Huntelaar

Nechápu tu náhodu, proč během jednoho dne vidím dva tak rozdílné filmy a v obou je zobrazeno podobenství výkladu Bible, proroctví Ezechielova. Mimo to jsem Proyasův fanoušek a trikové sekvence jsou dechberoucí.

Nějaký čas mi trvalo, než jsem si uvědomil co mi na MI4 tak vadí, a kámenem úrazu je příběh (scénář), díky čemuž po tom za pár týdnu neštěkne ani pes. Zasloužil by si ještě několikeré přepsání, protože zajímavé, napínavé a dobře natočené akční sekvence se střídají z nechutnou vatou (která bohužel přebývá) a má za cíl jen pospojovat lokace. Potom jsem si dohledal jména těch škrabalů, co stojí za finální verzí, a po přečtení jejich CV obrovským způsobem oceňuju toho týpka, co rozhodl dát takový drahý projekt s takovým kasovním potenciálem této dvojici nonameistů. 70%

Napínavé to je, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že první díl a příběh v něm se odehrávající je mnohem napínavější, charismatičtější, konspirativnější zkrátka zajímavější než jakékoli další osudy ustřední dvojice, která se v něm (vlastně náhodou) potkala. Příjde mi jako zbytečně vykonstruovaná vata.

Strašně lehce by se dalo říct, že Warrior je jen gulášek, připravený z lety prověřených postupů (dva bratři, nějaké to rodinné stigma, outsider bojující o "život"), ale O'Connor tomu dal tak skvělý ingredience (Hardy - Edgerton - Nolte) a díky svému nepopiratelnému talentu, z toho udělal jeden z nejlepších filmů žánru všeh dob. Od začátku propagační kampaně divák ví, že musí dojít na finální souboj, ale po dvou hodinách filmu není žádná legrace si vybrat, komu má fandit.

Od naprosté spokojenosti mě dělí naprosto sebestředně utopených 15 minut ve finále filmu, kdy si zřejmě Gene Kelly musel zatančit s Cyd Charisse. Celé to okolo, proč a jak se to stane, plus jak je do zobrazeno vypadá jak pěst na oko. Mohl investovat čas a energii do jiného finále a s herci, kteří mu přihrávali po zbytek filmu. Mimo to jsou taneční čísla s minimem střihu dokonalou ukázkou své doby.

Výhoda sociálních dramat, jejichž hrdinové se neřadí k žadné minoritě (rasa, vyznání nebo obojí) je, že divák od začátku nečeká, jak se hrdinovi podaří vypořádat s tímto sociálním handicapem. Fish Tank se tak díky peripetiím okolo postavy Connora stává neočekávaným dramatem a já jsem pak neměl ani šajn, kam až se dostane (vyvine) hlavní hrdinka (skvělá Katie Jarvis). Na zážitku přidává i ten výrazný přízvuk a to cuntovaní v každé větě.

Mě ten mafiánský žánr nějak nebere, ale když už jsem dal konečně Pacinovi šanci, tak jsem se za dvě hodiny dvacet dočkal 2 (slovy dvou) jaktakž ucházejících replik. A celkově je ten začátek takový vachrlatý. Až posledních dvacet minut, s tou popkulturní seznamovačkou s jeho kámošem, byla ucházející. Díky tomu za tři, s odřenýma ušima.

Díky režisérskému umu je to film, který toho ve vší prostotě ukáže mnohem víc než jakkoli řekne. Pokud toto divák akceptuje, dostane se mu ojedinelé podívané, která je v druhé polovině tak syrová, až se mi zvedal kufr.

... aneb i nebejskej borec může být pěkná svině. Je strašně jednoduchý se na Mexickou jízdu dívat jen jako na film plný fullfrontalu a nevěnovat pozornost té katarzi hrdinů, která je alfou a omegou každé roadmovie. Pak se strašně lehce mine ta chemie ústřední trojice, která tento Cuarónův film dostala až do špičky žánru.

Potom co jsem si dal včera Volavku mě napadlo, porovnat si zážitek i se Skrytou identitou a potom co tady čtu jsem nemile překvapen. Jako bych viděl dva jiné filmy. Protože to co se tady podařilo scénaristovi s castingovým režisérem, projednou osvětlilo význam slova remake. Neprovařenost Nové Anglie oproti Novému Yorku nebo jiným tradičním destinacím na jihu a západě USA ve spojitosti s charaktery a charismaty Nicholsona, Sheena, Wahlberga a sexappealem Very Farmigy doplnilo charaktery a motivy, které mi u originálu chyběly. 5/5