Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (245)

plakát

Nevědomí (2013) 

Hoďte Toma Cruise do scífka, které vykrádá snad všechny žánrové klasiky a vyleze vám Nevědomí. Sympatický mix všeho, co se tvůrcům líbilo v závěru dojíždí právě na to, že se chce zavděčit všem a tak chce být komorní a epický, hluboký a akční. A tak první půlka je o dost lepší té první, kdy si s Tomem užíváte atmosféru postapo světa a tak nějak cítíte, že je něco špatně ale rádi se necháte ukolébat pocitem bezpečí. Pak se ale začne lámat chleba a postupně začne vylézat najevo absurdní zápletka a dosavadní kouzlo rozstřílí partička dronů v celkem nudné akci. Ale výsledek je pořád moc dobrý na to, než aby ho to potopilo, takže zklamaný jsem nebyl. Jen bych byl raději, kdyby to celé zůstalo v té komorní rovině a nekončilo jako Den nezávislosti. Určitě ale stojí za vidění. UpGrade: Nakonec jedna dolů. Když si na tenhle film vzpomenu, zbudem i jen ten WTF pocit co jsem cítil, když skončil. Ta zápletka je prostě neuvěřitelně debilní. A je to škoda, protože potenciál dosahoval výší nebeských.

plakát

Odebrat z přátel (2014) 

V mých očích vlastně fakt pecka. Film není zrovna user friendly a ve své podstatě je zatraceně málo filmový, prostě jen čumíte hodinu a půl na plochu počítače. Proto jsem byl třeba rád, že si můžu film pozastavit a něco si pořádně přečíst. Na druhou stranu se daří snadno vyvolat hustou atmosféru a je to zábavné, konec náležitě ošklivý. Za mě rozhodně palec nahoru, zpracování jinak omšelé zápletky to rozhodně drží nad vodou a své si tady najde každý milovník strašidelných historek. Těch padesát procent tady je těžké podhodnocení, červená čísla by pro tenhle filmeček měla být samozřejmostí. Možná jde i o to, že film snadněji přechroupá mladší generace, pro kterou jsou tyhle videochaty denní chleba a předestřená situace tak víc zapůsobí. Já bych se určitě posral strachy, kdyby moje kchichtknížka začala vyvádět takovéhle věci. Fakt nechcete být takhle odebráni z přátel. Jo a jinak taky moc hezké upozornění na relativně nový trend kyberšikany.

plakát

Náš vůdce (2008) 

Němci se vracejí k (pro ně především) extrémně nepříjemnému tématu totalitních režimů a zvládají to na jedničku. Experiment je v podání experimentu hodně zjednodušený a dost urychlený, ale v rámci filmového univerza funguje přesvědčivě. Závěrečná scéna v tělocvičně je neskutečně děsivá a sugestivní. Poselství je zatraceně smutné. Takže: "Lidé bděte!".

plakát

Druhá šance (2014) 

Neskutečná depka od začátku až do konce. Co může, to se posere. Lannister dokazuje, že umí hrát i zajímavější role, než je namyšlené lvíče. Zápletka je jednoduchoučká, Bier nás ale krmí jedním vymazleným záběrem za druhým a neskutečně vyhrocenými emocemi. Podruhé bych to asi vidět nechtěl, ale jako strašák na všechny budoucí rodiče to funguje spolehlivě.

plakát

Noční recepční (2016) (seriál) 

Carré je můj oblíbený spisovatel, takže mě tahle adaptace přirozeně zaujala. Alespoň než jsem si jí pustil. Viděl jsem dva díly a musím konstatovat, že tento způsob převedení mistra špionážních příběhu s přesahem se mi zdá poněkud nešťastným. Předně, Carrého knihy vynikají svou realističností a uvěřitelností. Hlavní hrdinové nejsou žádní sekáči, ale obyčejní kluci a holky, kteří svému poslání obětují život, ať už při něm zařvou, nebo ne. Tým za Night Managerem k těmhle výchozím ingrediencím přihodil poetiku Jamese Bonda. Takže hlavní geroj je hezoun a sekáč, co spí s mnoha dámami, zároveň se ale snaží prodat svůj lidský strach a nejistotu, které prožívá při špiónování. A tohle prostě nefunguje. Stojí to na zdravých základech, výsledek je ale nemastný, neslaný a nedovede pořádně strhnout, protože té civilní rovině podráží nohy a realitou nepolíbená, bondovská. Když ale nic jiného, tak to ukázalo, že Hugh Laurie by mohl být zatraceně zajímavým záporákem právě pro krále filmových špionů. Takže příště se rozmyslet, jestli točím podle Carrého, nebo Fleminga.

plakát

Stanfordský vězeňský experiment (2015) 

To je tak když vědátorovi místo krys dáte živé lidi. O Standfordském experimentu jsem nevěděl zhola nic, takže jsem plně odkázaný na to, jakým způsobem ho prezentují tvůrci. Vsadil bych na to, že tenhle pokus nemá obecnou platnost a výsledek je daný souhrou několika vlivů a především osobním selháním cápka, co to celé vymyslel a měl na povel. Zimbardo tady vystupuje jako egocentrické hovado, které strašně rychle podlehne své božské roli a připraví tak několika studentům pár pekelných zážitků. Alespoň z filmového podání není ani vlastně jasné, cože tak slavného chtěl vlastně vyzkoumat a co vlastně zjistil, tedy krom toho, že trápit ostatní lidi může být fajn pocit. Abych se dostal k filmu - ten je skvělý. Je skvělý, ale kouká se na něj neskutečně nepříjemně, na obrazovce se odehrává fakt hnusný psychický teror, který by složil kdejakého otrlého chlápka a parta vědců, která na to čumí, místo zděšení cítí ďábelskou fascinaci. Je to zážitek, který vás vyplivne pořádně zkoprnělé a zhnusené. Už to vidět nechci, ale všem to doporučuji.

plakát

Na vlásku (2010) 

Moderní animace oživila animák jako ze starých časů. Pohádkové dobrodružství, romantika, akce, humor. Tohle všechno v tom nejkrásnějším možném balení. Rozhodně jeden z nejlepších animáků, co jsem v životě viděl a skoro se divím, že už dávno nepřiletěl nějaký sequel. Ale proč si kazit perfektní film?

plakát

Kosti a skalp (2015) 

Atmosférická pecka. Čtyři chlapi se se zlými úmysly vydávají do míst, kam by našinec nechtěl ani za světla. Postupně přituhuje a konfrontace je syrová a nekompromisní. Právě realistické pojetí je to, co tenhle western dělá speciálním. O postavy se bojíte a každou trefu do černého jim přejete. Závěrečná vybíjená je uvěřitelná a ukazuje, že bránit si svoje má vždycky smysl, jen člověk musí mít koule. Sympatický film za pár šupů, který s cynickým šklebem pošle do věčných lovišť mnohonásobně dražší konkurenci.

plakát

Dívka ve vlaku (2016) 

Zmizelá light. Ve všem za ní zaostává, ale na rozdíl od ní můžete tady na děvče od dráhy běžet do kina. Události ve filmu by fakt sotva stačily na jeden díl libovolné CSI, ale to nevadí, protože je to celé vyprávěno poctivě zamotaným způsobem, takže chvíli trvá, než do sebe kousíčky skládanky zapadnou. A sledovat přiožralou Emily Blunt, jak si snaží udělat pořádek v událostech jednoho odpoledne je zábavná podívaná a specielně ona táhne film neuvěřitelným způsobem a vypitou trosku ji uvěříte okamžitě. Když se vyloží karty na stůl, tak už to tak dechberoucí není a především proto se film až moc rychle vykouří z hlavy. Zmizelá hrála tu hru s divákem přeci jen lépe a navíc měla v ruce hned několik es, kdežto Taylor hraje se svým filmem v podstatě od začátku s prázdnou prackou. Ale na té vařené nudli mě utáhl a já se bavil. Příště by to ale chtělo zase Finchera.

plakát

Dítě Bridget Jonesové (2016) 

Bridget nám výrazně zestárla, doba se posunula a ona je pořád v prdeli. Proč bych se na to měl koukat potřetí? Naštěstí se v tomhle duchu nese celý film a tvůrci si to zatraceně dobře uvědomují, takže se s faktem toho, že už není rok 2001 potýká i hlavní postava. A funguje to skvěle. Ten film je úplně dokonale pohodový a na nic si nehraje, prostě jen přináší kupu starých známých a řádně se s nimi loučí. (čtyřka už snad fakt nebude) Hlavní zápletka tentokrát nestojí na debilním chování Jonesové a i když je bohužel odhadnutelná a trošku zbytečně natahovaná, zabaví spolehlivě. Tak snad už teď opravdu žili šťastně až do smrti.