možná umělý, ale vůbec to nevadí, protože je nádherný. A je to něco, co jste v kině zatím opravdu neviděli. Poetika herního světa s přehledem zachována, vedle toho film staví taky na parádním scénáři. Čekal jsem bezduchou, pitomou rubanici. A ano, Warcraft není žádným filosofickým dílem, ale je poctivě kladen důraz na postavy, (kterých není málo) všechny mají ale jasné motivace a jejich chování šlape bezproblémově. Tvůrcům se s prstem v nose daří tvořit osudové, dojemné a napínavé momenty. Nestihnete se ani rozkoukat a už je konec. A vy budete chtít víc, protože příběh je rozjetý fenomenálně a já osobně si sequel vyloženě žádám. Takováhle pecková fantasy tady nebyla pořádně dlouho a v pohodě nakopává prdel všem třem přestřeleným Hobitům. Ať už jste s touhle sérií strávili dětství, nebo ne, běžte do kina a poděkujte Duncanovi za to, ze se tak neskutečně nadřel a výsledek je tak strašně parádní. P.S. Těším se na režisérskou verzi. Nedělalo by mi problém strávit v kině o hodinu déle.

Protože u Big Lebowski jsem se regulérně řezal, dal jsem Coenům šanci polechtat mi bránici regulérní komedií. A tady jsme se perfektně minuli. Na mě trošku moc velká šílenost na to, abych ji spolkl. Ale před Coeny musím smeknout. Neviděl jsme zdaleka všechny jejich filmy, ale už teď vidím, že mají neskutečný záběr, za což jim patří můj obdiv. Jen ne za tenhle konkrétní film. Pouze pro strávníky, co milují dokonale ztřeštěné hovadiny s dementními hrdiny.