D.Moore

Líbila se mi ta myšlenka, že obdivování "zábavného" násilí může velmi snadno vést k násilí opravdovému, pokud člověku nebo zrzavé panence chybí rozlišovací schopnost a pokud mu z jistých důvodů přeskočí. Nová Dětská hra mě tím potěšila stejně jako pečlivějším (na poměry hororu o vraždící hračce tedy rozhodně) vykreslením dětských (ano, je jich více a je to dobře) i dospělých postav nebo velkým finále, které mohlo být klidně ještě větší. A ke kladům rád přidám ještě hudbu od Beara McCrearyho, která se mi zdála prostě fantastická - prakticky pořád si pohrává s melodií hračky Buddiho, kterou složil také McCreary, a je to velmi zábavné. Ostatně jako celý film. Původní Dětské hře se vyrovná.

Obsazení mi dávalo naději, upoutávka jí velký kus vzala, no a s filmem samotným je to podobné - úvodní scéna se záchranou sebevraha nebyla špatná, zbytek už (na pár výjimek včetně muzikálové vložky) ano. Nepovedlo se to, o vtipech lze mluvit hlavně v uvozovkách, o tom, že to nakonec vlastně ani nedává smysl, je zbytečné mluvit úplně. A je to vážně škoda, protože Will Ferrell i John C. Reilly se do titulních rolí hodí a Hugh Laurie, Rebecca Hall, Ralph Fienness i úžasná Lauren Lapkus by určitě předvedli něco mnohem lepšího, kdyby jim to scénář dovolil. Mohlo vzniknout něco jako Není Sherlock jako Holmes s Michaelem Cainem a Benem Kingsleym, ale je z toho jen promarněná šance

Clooneyho skvěle hravá režie plná nápadů podle mě ne přímo zachránila, ale určitě trumfla Kaufmanův přece jenom tak trochu prázdný scénář. Sam Rockwell je ovšem úžasný jako vždy.

Málem jako od Johna Carpentera. Dobrý nápad, dobré provedení, béčková atmosféra, ale pořád se v ní dá najít i přesah k zamyšlení, jakkoliv přitažené za vlasy se to občas zdá. Proč ne? Navíc ten svět má rozhodně potenciál k rozvíjení, tak uvidíme, jestli se časem dostanu k dalším dílům.

Animace je tak úžasná, že jsem ji po chvíli už ani jako animaci nevnímal, naopak jsem se občas málem pozastavil nad tím, že ta zvířata mluví - to je zkrátka stoprocentní filmové kouzlo, nic menšího. Podobně mě naposledy ohromily třeba opice v nových Planetách opic, akorát s tím rozdílem, že tam to nebylo pouze o nich. Ve Lvím králi to už je výhradně o digitálních zvířatech a prý i o digitální krajině a vůbec všem, co vidíme (nechce se mi skoro věřit). Opravdu úžasné. Ale co by to bylo bez dobrého příběhu, že - v tomto ohledu se příliš neexperimentovalo a vsadilo se na osvědčenou jistotu, tu a tam rozšířenou o milé drobnosti (více prostoru pro Timona a Pumbu byl určitě dobrý tah), což vlastně platí i pro prověřenou Zimmerovu hudbu a písně Eltona Johna. Kromě několika dodaných "vtipů pro pokročilejší publikum" dělá ze Lvího krále dospělejší podívanou hlavně režie Johna Favreaua. S digitální kamerou by si mohl podobně jako Steven Spielberg v Tintinovi sice dovolit cokoliv, ale spíše se drží při zemi a žádné veletoče neprovádí. Vše vypadá jako natočené v opravdové přírodě s opravdovými zvířaty (za záběry pouště by se nestyděl Lawrence z Arábie), a když Favreau tu uzdu popustí, dočkáme se třeba úžasné scény s chomáčem chlupů, která pomrkává na Forresta Gumpa, nebo několika (v rámci přístupnosti) hororových pasáží. Zkrátka se to povedlo a zatímco novou Knihu džunglí jsem neměl od kina potřebu vidět znovu, v případě Lvího krále dost silně tuším, že to bude jinak.

Zajímalo by mě, jestli by všichni kritici "amerického patriotismu", kteří na tenhle film nadávají, byli tak ukřičení, kdyby hlavními hrdiny nebyli Američané, ale třeba Italové nebo Poláci. Myslím, že ne. Clintu Eastwoodovi je podle mě fuk, odkud ti kluci jsou, zajímalo ho jejich obyčejné hrdinství a to, kde se v prostém člověku vezme odvaha "něco prostě udělat". Spíše než oslavný chtěl podle mě natočit motivující film, a to se mu povedlo. Vlastní odvahu pak Eastwood ukázal, když do hlavních rolí obsadil přímo ty tři kluky, o kterých vypráví, a spolu s armádou různých hereckých koučů to zařídil tak, aby před kamerou vypadali přirozeně. Což se povedlo. Jejich obyčejné dětství a vcelku běžné starosti s volbou povolání a výletem po Evropě dost ostře kontrastují s tou vypjatou hrůzou ve vlaku, kterou Eastwood natočil svým typickým stylem chladného pozorovatele.

Úžasně zahraná pitva dvou mladých zamilovaných duší - pokud jde o jejich obavy, předsudky, strachy, rozhodně si nemyslím, že je pro pochopení příběhu zapotřebí znát historický kontext, protože některé věci se prostě nezměnily. Líbilo se mi, když scénář zůstával u náznaků a nemusel všechno jasně vysvětlovat a dopovídat, o to víc mě ale zklamaly oba časové skoky, které od chytré, hořké romantiky uhnuly k těm nejohranějším klišé.

Chtělo to alespoň lepšího režiséra a triky, které by nevypadaly jako z videohry, když už je scénář tak směšný a herci nudní (kvůli Garymu Oldmanovi se na Útok z hlubin rozhodně nedívejte, budete zklamaní). Bohužel. Tahle hra na Toma Clancyho nevyšla.

No, třetí řada možná nijak zvlášť neprohlubuje mytologii Druhé strany a tak podobně, to je fakt, ale vůbec mi to nevadilo. Hlavní postavy vyrostly, stali se z nich teenageři a mlátí s nimi puberta, a tomu se seriál přizpůsobil. Je tedy zběsilejší, o dost komediálnější než předchozí řady (přičemž kromě slovních přestřelek mezi puberťáky hodně těží i z jejich střety se zoufalými dospělými), na nic nečeká a šlape na to více než kdy dříve. To, co si minule tvůrci schovávali na finále, se tentokrát děje už někdy v polovině, je to drsnější a musím říct, že kolikrát o dost napínavější a hororovější. Hlavní devizou jsou nicméně pořád postavy, zajímavě se vyvíjející (úžasný Steve a vše, co zažije s Dustinem, Erikou a Robin!), přirozeně uvěřitelné (El a Mike, El a Hopper, Hopper a Joyce), tajemné (Billy)... Scénář má v rukávu spoustu trumfů, a tak jimi nešetří a vykládá je na stůl, kdykoliv může. Z herců musím vyzdvihnout bezvadného Davida Harboura, z ostatních tvůrců skladatele Dixona a Steina, kteří se tentokrát silně inspirovali Philipem Glassem.

Viděl jsem dva filmy Brada Peytona s Dwaynem Johnsonem, oba byly pitomé a moc mě nebavily. Tenhle je také pitomý, ale bavil mě o něco více. Odsýpal a šlo v něm opravdu jen o to, aby se monstra pomlátila a hlavní hrdinové přežili, to vše pokud možno efektně a heroicky. Z tohoto pohledu se mi na Rampage dívalo mnohem lépe než na letošní Godzillu 2, ačkoliv žádný skvost to také není. Ale co.