Nathalie

Welcome to the Freakshow...Marku, ty zvíře, co to bereš za scénáře? Za Freaky Friday jsem te zbožnovala, za Just like heaven obhajovala před početnou sortou odpůrců, ale za Bejvalky tě nejspíš pošlu leštit boty- polepšení Casanovy skrz jedinou čistou dětskou lásku je klišé samo o sobě, ale dobře tvarovaný Matt a uber-roztomilá Jennifer by to vzájemnou chemií uhráli na přijatelnou remízu. Nicméně- co ten šílený svatební pár- ženich pod pantoflem a hysterická nevěsta? Ty šílené družičky, které vykazovaly znaky nesvéprávnosti? Ty průvodkyně po postelové minulosti ? A další podivné postavičky a ona sci-fi zápletka v čele s Míšou Don Juanem Douglasem? Bizarní, praštěné prvoplánovostí a stupidní- víc, než je v romantické komedii nutné. Proč tedy mířím tak vysoko? Protože já a Jen jsme už od Alias nejlepší kamarádky. 5/10

Postavy si Hrají na Honěnou, scénář na scHovávanou. Bašta popkornového relativismu, která nabízí ideově obstarožní, ale nečekaně svižnou a formálně precizní skládačku. Jen škoda, že perspektiva, která by mě bývala zajímala nejvíce, se rozplynula, že odpovědi, které měly být alespoň naznačeny, zůstanou někde ve skriptu v poznámce pod čarou. Deset minut, miláčku? Tssss.... 7/10

50%...Ano, použít digitál v dobové gangsterce JE poněkud neortodoxní. Paradoxně mi ale vadilo, že to bylo to jediné originální a netradiční řešení, se kterým Mann v Public Enemies přišel. Přemýšlela jsem, proč jsem se těch 140 minut pronudila, když i jiné filmy jsou předvídatelné, schematické a obsahují stopové prvky huhňavě šišlavého herectví darthvaderovsky funícího Christiana Balea. Mezi stodvacátým a stodvacátým prvním zívnutím jsem si uvědomila, že pokud mě ani výtečný Dillinger nedostane ze somnabulní depprese, je zbytečné zabíjet tím čas. Radši si o Dillingerovi přečtu znovu knížku.

Večerní sova všem čarodějům a ostatním kouzelným tvorům: mudlovi Davidu Yatesovi byla znovu udělena cena za černou filmovou magii. Princ dvojí krve potvrzuje, že když se spojí opojné vizuální kejklířství plné novinových průletů, vertigoefektů a čarovných destrukcí- a působivé filmové vyprávění, není tak důležité, že scenáristicky jde v podstatě jen o předtakt k velkému dějství a že půdorys tvoří výlety do minulosti a romantické mnohoúhelníky. Verbální komika, nonverbální romantika a silný tah na branku zkrátka dají zapomenout, že tentokrát se přímý střet s Voldemortem nekoná. Je jen škoda, že k prostřihání hustých literárních madam JKR nebyl přizván někdo lepší než Kloves, protože například viteály a Voldemortovo dětství je upozaděno na úkor zbytečných scén jako je ta s monstrpavoukem a divácky nejvděčnější postavy jako Lenka Střelenka a Snape mají málo prostoru. Minimálně pro nás, fanoušky knižní verze, tím film oproti pětce ztrácí cenné body, ale Yates dokáže odfláknutou práci vyrovnat- brilantně si poradil s nováčky, mezi kterými exceluje Broadbent coby sběrač-profesor Křiklan a samozřejmě parádně slizký konkurent Rona v brance i v lásce, výborně zvládl přepínat kontrasty mezi shakespearovskou temnotou a osudovostí (postava Draca Malfoye je opravdu hamletovská) a komediálními cukrbliky. Komentář jest provizorní, protože vzhledem k výrazně slabšímu nadabování /zejména "zfetovaný" Kotek je jak kletba Cruciatus/ s konečným verdiktem počkám na titulky.

Akční těhule, páprdovský mamut, utřinos lenochod adoptující rexíky, krizí identity zmítaný tygr, dva mončičáci a lasičák Jan Žižka z Trocnova, udatně bojující proti katolické, pardon dinosaurické přesile, kterou symbolizuje Rudla, postava vpravdě žlababovská. Svět ledový a svět jurský se konečně setkaly v 3Dimenzi a ohýbají ji, kam se dá. Trojka není obzvláště chytrá, nápaditá, ani přelomová. Je dovádivá, odzbrojující, předvídatelně komická a nezřízeně romantická. Jen ty veverky...nemohu si pomoci, ale jejich sexuální rituály jsou místy skutečně znepokojivé a motiv ušlápnutého podpatofláctví coby ostrov cynismu v oceánu ideálů nadbytečný. Trojka ukazuje, že veveřák nemá koule. Zato má žalud.

Smála jsem se. Ale asi tak desetkrát méně než zbytek karlovarského Thermalu. Málo koukám na béčka, neujíždím na háčku a nedá se o mně říct, že bych blaxploitation žánr znala od A do Zet. Připadalo mi to jako černé Komando, ve kterém se míň melou protivníci a víc mele pantem. Ale za mimořádně encyklopedické rozluštění pointy palec mírně hore. 50

Docu-drama o člověku, který má malé možnosti a velké sny, přízemní materiální starosti a amatérská filmová křídla. Nepatetické, veselé a nefalšovaně indické. Aby člověk uměl létat, nepotřebuje CGI triky- stačí roztodivné konstrukce made in covesdala, zelené plátno, kolo, obstarožní kamera, pár správných chlapů a dřevěné prkno.

Paní Terminátorová, pan Bond a slečna Sopková- výbušná to kombinace.

Vítejte v Megalomanii, kde vládne popkornový král Michael Bum-Bum I. Měna: Super Vlajka: Turbo Motto: Speed. Za Zkrocení zlého robůtka na mazlíčka-Autobota, za scénu, kdy se sídlo rodiny Witvicky promění v hnízdo domácích robozlounů a složí se jak domeček z karet, za parádní postavu Turturra, za mou milovanou Petru a v neposlední řadě za ten nabušený adrenalinový feelin prémie 10 procent, Míšo. 7/10

Vždycky jsem chtěla vidět létat krávu.