D.Moore

Co do násilí je to totéž jako v prvním filmu, nicméně rozdíl je v tom, jak film násilí ukazuje. Zatímco Matthew Vaughn dovedl jeho používání jaksi ospravedlnit vlastním hravým režijním stylem, Jeffu Wadlowovi to nejde. Krev tedy opět stříká na všechny světové strany (a vlastně nejen krev), ale co z toho, že. Podle mě jde o zbytečné pokračování, horkotěžko nastavovanou kaši, která na svého předchůdce může jen závistivě zírat. Titulní hrdina mě tentokrát vůbec nezajímal, hrdinka zrovna tak, ačkoliv dostala více prostoru, a jedinou opravdu zajímavou postavu, která mě doopravdy bavila, hrál Jim Carrey. Jenže toho zase bylo tak zoufale málo...

Nadhled, vtip a švih Sommersovy jedničky je ten tam, pokračování G. I. Joe se místy dokonce snaží brát vážně, a to nemůže dobře dopadnout. Každopádně až takový průšvih to není hlavně díky akčním scénám (obzvlášť díky té v horách, která se jediná vyrovná čemukoliv z prvního dílu) a Jonathanu Prycovi. Dwayne Johnson se zřejmě pěkně popral s Rayem Stevensonem, jenže z té rvačky jsme kvůli zmatené kameře moc neviděli, Bruce Willis byl pouhá ozdoba a příliš toho nepředvedl, návrat a přerod jedné postavy mě vyloženě naštval... Úplně špatné to ale nebylo.

Ačkoliv to tak v prvních minutách možná nevypadalo, nakonec je druhý Ghost Rider podobně špatný jako první. Čili hodně. Podobně proto, že film je to úplně jiný, a to v každém ohledu. Někomu se možná ten dravý styl pánů režisérů zalíbí, mně, kterému se nelíbilo ani jedno Zastav a nepřežiješ, by se to podařilo asi jen těžko (Gamer je zřejmě ona výjimka potvrzující pravidlo). Triky byly slušné, ano, ale toť vše.

Jak kdy... Spolehlivě nejvtipnější postavou je z mého pohledu Iva v podání Kristýny Leichtové, Dejdarův Ozzák je také dobrý, ale časem se (podobně jako třeba Homer Simpson nebo Bender O. Rodriguez) okouká a humor v jeho podání začne být trochu stereotypní. Více než Tomáš Matonoha, který oběma zmíněným vlastně pořád jen přihrává, se mi rozhodně líbí Dana Batulková a Simona Babčáková, zato nablblý Lexa a jeho sestra jsou naopak naprosto nesnesitelní. Někdy je to opravdu hodně vtipné, někdy zase trapné a myslím, že bez sitcomového smíchu by se to bývalo obešlo úplně.

Oceňuji chuť natočit zase českou komedii se sci-fi zápletkou, ale u té chuti mělo zůstat, dokud nebyl hotov lepší scénář, který by nejen byl vtipnější, ale zároveň by také dával více smysl, nebylo by v něm tolik nakousnutého, nedopovězeného a nevysvětleného. Navíc Jiří Mádl je v hlavní roli děsný, neustále se pitvoří a tím na sebe bohužel strhává pozornost. Vlastně jen třem hercům - spolehlivým bardům Viktoru Preissovi a Borisi Hybnerovi a také sympatická Evě Josefíkové se tuhle "Mádlovu kletbu" podaří alespoň na pár vzácných chvil zlomit. A stopáž 120 minut? Minimálně o půlhodinu přehnaná.

Filmu jsem dal šanci... A to jsem si tedy dal. Vážně, říkal jsem si, že to třeba nedopadne tak hrozně, třeba se dokonce pobavím. Alespoň trochu. No, nepobavil jsem se, a to mi přitom scénář připravil tolik, ehm, situací. Zejména autoamputaci pravé zadní půlky hlavního hrdiny, že. Božebože. Dovedu si představit, jak se to při této scéně v kinech smíchy trhalo. Ach jo. Musim ovšem uznat, že Zdeněk Troška je přinejmenším v jednom oboru mistr. Zakomponovat reklamy do "děje" způsobem, jako to on udělal tentokrát, to chce opravdu velkou dávku sebevědomí či spíše drzosti.___P.S. Závěrečná píseň, v níž Petr Kolář procítěně zpívá například "Zebra močí a zírá, jak se z kaluže sbírám", také nemá chybu.

První řada seriálu je taková, hm, nevyrovnaná. Jsou v ní na jednu stranu díly výborné (hlavně tedy trojitá epizoda o planetě Ryloth), ovšem na stranu druhou i jiné, sice ne úplně pitomé, ale v určitých ohledech pokažené (většinou za to může Jar Jar Binks, "humor" bitevních droidů nebo pokusy o vážnější dialogy). Zajímavé také je, že pokud se Klonové války věnují jiným než notoricky známým postavám, jsou mnohem lepší (a vůbec nejlepší během bitevních scén). Všímavý divák navíc může poznat, že řada epizod vychází z nějakého žánru - jednou z válečného nebo námořnického / ponorkového filmu, jindy z westernu, v poslední epizodě, pokud to tedy nebyla čirá náhoda, dokonce ze Smrtonosné pasti.____Druhá řada je ovšem úplně jiná káva - hodnotit ji samotnou, dal bych snad maximální možný počet. Epizody mají velký švih, žánrově jsou pestřejší, ubylo "droidího humoru"... Vynikající díly se jednou nesou v duchu akční detektivky, jindy bez váhání zkříží Vetřelce a zombie filmy a vykřešou milionovou atmosféru, jedna z epizod je věnována památce Akiry Kurosawy a jde vlastně o sci-fi verzi Sedmi samurajů, dvojdíl s příšerou Zillo zase úspěšně pomrkává na monstrfilmy... Zkrátka samé překvapení.

Za roztahaný úvod jsem chtěl původně dát o hvězdičku méně, nicméně závěr tu čtvrtou nakonec obstaral. Lino Ventura a Alain Delon jsou totiž ve svých rolích přirozeně skvělí a jejich přátelství jim divák zkrátka stoprocentně věří, ať se děje cokoliv. Co se týče režie, líbila se mi všudypřítomná, de Roubaixovou hudbou silně umocněná a jaksi bezstarostná a zasněná atmosféra, dojemný závěr mi pak připomněl to nejlepší z Enrikova majstrštyku - ze Staré pušky.

Přímo magicky vlídný film s ukrutně vtipným Colinem Firthem, nádhernou atmosférou jižní Francie i dvacátých let minulého století a s poselstvím, že "k životu potřebujeme iluze", které sice Woody Allen použil už ve Stínech a mlze (a jinde), ale to mi ani v nejmenším nevadí. Že jsem pointu prohlédl dříve, než ji prozradil film? No to je toho. Kouzlo měsíčního svitu není vrchol Allenovy filmografie ani žádný přelomový titul. Je to ovšem roztomilá komedie natočená přesně v duchu "pamětnických" filmů, která buď neurazí, nebo rovnou nadchne. Zklamat ale snad ani nemůže. "Začínal jako hadí muž. Zajímavá volba, když chce někdo vypadnout z reality."

Vcelku ubohá záležitost. Pár nápadů by se možná s přimhouřenýma očima našlo, ale ten zbylý amatérský hnůj je spolehlivě pohřbívá. Do prvního dílu se nedostala scénka únosu dopravního letadla, která coby upoutávka kolovala internetem a byla velmi podobná asi tisíckrát lepší scénce od Monty Pythonů, zato došlo na jinou uvnitř mužské hlavy, očividně inspirovanou Allenovým Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu... Humor se během 26 minut nedostavil.