Nathalie

Musela bych mít v krvi pět promile a stopáž by musela být pětkrát kratší, abych to považovala za neotravné. Trpěla jsem u Unrated verze. :) 30%

70% Nomen Omen? Ironicky, až pan Strach vzbudil strach. Což je u české televizní inscenace takový unikát, že přimhouřím oči i nad místy slabšími hereckými výkony ženské části osazenstva, podivnou hudbou, lehce strnulým střihem a historicko-logickými lapsy pana scenáristy. Režisér, který dokáže vtipně natočit honičku, akcelerovat napětí za pomocí jednoduchých, ale účinných postupů, přicházet s vizuálními i vypravěčskými nápady, neztrácet nadhled a držet mě tři hodiny pod krkem, si zaslouží nejen trochu shovívavosti, ale i lepší scénář a vyšší rozpočet. Pokud to čtete, pane producente, vězte, že žánrových všeumělů se pod Řípem moc nepotlouká. :)

70%.. DOG BLESS YOU. Marley je foxteriér Robin ve filmové podobě. Svobodomyslná bestie, kterou si každý dvounohý vůdce smečky musí zamilovat. Frankel natočil autobiografický příběh novinářské famílie prodchnutý chlupatou oslintanou legrací a solidními rodinnými hodnotami- a v tom nejlepším smyslu tradičně a starosvětsky. Do značné míry spoléhá a pracuje s univerzální zkušeností pejskařského života a nebojí se ani hlouběji opřít do emocionálních strun- ani naznačit, že zatímco psi jsou super v každém věku, děti jsou zábavným artiklem do domácnosti až zhruba od tří let. Ale jen my, šťastní páníčkové labradorů, víme, co to je, když pes stláská bez následků telefonní záznamník a krabici železných matic. A když se na vás nad tou spouští bezelstně usměje, zavrtí ohonem, shodí přitom vázu po prababičce a podá pac, není pomoci. P.S. Při jedné scéně jsem si vzpomněla na Douglasova Gromita v parku :)

Mistr Imperialus na křížové výpravě proti oblohám přes půlku talíře, fritovací nekultuře a jídelním lístkům zvíci Kralické bible. Zemité,jadrné, vtipné, pravdivé až na ostří špinavého restauračního nože. Zdeněčku, zbožňuju tě:)

Prvních deset minut filmu bylo zábavných. Komiks jsem nikdy nedržela v ruce a měla načtenou pouze základní mytologii watchmenovského universa. Vedle mě seděl partner, který o Watchmenech nikdy v životě neslyšel a házel lehce vyjevené pohledy na všechny strany. Ty vyčítavé si schovával pro mě. Okénko první: analýza superhdinského mýtu je výrazně zajímavější od Eca, Watchmeni nepřekračují limity komiksovosti. Okénko druhé: jediné dvě zajímavé postavy jsou polobůh achilleovského druhu Adrian Veidt a diovský Dr. Manhattan, který se pohybuje napříč časem a prostorem a víří transcendentálno a modrý falus. Ti dva veskrze dobrosrdeční trumberové brutálních metod a rádobymarloweovský Rorschach zastupují v podstatě onen klasický typus superhrdinů s vyšší mírou brutality, ale i při sekání končetin jsou vedeni nezdolnou touhou páchat dobro a prosazovat spravedlnost drsnými, ale férovými metodami. Mnohem lépe rozpad superhrdinské osobnosti demonstrují Veidt v alexandrovsky nelidském podání Matthew Goodea a zejména Dr. Manhattan, jehož myšlenkové pochody a distanční ve-smírná moudra relativizují civilizaci více než cokoli jiného. Okénko třetí: antiutopistické vyznění a protest proti idealistické zásadě účel světí prostředky v éře na pokraji jaderné války působí lehce naivně, stejně jako politické pozadí, do něhož jsou Watchmeni vsazeni. Okénko poslední: Hlavní otázka asi měla znít: Qui custodiet ipsos custodes? Ale na konci je spíš připomenuto, že Hominem te esse, memento. Těžko si představit něco beznadějnějšího... 70% Special thanks to: Adrian

Devil´s name? Prada. Podobně jako filmy o drogách, snímek o závislosti na nakupování je pro mě tak trochu sci-fi realita, protože až na výjimky pokládám nákupní činnost (především v oblasti textilu) za trest úměrný veřejným pracím. Nicméně kdybych žila v New Yorku, metropoli světového shopoholismu, mluvily by na mě figuríny z výloh a jinou radost než přeplněný šatník od světových značek bych ve svém životě neměla, možná bych stejně jako hlavní hrdinka bojovala s ostatními zoufalými ženami o poslední kus ohavné blůzy zn. (Dosaďte jméno, jehož cena vám vyráží dech:) Velmi ráda bych psala o tom, jak mezi hadříky a spodničkami plavou kusy moudrých pravd o tom, že život na dluh je zkáza mikro i makroekonomiky, velmi ráda bych konstatovala, jak bystře ten film kritizuje zvěrstva konzumerismu, velmi ráda analyzovala, jak vypovídá o generaci "Nosím, tedy jsem. " Jenže nemohu. Tenhle pokus lavíruje mezi popelčím příběhem /ačkoli tahle nešťastnice má střevíčků plnou garsonku) a těmi nejpovrchnějšími dialogy Sex and the city. Chybí tomu sofistikovanost, nadhled a humor, od úplné zkázy to zachraňuje jen roztomilý kukuč Isly Fisher, sympatické gentlemanství krásného Hugha Dancyho, snesitelné řemeslné standardy a přijatelný soundtrack. Chlapce z toho vynechte- zelená šála by je po půlhodině uškrtila- a dívkám bych doporučila spíš zajít do sekáče: na My best friend´s wedding.

Clive Owen běží o život... Jenže tenhle James Bond ve službách Interpolu si na demaskování bankovního sektoru vybral ten nejhorší timing. (jít v době ekonomické krize na film o prohnilých bankeřích?) Ten nejsměšnější scénář. A nádherné budovy po celém světě. Talentovaný režisér Tykwer jaksi mimochodem dává najevo, že ho krásy Guggenheimova muzea, istanbulského bazaru nebo italských scenérií zajímají mnohem víc než jakési bizarní konspirace bílých límečků a vojenských junt. Není nouze o absurditu, akční scény jakoby vypadly z jiných filmů a žánrů, dialogy působí jako vystřiženy z amatérského fanzinu Toma Clancyho a vizuální laskominy pro studenty architektury jsou vzápětí devalvovány jednostrunným herectvím Clivea Owena. Skoro to působí, jakoby k původně serioznímu dramatu přifrčel producent a přikázal to předělat na jednoduchý bambitkový akčňák. Vznikl z toho rozkacený, místy nechtěně komický snímek, ve kterém vlastně chybí koncizní expozice, krize i katarze, zato navíc je tam ten deus ex machina na konci. :) Rozporný celek, jehož části jsou neslučitelné. Ale velmi pozoruhodným způsobem. Takže pokud chcete v kině koulet očima, International je ideální adept. P.S. Teď mě napadlo, jestli to Tykwer nepodtaktoval úmyslně, protože ve filmu nepřebývají žádné plnohodnotné charaktery ani jejich podhoubí, žádné flashbacky o raných freudovských konfliktech, Clive s Naomi působí v lokacích jako dekorace a ona bezútěšnost a nesmyslnost vzpoury idealisty proti korporacím působí jako kontrapunkt vůči obvyklému one hero saves the world. (viděno v originále se simultánním dabingem) 50%

Pili mi krev. Všichni. Dementi, upíři a dementní upíři. Sponzorovaly Lesy ČR: tolik dřev na jednom místě jsem ještě nikdy neviděla. Vivat Marius. 30%

Eastwood si vybral dobové drama dvacátých let podle skutečných událostí, nadčasový motiv a herečku, která je i v civilním životě mediální ikonou mateřství. Angelina Jolie se pro roli zoufalé matky doslova narodila- její tvář zračí celé spektrum emocí a právě díky ní nepostrádá film s chladnou režií lidskou sílu. Nerozdává sice kknockouty v ringu, ale chopí se každé zbraně, jako každá matka chránící své dítě. Jiný pohled nabízí postava reverenda Briegeba /brilantní John Malkovich/, křižáka, jenž vede na rádiových vlnách válku proti korupci. Výměna však není jen černobílým příběhem z předměstí. Jak pátrání postupuje, objev sériových vražd přidá krimithrillerové prvky a nakonec se promění v atmosférické soudní drama. Ústřední humanistické téma filmu- boj jedince proti zkorumpovanému systému- však zůstává silné ve všech žánrových podobách. Ačkoliv poslední půlhodina je, přísně vzato, redundantní:)

Kate pískala, Danny si výskal, Button si stýskal a já objevila, že Hugh Jackman shodil vousy a nabral sexappeal.