DoNotCross

Šlehnou si někdy téměř deset dekád starý biják je zatraceně osvěžující. Nosferatu mi z nějakého důvodu evokoval atmosféru Planescape: Torment. Příběh je jednoduchoučký a v zásadě snadno předvídatelný, ale atmoška je hutná, hudba bez přehánění geniální. A samotný Nosferatu v podání úžasného Maxe Schrecka je i po těch letech parádně děsivé hovado, které kombinuje strnulou upírskou eleganci s pařáty vhodnými i k orání pole. Takže? Je to pecka. Možná stará, ale ta patina tomu dodává na působivosti. A sledovat pro jednou němý film je vlastně moc příjemná změna.

Kdo někdy navštívil hračkářství asi ví, jaký je tahle pohajda pojem. A mě to trochu mrzí, protože to není moc dobrý film. Prapodivná kompozice, kdy se prvních dvacet minut prakticky nepřestane zpívat, aby ke konci písničkování téměř absentovalo. (občas se objeví zpívané dialogy, což mi trochu lezlo na nervy) Nulová chemie mezi hlavními postavami, ty mužské jsou navíc vlastně docela zbytečné, především tedy místní princ na sobovi. Výtvarně je to samozřejmě naprosto úchvatné, ale tentokrát mě to za srdce prostě nechytlo a to mám animáky vlastně fakt moc rád. Tohle je recyklované Na vlásku, sněhová koule bez duše.

Amélie je jako písnička od New Order. Na jednu stranu obsahuje tóny, které vás nakopnou a dají vám sílu vzdorovat celému světu. Pod nimi je ale hutná melancholie, která dokáže v ten pravý čas vystrčit růžky a dodat celku nečekané ostří. Postavičky v Améliině světě jsou někde na hranici karikatury, v tomhle filmovém univerzu ale dýchají a překvapivě snadno se s nimi ztotožníte. Výsledek je okouzlující pohádkový snímek o slečně, která se snaží dostat ze své skořápky a navázat lidský kontakt. Protože život je krásný, ale taky křehký a zranitelný a lásku potřebuje i ten největší podivín. Tak neváhejte a dejte téhle trochu praštěné holce s velkým srdíčkem šanci.

Znáte takové ty gastronomické náhražky originálu? Hnusná levná polská čokoláda, co se tváří jako její plnohodnotný sourozenec? Tak přesně tohle je Rogue One pro fandu Star Wars. Zdánlivě je všechno na svém místě, prolog vás namlsá hezkým vizuálem, pak se ale střihne, čas poposkočí a vy můžete už tak akorát brečet. Samozřejmě, můžou za to postavy. Je úplně jedno, že jsou jednoduché a prokreslování se dopřává jen dvou z nich. Ale práce s nimi je tragická, snad jedna vůbec z nejhorších, co jsem kdy viděl. Každá dialogová scéna je čisté utrpení, kdy sice tušíte, co se mezi postavami odehrává, ale působí to jako improvizace nebo nácvik před opravdovou scénou. Jako divákovi mi došlo, jakým vývojem si prošla Jyn nebo ten kápo Cassan, či jak se jmenoval, ale ten film to podá tak příšerně debilně, že jen zůstáváte zírat. Takhle matné postavy by nebyly tolik patrné, kdyby to ale nestálo především na nich. Ten film se očividně snaží pracovat tímhle směrem, budovat chemii a citově se nás k postavám přivázat, ale je to marný, marný, marný. Proto je to nabušené finále vlastně děsná nuda, protože konec všichni známe a osudy nových ksichtů nás težce nezajímají. Prodat se mi zvládl jen Ben Mendelsohn a Mads Mikkelsen, ale to nestačí. Vader je boží, ale je to fakt jenom ta třešnička na pomyslném dortu, který je ale fakt neskutečně hnusný, takže to chudák popálená nemá šanci vytrhnout. Pro mě osobně se jen ukazuje, jaký úžasný kus práce před rokem odvedl Abrams. Tady je sice taky obrovská spousta eye-candy momentů pro fandy, ale tady získáte pocit, že se vás jenom někdo snaží uchlácholit a narvat vám do chřtánu druhořadý biják, takže se neustále prdelolezectví stává otravujícím. Co se týče hudby, myslím, že je nefér na Giacchina nasazovat, že nedovedl dodat filmu stejnou magii jako Williams. Jestli na to měl vážně jen měsíc, tak můžeme být všichni rádi, že nějakou hudbu vůbec dodal. Problém je, že jak se film odvozuje od Star Wars univerza, které je s Williamsem tak úzce propojené, tak prostě ty známé tóny čekáte. Giacchino se o ně často otře, ale nenechá je pořádně zaznít do konce a tím mě příšerně frustroval. Po skončení jsem si říkal, o kolik by to mohlo být lepší, kdyby tam hrál opravdový John, i kdyby jen recyklovaný a žádná origoš hudba by k tomuhle filmu ani nevznikla. Což není z mojí strany útok na Giacchina, ale jen důkaz, že pro mě Star Wars bez Williamse nejsou Star Wars. Alespoň zatím. A stejně tak pro mě Star Wars není ani tenhle film.

Ač nejsem v problému kdovíjak vzdělán, snímek mě zaujal. Ve finále mě k němu nepřitáhl DiCaprio, ale Reznor, který tady zase ukazuje, že patří k těm nejlepším tvořitelům filmové hudby a zároveň se mu povedlo z ukřičeného teenagera dospět v člověka, který se věnuje problémům světa dospělých. (Marilyn Manson má s dospíváním o dost větší problémy) Ale dost už o hudbě. Tenhle film je dělán profesionální rukou s láskou k tématu a k lidem. Právě pro ty je uroben, aby si i ten největší prosťáček mohl udělat obrázek o tom, že máme za dveřmi globální průser. Ač jsou všechny ty vysvětlivky někdy ubíjející a celé to někdy připomíná spíš výukový program pro základní školy, je mi zatraceně sympatické, s jakou trpělivostí tvůrci upozorňují na více něž aktuální problém a elegantně vám předvedou, že se opravdu týká nás všech, ať už se za klimatické změny cítíme odpovědní, nebo ne. Ale právě "vulgarizace" problému mě na tomhle dílku tolik sere. Odstrašující záběry na kouřící továrny (z kterých někdy leze pára a ne kouř...) v protikladu na malebné louky poseté solárními panely... Což udělá dobře právě těm, co netuší, jak funguje energetika, ale ne klukovi, jehož tatík pracuje v Ústavu jaderného výzkumu. Každopádně je ten problém předpokládán černobíleji, než by se mi líbilo a je roztomilé, jak Leo vyzývá k boji proti paličům fosilií a jejich lobby, když jeho film vyznívá jako lobby pro solárníky a větromlýny. Takže tomu tleskat nebudu, protože nás Leo v dobré víře navádí do ještě větších sraček a nabízí sexy řešení, aniž by osvětlil, jak to vlastně funguje. (ačkoliv škodlivé vlivy fosilních paliv osvětluje s velikou chutí) Ale potěší, že upozorní třeba i na prdící krávy, objede skutečně celý svět a hlavně, myslí to opravdu upřímně, snaží se lidi vyburcovat z apatie ke svému okolí a opravdu vám ukáže, co můžete udělat, aby jste svoji ekologickou stopu zmenšili, což je více než chvályhodné. Nechci ten film zatracovat, je rozhodně inspirativní a je za ním upřímná touha něco změnit a rozhodně mě nenechal chladným. Jen je bohužel strašně vidět, kdo na to dal Leovi prachy.

Asi můj nejméně oblíbený film matrixovské trilogie, ale musím zase uznat, že ve mě pomalu zraje. Težkotonážní scífko v tom nejlepším slova smyslu. Akční orgie a zakončení, které je na rozdíl od podobných fláků hořkosladké. Holt každé vítězství má svou cenu. Nemám problém vnímat Matrixy jak sevřenou trilogii a za sebe říkám, že Revolutions představuje nejen důstojné, ale dokonce parádní, divácky uspokojivé zakončení.

Je zajímavé, jakou budí pokračování jednoho z nejlepších akčňáků devadesátek kontroverzi. Sám si ještě pamatuju tu masivní reklamní kampaň, celá Praha tehdy byla zelená a já vůbec nechápal, co všichni s tím Niem blbnou. Tenhle film jsem viděl třikrát, poprvé se nelíbil, podruhé se líbil neskutečně a potřetí se opět dostavily rozpaky. Ale dolů s hodnocením nepůjdu, protože i když ten film je malinko neučesaný a dusí se svými ambicemi, musím před W/W smeknout, že se do pokračování vrhli naplno. Jo, je tu sice více akce, ale jinak jde o poctivou nadstavbu prvního dílu a celkově přináší do tohohle vesmíru spousty nových odstínů zelené. Stejně jako postavy i divák zjišťuje, že všechno je ve výsledku mnohem komplikovanější, než to vypadá. Ty namachrované kecy někdy trochu tahají za ouška, ale ve výsledku zajímavě rozvíjejí zelený vesmír. A akce... ta desetiminutová pranice na dálnici je jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem kdy ve filmu viděl. Ač pravda, triky trochu stárnou, neboť se i sequely evidentně svezly na lucasovské digitalizaci. Ale stejně, sequelů, jako je tenhle, které posunou univerzum někam úplně jinam a zároveň posunou laťku žánru vysoko do nebe, prostě moc není. Namátkou mě napadá snad jen Temný rytíř. W/W stále vládnou. Řečeno tou nejhorší matrixovskou hatmatilkou - "Některé věci se nikdy nezmění a některé ano."

Nevzbudím tady kdovíjakou pozornost když budu jedním z mnoha a opětkuju to. Ale tady to prostě nejde jinak. Nepatřím sice ke generaci, která byla přímo zasažená tímhle flákem, ale vůbec to nevadí, protože legenda stále trvá a ten snímek neztratil vůbec nic ze svých kvalit. Kvalitní scífko o tom, že věci nejsou vždy takové, jak se zdají, zabalené do toho nejkvalitnějšího hollywoodského řemesla. Neskutečná pecka.

Překvápko. Audrey v šatech z tohohle filmu je všude. I naprostý ignorant prostě musel o nějaký její obrázek zavadit ve svém oblíbeném knihkupectví. Takže jsem byl samozřejmě zvědavý, proč je tahle Snídaně tolik legendární. A musím vlastně říct, že to nechápu. Očekával jsem nějakou jemnou ztřeštěnou komedii a dostal jsem... existenciální povídku? To je asi trochu přestřelené, ale tahle ranní bašta není vlastně dvakrát veselým filmem. Je to vyprávění o dvou podivných existencích, které v sobě pomalu nachází zalíbení, zároveň i o tom, že když si ženská vysní svého pana dokonalého, nepozná přes své ideály ani opravdovou lásku. Audrey je v tomhle bijáku samozřejmě naprosto k sežrání a pro mě poprvé taky skutečně sexy. Je to zvláštní dílko, ale rozhodně stojí za vidění. P.S. Jen ten potrhlý Japončík je naprostý úlet a je mi záhadou, proč tady vlastně je.

Nevěděl jsem, do čeho jdu, čekal jsem něco inteligentního a děsivého. A nedostal jsem to. Prvních dvacet minut baví, protože nevíte, co přijde. Pak se vyloží karty na stůl, člověku docvakne, co ho čeká a jde to do kopru. Formu maximálně chválím, bohužel je to to jediné zajímavé. Postavy začnou být rychle otravné, chovají se samozřejmě dokonale debilně a zdroj děsu bohužel nefunguje. (Snad vyjma krátkého okamžiku v tunelech metra, kdy jsem zadoufal, že se to nakonec celé vydá úplně jiným směrem) Takže zbude další destruktivní hříčka o pár pitomcích, co se musí navzdory zdravému rozumu vydat do těch největších sraček. Za mě ne.